Společnosti platí úředníky,...
Celý podtitul:
Společnosti platí úředníky, aby vtrhli do kanceláří obchodních rivalů a podrobili je kriminálnímu vyšetřování
Vypadalo to jako kterýkoliv jiný pracovní den firmy Azot v Togliatti. Jde o velkou chemickou továrnu v ruském regionu Samara, ležícím při řece Volze asi 960 kilometrů východně od Moskvy. Inženýři byli na svých ranních obchůzkách a představitelé odborů právě ukončili rozhovory o finanční podpoře pro novomanžele. Okolo jedenácté hodiny dopoledne vstoupily do administrativní budovy desítky maskovaných mužů třímajících automatické zbraně. „Mysleli jsme si, že jde o teroristický útok,“ říká o nájezdu z 5. září 2005 Sergej Korušev, zástupce ředitele továrny.
Ve skutečnosti byli nezvanými návštěvníky příslušníci ruských speciálních jednotek OMON a detektivové z Moskvy. Zabavili tisíce finančních dokumentů, v nichž měly být údajné důkazy kriminálních činů managementu podniku. Policie později udělila pokuty za daňové úniky a zpronevěru generálnímu řediteli Vladimírovi Machlajovi a výkonnému šéfovi Alexandru Makarovovi. Oba opustili zemi (ani jeden z nich nebyl k dostižení, aby věc komentoval). Zatímco na společnost byly uvaleny daně v hodnotě 150 milionů USD, mnozí v Togliatti Azot měli pro celou událost své vysvětlení. „Někdo si chtěl pochutnat na velmi dobrém a velmi lukrativním soustu se zcela sobeckými cíli,“ říká Korušev. Současný ředitel továrny Jurij Budanov nazývá policejní vyšetřování „vydíráním“, které místní politici spojují s konkurenční továrnou.
Stejně jako mnozí Rusové, i Budanov a Korušev si myslí, že policie a soudy musí získat zbraně z kapitalistického arzenálu. Na osm tisíc společností ročně čelí soudním sporům nebo vyšetřování na objednávku konkurence, která se je snaží vyřadit z byznysu nebo je převzít, uvádí Ruská obchodní a průmyslová komora. Rusové nazývají tento proces nájezdnictví. V některých z takových případů společnosti nebo jejich agenti podplácejí policii a soudy s cílem poškodit konkurenci. Často nájezdníci spoléhají na korumpované soudy, které rozhodnou, že to oni jsou legálními vlastníky společnosti. Jindy zase nájezdnické firmy nebo jejich agenti využívají právního nátlaku coby nástroje k donucení držitelů kontrolních balíků akcií k prodeji jejich podílu. Zatímco postižené podniky někdy neví, kdo je za právními útoky, praxe je to běžná natolik, že ruskému tisku se daří vyčíslit ceny za korupci úředníků a jejich různé „služby“: přimět policii k zahájení kriminálního vyšetřování stojí 20 až 50 tisíc dolarů, nájezd na kancelář je za 30 tisíc a přednostní soudní řízení se kdekoliv koná za deset až 200 tisíc dolarů, udávají zprávy z tisku.
Právo vymykající se kontrole je překážkou číslo jedna pro ruský ekonomický rozvoj, říká prezident Dmitrij Medveděv. Bývalý profesor práva, pro něhož je nastolení práva a pořádku nejvyšší prioritou, zaujal svým výrokem „právní nihilismus“, jímž popsal rozšířenou absenci respektu k právu na všech sociálních úrovních společnosti. Medveděv, který se stal hlavou státu po Vladimiru Putinovi 7. května, požaduje zákon proti nájezdnictví. Ruský parlament nyní diskutuje o dvacetiletém trestu vězení pro nájezdníky, kteří nezákonně zabavují společnosti.
