Rusnok o tu pozici stojí, kvalifikace je přijatelná, jen se asi nebude úplně dobře cítit mezi dalšími šesti členy bankovní rady, kteří jsou přece jen z trochu jiného chovu.
Premiér si je sice asi trochu naklonil, když se jako jeden z mála politiků postavil za devizové intervence České národní banky, ale to až tak moc neznamená. Poměr hlasů v radě se každopádně výrazně nezmění, byť Eva Zamrazilová má jistě k jestřábům o hodně blíže než Rusnok.
Ambice nejvyšší
Není ovšem tajemstvím, že ambice současného premiéra v demisi sahají výše, než je současná pozice Evy Zamrazilové. V roce 2016 končí svou misi v centrální bance guvernér Miroslav Singer, a ani kdyby patřil mezi největší Zemanovy oblíbence, nemůže dostat nový mandát, protože už má dvě období za sebou.
Obdobně je na tom viceguvernér Vladimír Tomšík. Rusnok tak aspiruje přinejmenším na křeslo budoucího guvernéra, což jeho oblíbenosti v kolektivu jistě nepřidá.
Navíc existuje riziko, že vše může být zcela jinak. Jednak nová vláda, která si nyní rozděluje křesla, může docela dobře konat marnou práci, protože se pořád ještě může stát, že z nějakého důvodu Bohuslav Sobotka premiérem nakonec nebude.
Pak je zde záměr korigovat pravomoci prezidenta vzhledem k zásahům Miloše Zemana do politického dění a v rámci těchto úprav by mu do jmenování členů bankovní rady mohl začít mluvit Senát.
A raději nemyslet na stravovací zvyklosti současné hlavy státu, které jsou sice autorovi této glosy lidsky blízké, nicméně riziko, že za tři a půl roku budeme mít už novou hlavu státu, při tomto způsobu života nelze vyloučit. Takže Jiřího Rusnoka sice čeká klidnější život, ale žádná dvanáctiletá pohoda to nebude.
Čtěte další komentáře a názory Pavla Párala:
Pavel Páral: Koalice hloupých nápadů
Pavel Páral: Kritika intervencí je popletená
