PRAHA (žiž) – Představitelé ruské společnosti Strojtransgaz, která uvažuje o vstupu do První česko-ruské banky (PČRB), ztrácejí trpělivost. Nelze vyloučit, že rozhovory s českým státem, o nichž týdeník EURO informoval v minulém čísle (EURO 28/2002), ukončí a začnou se poohlížet po jiné bance na ruském trhu. Zástupci Strojtransgazu očekávali, že příslušné memorandum podepíší už v první polovině července, představenstvo České konsolidační agentury (ČKA), která dnes PČRB ovládá, však tuto možnost zamítlo.
Pozorovatelé upozorňují, že nezdar jednání se Strojtransgazem by mohl česko-ruskou banku ohrozit, neboť ta potřebuje urychleně navýšit základní jmění. To by mohl učinit právě nový strategický partner. „Banka už dva roky stagnuje, zatímco trh jde bouřlivě nahoru,“ říká člen představenstva PČRB Stanislav Coufal. Připomíná, že nároky ruské centrální banky vůči malým bankám se od letošního roku výrazně zvyšují.
ČKA si zatím možnost krachu jednání se Strojtransgazem nepřipouští. „Chápeme jistou netrpělivost, ale vstup zahraničního partnera do banky není po právní ani věcné stránce jednoduchou záležitostí,“ uvedl mluvčí agentury Jiří Pekárek. „PČRB se v tuto chvíli nepřibližuje k rizikové skupině bank, je stabilizovaná a má dobrý kredit. Bez navýšení základního kapitálu tak, jak to předpokládá záměr Centrální banky Ruské federace, by se však do dvou let mohla dostat do problému vzhledem k současnému malému základnímu kapitálu,“ dodává Pekárek.
Základní jmění banky činí v současné době podle ruských účetních standardů necelých 7,5 milionu dolarů, podle mezinárodních pravidel se však pohybuje pouze kolem tří milionů. Tento rozdíl vyplývá z nestejného ocenění aktiv banky. Největší předností PČRB je to, že má platnou ruskou bankovní licenci, tu by jí však v případě problémů mohla centrální banka odebrat.
Někteří pozorovatelé se domnívají, že ČKA rozhovory se Strojtransgazem zkomplikovala zbytečně, neboť od vlády měla příslušný mandát k uzavření jednání. Pekárek se však odvolává na tu pasáž vládního usnesení, která „ukládá informovat o postupu v kauze PČRB do září 2002“.
V případě, že by Strojtransgaz od svého záměru ustoupil, jedinou reálnou alternativou by zřejmě byl urychlený prodej PČRB někomu jinému – ať už v rámci výběrového řízení, či bez něj. Stanislav Coufal určitou šanci vidí, neboť zájem o ruský trh projevuje i řada zahraničních subjektů. Skeptici na druhé straně upozorňují, že schvalovací řízení na české straně bývá příliš těžkopádné a zdlouhavé, takže k záchraně PČRB už mnoho času nezbývá.
Strojtransgaz byl v minulosti dodavatelem řady projektů ruského Gazpromu v oblasti plynárenské infrastruktury, nyní si však podle všeho hledá nové obory podnikání. Zástupci Strojtransgazu české straně navrhovali, že v blízké době navýší základní jmění PČRB až na úroveň třiceti milionů dolarů. Zároveň souhlasili s tím, že budou splácet úvěry ve výši necelých patnácti milionů dolarů, jež česko-ruské bance poskytla bývalá IPB.