KORUPCE NA VOLZE
Někdy ruské právní podfuky zaplní i světové titulní strany. Ropný gigant Jukos byl rozbit a znárodněn ruskou vládou v letech 2003 až 2007. Policie 20. března vtrhla do moskevských kanceláří společnosti BP a jejího ruského joint venture TNK-BP (viz box na straně 101). Šestého dubna byly britskému investičnímu fondu Hermitage Capital Management, pod záminkou vyšetřování ohledně neplacení daní, což tvrdila ruská policie, ukradeny dokumenty, jež byly poté použity k pokusu o defraudaci fondu (policie odmítla komentář).
Zatímco takové případy zaujmou celosvětovou pozornost, nájezdnictví se typicky zaměřuje spíše na malé a střední společnosti v místech, jakým je Samara. Město leží na historicky tradiční obchodní cestě spojující Rusko s Asií, která měla dlouho pověst divokých končin. V 17. století bylo toto hlavní město Samarské oblasti základnou pro nejznámější ruské zločince, například pro kozáka Stěnku Razina, který zadržoval říční lodě. V devadesátých letech minulého století se kriminalita regionu soustředila na gigant AvtoVAZ, továrnu na automobily v Togliatti, druhém velkém městě regionu, kde zločinecké gangy kradly auta a střílely manažery.
V těchto dnech je život klidnější. I když se úkladné vraždy byznysmenů a představitelů státu stále páchají, Samara vidí ekonomické obrození Putinovy éry. Rozpadající se budovy z 19. století dávají městu nádech zvadlé elegance, ale ulice se rozzářily příchodem velkých elektrotechnických řetězců, obchodů s mobilními telefony a západními značkami, jakými jsou Citibank a Adidas. Dnes se regionální podniky méně obávají zločineckých gangů, ale více policajtů a jejich byrokratických šéfů.
To je jistě případ firmy Togliatti Azot. Obklopená ruskými březovými lesy, je továrna jednou z nejziskovějších petrochemických továren v Rusku; produkuje ingredience pro plasty a hnojiva (Azot znamená „dusík“). Byla postavena v sedmdesátých letech minulého století s technickou pomocí amerického miliardáře Armanda Hammera a na ruské poměry je relativně moderní. Perestrojka o desetiletí později ji poškodila, ale společnost znovu ožila s pomocí nových partnerů a trhů.
Mnozí připisují přežití Togliatti Azotu uprchlému generálnímu řediteli Machlajovi. On vedl společnost za sovětské éry a zůstal u moci, i když byla na počátku devadesátých let privatizována, přičemž se stal největším držitelem akciových podílů. Zaměstnanci továrny jsou překvapivě ke svému šéfovi loajální a zorganizovali na podporu Machlaje desítky demonstrací. Na jejich transparentech a plakátech stálo - „Ruce pryč od Togliatti Azotu!“ a „Nenecháme projít špinavé nájezdníky!“ - aby bylo jasné, co si dělníci myslí o obviněních. „Pokud se zaměstnanci stanou ochránci manažera, je to proto, že je nevinný,“ vzteká se Olga Sevostjanovová, vůdkyně odborů v továrně.
