Připomenu, že spousta analytiků si po intervenci ČNB v loňském listopadu kladla otázku, zda vyvolaná „předzásobovací“ psychóza spotřebitelů (než se kurz promítne do cenové hladiny) negativně neodrazí na vývoji spotřeby v prvním čtvrtletí 2014. Teď víme, že neodrazila. Ačkoli česká ekonomika ještě zjevně pracuje pod úrovní potenciálního produktu se zápornou produkční mezerou, přinejmenším ve zpracovatelském průmyslu už musí být vytížení kapacit docela vysoké, a tak docela zajímavě stoupají investice do strojů a zařízení. Ještě stále jsme sice pod úrovní posledního předkrizového kvartálu (3/2008), nicméně z hlediska ekonomického růstu zcela ztracená pětiletka skončila.
Teď bude následovat série dobrých meziročních údajů, daným velmi nízkou srovnávací základnou, a v zájmu vnímání rytmu bylo by dobré přesunout pozornost na vývoj mezičtvrtletních dat. V minulé konjunktuře mezičtvrtletní indexy dokázaly růst v rozmezí 1,2-2,3 procenta (q-o-q) taky deset kvartálů za sebou, a bylo by krásné si to prožít ještě jednou…Jak robustní oživení bude, poznáme podle vývoje za mezičtvrtletních dat za třetí kvartál a lze jen doufat, že červnový pokles PMI Indexu (byť je pořád v růstové zóně) avizované Markitem bylo jenom zhoupnutím.
Druhé dobré číslo je o vývoji státního rozpočtu, který je meziročně lepší o vysokých 33 miliard, což i po odečtení jednorázových vlivů překonává očekávání, a zatím mnohem mírnější růst celkových výdajů o 1,1 procenta, na čemž se podepisuje meziroční pokles kapitálových výdajů o 5,2 procenta. Takže když už se minulý a současný ministr financí musejí hádat, měli by tak alespoň činit nad tvrdými daty přímo z úřadu, která neříkají nic jiného, než že neinvestiční výdaje včetně sociálních dávek rostou, zatímco investiční výdaje klesají. Uvidíme, jak bude vypadat časová řada investičních výdajů za delší období, až budeme mít k dispozici hotový rozpočet na příští rok.
Neefektivní nástroj
Na něm už se začínají rýsovat první zářezy v podobě navyšování transferů obyvatelstvu, vyššího index nárůstu platů než v podnikatelské sféře, zvýšenými platbami za státní pojištěnce, zatímco na příjmové straně máme naplánováno zavedení druhého sníženého pásma DPH na knihy, dětskou výživu a léky. Zdůvodňuje se to sociální politikou. Každý, kdo se o daňovou politiku aspoň někdy aspoň trochu zajímal, musel narazit na konstatování, že manipulování se sazbami DPH je pozoruhodně neefektivní nástroj pro dosažení sociálních cílů, už kvůli velkému „průsaku“ ve srovnání s adresnými, přesně zaměřenými opatřeními.
Velmi rád bych viděl korelaci mezi sazbou DPH na knihy a vývojem vzdělanosti a úrovně školství, stejně tak jako budu napjatě sledovat, co snížení sazby DPH udělá s cenovou hladinou u příslušných položek. Adresná opatření třeba v podobě vyšších dotací pro veřejné knihovny, nebo odměňování učitelů za to, že matematiku a přírodní vědy dovedou naučit tak, že jejich žáci látce opravdu rozumějí, nemají tu viditelnost. Zvednutí rodinných přídavků rodinám na základě testování příjmu je neoblíbené právě pro svou adresnost a vyloučení významné části majoritní společnosti. Užívání dávek k jiným než k původně zamýšleným účelům lze samozřejmě potírat, ba docela inteligentně a účinně. Nebylo svého času sociálně sebevyloučenější lokality v mexických horách, kde by úplně zázračně nezabrala vazba výplaty dávek na docházku dětí do školy. A když to funguje v Chiapasu nebo v Oaxace, bude to fungovat i tady.
Hlemýždí tempo
Dokonce i v případě DPH u léků, kde u přípravků na recept jde obhájit redukovaná sazba zdaleka nejlépe (jsou koneckonců u bezdoplatkových léků propláceny v plné výši zdravotními pojišťovnami), si můžete povzdechnout nad tím, že jiná opatření, která se projeví na úsporách mnohem dramatičtěji (třeba pozitivní lékové seznamy a vratky od jejich dodavatelů zdravotním pojišťovnám) se hýbou kupředu tempem přímo hlemýždím. V případě elektronického receptu hlemýžď otočil a hýbe se ve skutečnosti dozadu (systém nadále nebude povinný, což znamená, že jej nebude využívat ani promile předepisujících lékařů).
Vsadím se, o co chcete, že těmhle daňovým intervencím žádnou slušnou známku za účinnost při zpětném ohlédnutí nepřipíše, ale značná část národa má již nyní dobrý pocit, že vláda se stará, a to je také celý smysl, proč se to dělá. Nemotejme do všeho levicovost a pravicovost, ta je zcela druhotná ve srovnání s intelektuálním kalibrem přijímaných opatření. To je nejspolehlivější markant, odlišující dobře spravované země od těch populisticky manažovaných. Jak moc se namodelovali a natrápili analýzami přínosů a nákladů před jejich přijetím, anebo zda se řídili především zásadou, „to je hodně pitomé, to se bude líbit“.
P.S.
Jistěže najdete opatření, která nemají s populismem nic společného, při jejich vymýšlení se dotčení docela soustředili, a přitom společnosti škodí ještě víc. To jsou ta, jejichž cílem bylo budování numizmatických kolekcí, individuálních penzijních plánů „for friends and family“. Ale na chamtivosti per se také není nic, co by jí přednostně alokovalo jen do jedné části politického spektra.
Čtěte také další články ze série Makrooko:
