Během roku se tu ale změnila ještě jedna věc: na protější zánovní bytovce u hypermarketu přibyly inzeráty s nápisy „Byty na prodej“. „Zkuste zavolat támhle na ten stočtyřicetimetrový byt a zvedne vám to Rus. Bude za to ale chtít takovou raketu, že to nikdo nekoupí,“ usmál se před rokem Koles při pohledu na inzeráty, jichž začíná ve městě být skoro víc než bytů.
Po roce jsem zavolal na jiný inzerát, visící pro změnu na nové bytovce pod luxusním hotelem Imperial, který se tyčí v kopci nad městem. U bytovky si hned všimnete tří věcí: zaprvé že je poloprázdná a taky nedodělaná, v přízemí ještě najdete stavební materiály. Zadruhé že je jmény popsaná ani ne polovina zvonků.
A zatřetí že na těch popsaných uvidíte výhradně ruskojazyčná jména osob i firem. Některá se dokonce opakují v několika vchodech.
Špatná? Situace je hrozná! Rusové omezili i příchozí lety a město jen přežívá. Jestli to takhle půjde dál, začnou firmy krachovat
„Jsem v zahraničí, za chvíli vám zavolá kolega,“ ozve se v mobilu muž s ruským přízvukem, když vytočím číslo z inzerátu. Po chvíli skutečně volá jeho kolegyně z příslušné realitky, pro změnu mladá žena s ruským přízvukem. Sympatickým hlasem mi udělá nejhorší realitní nabídku mého života: za 3 650 000 korun mi nabízí použitý byt 2+1 o rozloze 46 metrů, tedy větší garsonku. Má námitka, jestli není 80 tisíc korun za metr čtvereční trochu moc, když je půlka bytů ve městě prázdná a nikdo je nechce, se ztratí někde v překladu. Místo toho mi Ruska nabízí i další byty, má jich plný web, který nyní překládá i do češtiny. Kvůli nim mi ochotně volá i další dny.
Horší a horší
„Špatná? Situace je hrozná! Rusové omezili i příchozí lety a město jen přežívá. Jestli to takhle půjde dál, začnou firmy krachovat, protože kdo sem přijede místo Rusů? Němci ani Češi nejezdí, nebo jen hodně málo,“ řekl mi před rokem ve Varech starší muž pracující pro místní rodinnou autodopravu. Lidé, co Rusy vozí mezi lázněmi a místním i pražským letištěm, vždy odhadnou situaci dřív než statistici; že Rusové najednou nejezdí, hned poznají podle toho, že nemají práci.
„Situace je horší než před rokem. V dopravě buď některé firmy zkrachovaly, nebo propouštějí lidi. Některé hotely zavřely celá patra a sezonu částečně odepsaly. Během festivalu to bylo na týden dobré, po něm je ale město zase zabité,“ říká mi stejný muž nyní. Mluvíme spolu po telefonu, protože kvůli práci zrušil naši schůzku. Jako obvykle musel autem na letiště do Prahy a poté zpět do Varů i Mariánských Lázní. Jen s tím rozdílem, že letos už nevozí Rusy, na kterých rodinná firma – stejně jako ostatní zdejší autodopravy – dlouhé roky stála, ale Ázerbájdžánce.
Ti sem míří linkou z Baku, která v létě zalétává až do Varů a v podstatě nahrazuje letos zrušenou linku z Moskvy, již Aeroflot provozoval od roku 2006. Už vloni totiž klesl počet Rusů na karlovarském letišti o 20 procent, zatímco letos se počítá s propadem o 50 procent. Úbytek Rusů samozřejmě cítí i místní hotely: například hotelům skupiny Imperial ubyla zhruba pětina hostů, nejvíc právě z Ruska. Může za to především rusko-ukrajinský konflikt a sankce, které srazily kurz rublu. Rusům se tak rázem cestování citelně prodražilo, nejen v Česku až dvojnásobně.
„Rusové tady živili všechny: uklízečky, maséry, hotely, restaurace, realitky i autodopravu. Ázerbájdžánci je nahradit nemůžou. Zaprvé jich je málo a zadruhé tady na rozdíl od Rusů neinvestují. Spíš přijedou na pár dnů na ozdravný pobyt,“ dodává zmíněný muž. Je otázka, jak moc ozdravné zdejší balíčkové pobyty vlastně jsou; mnozí hosté se přejídají u švédských stolů, takže v lázních mnohdy spíš přiberou. Nejen od hotelových masérů uslyšíte příběhy o Rusech, co se po snídani pozvraceli na masérském lůžku, když jim zmáčkli záda.