Policejní případ zůstává u prohlášení, že v letech 2002 až 2004 továrna prodávala amoniak za uměle nízké ceny obchodní firmě do Švýcarska. Policie trvá na tom, že švýcarský podnik byl zástěrkou Machlaje a že on pak znovu prodával amoniak za tržní ceny a nechával si rozdíl. Továrna se o to pře a obdržela potvrzení od expertů z ministerstva spravedlnosti, které podpořilo tvrzení Togliatti Azotu, že policejní případ se zakládá na nepodložených důkazech. Samarská policie to odmítla komentovat a ministerstvo vnitra v Moskvě také. Ale Alim Džiganšin, redaktor oficiálních policejních novin Štít a meč, říká: „Názor vyšetřovatelů je blízko pravdě. (Machlaj) svou společnost vykrádal a nyní se pokouší obvinit nájezdníky.“
Je jasné, že případ společnosti Togliatti Azot je komplexním problémem, opírajícím se o tak tajemnou veličinu, jakou je férová exportní cena amoniaku. Komentátoři poznamenávají, že takové případy jsou jen vzácně černo-bílé. „Otevření kriminálního případu je samosebou druhem korporátní války,“ říká Boris Titov, vůdce lobbistické skupiny Business Russia. „Nevíte, kdo na koho útočí.“
Temný případ vedl k místním násilnostem. „Je zřejmé, že všechny známky ukazují na násilné převzetí společnosti takzvaným nájezdníkem,“ říká Anatolij Ivanov, poslanec provládní strany Jednotné Rusko, který zastupuje město Togliatti v ruském parlamentu. Ukazuje prstem na Renovu, společnost sídlící v Moskvě, jíž vlastní Viktor Vekselberg, magnát se zájmy v petrochemickém sektoru. Renova Group, minoritní držitel podílu v Togliatti Azotu, odmítá svůj zájem na korporátním nájezdu, ačkoliv přiznává minulé neshody s managementem továrny ohledně dividend a práv vlastníků akcií. „Renova Group nemůže mít žádné spojení s vyšetřováním v Togliatti Azotu, jež vedou policejní skupiny, protože jde o soukromou ruskou obchodní skupinu,“ sdělila Renova BusinessWeeku.
Nařčení z kriminálních zločinů a daňové vyšetřování proti Togliatti Azotu souvisí s občanským soudním sporem, který celé dění ovlivňuje. V roce 2006 byli manažeři ohromení případem v Ivanovu ležícím poblíž Moskvy. V něm jedna malá firma obvinila jinou společnost z nedodržování pravidel smlouvy o prodeji stoprocentního podílu Togliatti Azotu. Poté, co žalobce předvedl soudu registr podílů, který zjevně ukázal, že žalobce vlastnil akcie, soudce zastavil obchodování s akciemi Togliatti Azotu. Ale tyto skutečnosti byly vyvráceny, když společnost prokázala, že dokument je zfalšovaný. V jiném neúspěšném případě, říká vedení firmy, žalobce zahájil soudní při proti Togliatti Azotu a citoval z dokumentů, které byly zabaveny při nájezdu policie v roce 2005. „Měli dokumenty, k nimž žalující společnost nikdy neměla mít přístup,“ říká Oleg Kljuchov, právní ředitel Togliatti Azotu.
Region Samara netrpí nedostatkem dalších příkladů obvinění z nájezdnictví. Mobilní telefonní společnost Smarts, působící ve městě Samara, by sotva mohla být odlišnější od kauzy Togliatti Azot. Zatímco továrna byla produktem sovětského industriálního komplexu a přešla do soukromého vlastnictví jako výsledek kontroverzního ruského privatizačního procesu, Smarts je výtvorem ruského postkomunistického konzumního boomu. Má na čtyři miliony předplatitelů v oblasti Volhy a sídlí v blyštivém kancelářském bloku v Samaře. Na rozdíl od šedovlasých inženýrů, kteří vedou Togliatti Azot, je generální ředitel Smarts Andrej Girev mladý, elegantně upravený a oblečený. Ovšem Smarts má s Togliatti Azot jednu věc společnou: za poslední tři roky se potýkají se zákony a kriminálním vyšetřováním, které Girev nazývá „klasickými útoky nájezdníků“.
Problémy začaly v roce 2005, když Smarts plánoval veřejné uvedení akcií na trh. Najal ruskou konzultační firmu Marshall Capital Partners, která spolupracovala s moskevskou investiční firmou Sigma. Smarts uvedl, že Marshall nedodržel to, co slíbil, což vedlo společnost k ukončení smlouvy. Pak začaly potíže se zákony. „Bývali to gangsteři, již používali rakety, a nyní jsou to konzultanti a právníci nosící kravaty, kteří jsou civilizovaní na povrchu, ale jinak jsou to stále stejní vyděrači,“ říká Girev, který podezírá Sigmu, že konala na popud společnosti chtějící Smarts koupit.