Klíčový je ale i ekonomický aspekt balíčkové turistiky. Tito lidé většinou moc nevycházejí ze svých předplacených hotelů, a nepodporují tak místní služby. Navíc je to česká ironie: zatímco v Karlových Varech teď všichni touží po tom, aby se do města vrátili Němci, které svými bohatýrskými zvyky kdysi vytlačili právě Rusové, v nedalekých Mariánských Lázních sní o opaku; aby staré Němce, kteří sice město zrekonstruovali svým zdravotním pojištěním, současně v něm ale zabili život šetřivostí, nahradili štědřejší Rusové. Málokdo totiž umí zapomenout na hodnotu peněz tak jako oni – když je mají.
Sleva nejen pro Rusy
Poznámka, že jsou teď Vary prázdné, není úplně fér: odpoledne ve všední den jsou na vrcholu léta jen téměř prázdné. Navíc na kolonádě ruština stále dominuje, takže nějací Rusové tu zůstávají, byť spíš než na milionáře vypadají na lidi, jimž kurz rublu vyprázdnil kapsu. K nim během posledního roku opravdu přibyli mladí západoevropští turisté a Češi, kteří tu slyšet moc nebývali.
A poměrně nově také nepřehlédnete Araby. Ti z celého mixu působí jako nejbohatší, takže nepřekvapí, že se před většinou zdejších obchodů nabídce spíše smějí. Mladí západoevropští turisté jsou totiž většinou batůžkáři a Češi se zase ze všeho nejvíc baví o bláznicích cenách, o které není nejen na kolonádě nouze. Třeba obyčejná pizza vám tu ulehčí i od několika stovek korun, když si správně vyberete podnik.
Karlovarské podniky mají o odchodu Rusů o hosty nouzi
Ze všeho nejvíc jsou ale Karlovy Vary nedokonale nablýskanou bublinou, která poslední rok rychle splaskává. Mnohé butiky se zvenku tváří honosně, vevnitř ale prodávají tržnicové zboží. Nejen „Shopping Center“ Zlatou korunu zvenku zdobí výloha se švýcarskými hodinkami, uvnitř ale lacině bliká směnárna, zatímco v prvním patře si můžete dopřát oblečení, jaké byste čekali spíš v Turkmenistánu.
Ještě víc vám ale o krizi nejslavnějších českých lázní řeknou výlohy čtyřhvězdičkových hotelů sídlících přímo na kolonádě, tedy v nejdražší části města. Tuzemští hoteliéři před časem hrdě odmítli informaci, že budou ruským turistům poskytovat v rámci protikrizového programu čtyřicetiprocentní slevy. Nelhali: jen teď, na vrcholu sezony, někteří poskytují podobné slevy úplně všem, nejen Rusům.
Zajděte do čtyřhvězdičkového hotelu Palacký a hned vám nabídnou pokoj se snídaní za 1500 korun na noc. Bídnou cenu dokonce ještě trumfnou v sousedním hotelu Maltézský kříž, kde mě mladá recepční láká, že mi dá za stejnou cenu 45 eur místo jednolůžkového pokoje dvoulůžkový. „Máme teď akci, situace je špatná,“ říká a odkazuje mě k venku inzerované speciální nabídce, která stylem prezentace připomíná spíš venkovské Rumunsko. A mimochodem: za 45 eur se stěží vyspíte v motorestu u D1.
Laciné výdělky
„Rusů sem chodilo ze začátku dost, takže úbytek je velký. Moje cenová politika ale není ruská, chci mít kosmopolitní klientelu. Rusové mě neživili ani neživí. Nikdy jsem to tak nechtěl a teď vidím, že to ani nemělo budoucnost,“ vysvětluje majitel a šéfkuchař restaurace Le Marché Jan Krajč, zatímco sedíme na terase. Právě on je jedním z mála místních podnikatelů, kteří svůj byznys nepostavili na Rusech, i když do jeho podniku chodí právě ti, co ve městě ještě zůstali. I proto teď vše vidí střízlivěji než jiní, kteří vsadili pouze na Rusy a nechali se rozmazlit.
„Vary jsou město s nejnižšími platy a nejvyššími cenami v zemi, což je fenomén, kterému nerozumím. Restaurace cílící na Rusy jsou předražené, i když se gastronomicky zasekly v 70. letech. Peníze se v nich vydělávaly hodně snadno, a navíc na kvalitu služeb nebyl žádný tlak. Minimální náklady, vysoké zisky. Dvacet let se tu nikdo o nic ani nesnažil,“ popisuje Krajč situaci. Když se projdete centrem a podíváte se na menu restaurací, dáte mu víc než za pravdu.
„Rusů je ale škoda,“ myslí si jeho kamarád, šéfkuchař z velkého místního luxusního hotelu. Z Varů pochází a mluví o nich jako o „krásném městě“, přesto však říká, že by sem nikdy sám nejel, protože se z města stal ruský skansen, kde je večer mrtvo. Když chce ve městě někam zajít s kamarády, skončí prý obvykle stejně v nějaké herně, protože v lázních, které si rády říkají světové, v podstatě není mimo pár luxusních hotelů žádná slušná restaurace ani bar.
Mohou za to hlavně místní. Ti kdysi draze prodali byty i celé domy právě Rusům a vystěhovali se z města, čímž ho částečně vylidnili i připravili o běžné služby. Navíc ti, kteří své nemovitosti neprodali, požadují i dál zcela nerealistické komerční nájmy, klidně až 400 tisíc korun měsíčně, jak upozorňuje jeden místní podnikatel.
To je ale nejen při pohledu na současný mix návštěvníků Varů, který se začíná blížit jejich stále výrazně postkomunistické realitě, hodně špatný vtip: všechny předražené pizzy, balkánské zlato a nápadně ruské italské boty si mohli koupit pouze Rusové, obecně lidé s nejhorším vkusem na světě. Ti ovšem z města mizejí, jak nápadně chudnou a začínají upřímně nenávidět Západ. A Němci, Arabové, Izraelci, a dokonce i Češi, kteří je pomalu střídají, umějí přece jen počítat líp.
Po detoxu bude líp?
„Ano, situace je špatná a zhoršuje se. Nejde zatím o paniku. Horší je výhled do budoucna,“ řekl mi před rokem mladý karlovarský primátor Petr Kulhánek. Po roce s ním opět sedím v zasedačce jeho kanceláře a ptám se, jak se tedy situace změnila za poslední rok. Kulhánek byl ten den dopoledne v Praze, takže žertuje, že na věčně nedostavěné rychlostní silnici do Varů přibyly asi čtyři kilometry. „Je to špatné. Údaje se liší, když to ale zprůměruju, tak Rusů ubylo o 30 procent, letišti ubyl provoz o polovinu a obsazenost hotelů je na tom podobně. Ještě nezavírají, ale výrazně šetří,“ říká.
Jediným byznysem ve Varech, který ještě maskuje velký ekonomický průšvih, nebo přinejmenším aspoň naoko, jsou již zmíněné reality. „Ceny bytů jsou nereálné, i ty budou muset spadnout,“ přiznává primátor. Jeho slova potvrzují lidé z realit, podle nichž jsou nemovitosti ve městě předražené i víc než o 50 procent. Takže se například byt původně stojící legračních 23 milionů korun nakonec nedávno prodal za necelých osm milionů.
Problém je, že návrat k normálním cenám a ozdravení trhu mnozí stále blokují slepou vírou, že na své nemovitosti neprodělají. Samozřejmě že prodělají, což poznáte i podle toho, že je na prodej také spousta ještě ani nerozestavěných developerských projektů. „Ceny bytů rostly téměř s druhou mocninou počtu zprostředkovatelů, zejména těch zahraničních. Mluvíme o těch, kteří nemají žádnou kancelář, ale z domova a z auta pomáhají svým krajanům s výběrem a s cenou nemovitostí,“ popsal nedávno v Lidových novinách zdejší magický růst cen Martin Lojda, společník firmy Loyd reality. Teď stejné město čeká jejich podobně magický pád.
Kulhánek přesto nevidí budoucnost úplně černě. Spousta lidí ve Varech prodělá velké peníze a mnozí si budou muset přiznat, že šťastné kolo ruské rulety končí, po bolestném očistci ale může přijít i lepší realita. Naději primátor vidí v pestřejším mixu návštěvníků města, kteří nahrazují Rusy, takže možná jednou nebude vypadat jako ruská enkláva. Karlovy Vary investovaly do kampaně v českých médiích a už po roce je efekt znát: Čechy neodradila ani ruská reputace lázní a stále více sem přijíždějí, dokonce i individuálně.
Město současně pracuje na přímém leteckém spojení s vybranými západoevropskými městy, které hodlá finančně podpořit v prvním roce provozu. Navíc má být do dvou let zapsáno společně s Mariánskými a Františkovými Lázněmi na seznam UNESCO. „To, co tady bylo, nebyl udržitelný ekonomický model. Bude se to muset pročistit. Vary na tom ale nakonec můžou i vydělat, když se stanou kosmopolitní,“ věří Kulhánek. Jen to nebude přes noc.
Čtěte také:
Karlovarský kraj žádá investorská víza pro lázeňství
Karlovy Vary a Baku spojí letecká linka. Část nákladů pokryje cestovka a kraj