Mluvčí Marshallu řekl: „Pro nás případ skončil už před dlouhou dobou.“ Sigma neodpověděla na žádost o komentář. Ale skupina řekla ruským novinám, že nebyla zapletena do nájezdu na Smarts. Sigma říká, že Smarts porušil smlouvu a že Sigma měla opci na nákup 20 procent akcií společnosti. Sigma vedla několik soudních sporů proti Smarts, ale v loňském roce několikrát prohrála.
Politováníhodné, ale nikoliv neobvyklé komerční spory. Co se stalo dále, však nebyla součást rutinního obchodního sporu. Hlavní podílník Smarts Gennadij Kirjušin je nyní vyšetřován pro údajné kriminální činy včetně zpronevěry, nelegálního obchodování a praní špinavých peněz. „Tento kriminální případ nemá žádné opodstatnění,“ říká Kirjušin, jemuž bylo soudně přikázáno zdržovat se v Samaře. Girev říká, že obvinění následovalo po výhrůžkách od lidí, kteří přislíbili dostat Kirjušina do vězení, pokud nebude souhlasit s prodejem svých akcií.
PŘÍVAL SOUDNÍCH SPORŮ
Základ pro kriminální obvinění? Smarts je obviněný z podvádění při opatřování povolení pro své stanice a z nedodržování licenčních pravidel. Girev připouští, že společnost někdy pracovala před ukončením licenčního procesu, ale pouze na frekvencích Smarts již přidělených. Takové technické přestupky jsou běžně postihovány pokutou 400 až 800 dolarů. Policie to odmítla komentovat.
Smarts čelí také desítkám civilních soudních sporů u regionálních soudů. Tyto kauzy, jež se vedou v podstatě ve stejném duchu, žádají, aby obchodování s akciemi Smarts bylo zastaveno na základě toho, že soukromé osoby nedodržely smlouvy, když prodaly obligace vydané firmou Smarts. „Co s tím má Smarts dělat?“ ptá se Girev. V jednom městě policie identifikovala žalující stranu, která řekla, že byla dostižena v parku cizincem a bylo jí nabídnuto 5000 rublů (200 USD), když podepíše formulář. Jindy žalobce zemřel tři týdny před tím, než případ mohl být otevřen. Zatímco několik soudců původně bylo proti, Smarts byl schopný zvrátit rozhodnutí argumentací, že případy byly směšné: „Nakonec jsme zvítězili. Ale pak, v jiné části Ruska, se děly úplně stejné věci,“ říká Girev.
S tisíci takových případů napříč Ruskem se šéfové podniků a obchodníci musí naučit žít. Existují totiž pochyby, zda nová legislativa problém vyřeší. Nakonec, některé nástroje z repertoáru nájezdníků – korumpování soudu a prokurátorů, padělání a úplatky - byly vždycky ilegální. Je třeba zbavit zemi kultury nerespektování práva a není jasné, zda to nový ruský prezident má chuť opravdu dělat.
/BOX, str. 71/
SOUVISLOSTI
Čeká ho náročná práce
Aby potlačil nerespektování práva, vyhlásil prezident Dmitrij Medveděv reformu ruského právního řádu za nejvyšší prioritu. Článek v The Moscow Times z 21.května přináší zprávu o výzvě, které Medveděv čelí při potírání tolik rozšířené korupce a při ustavení nezávislého soudnictví. Článek cituje politického analytika a bývalého kremelského „spin doctora“ Stanislava Belkovského, který říká, že „je nutná změna ne pouze soudců, ale i vládnoucí elity“.
Foto:
Popisek:
Policejní nájezd na Togliatti Azot, chemickou továrnu v Samarské oblasti
Popisek:
Girev ze společnosti Smarts byl cílem nájezdu
Popisek: Budanov z Togliatti Azot (vlevo) a Korušev (vpravo) spolu s vůdkyní odborů Sevostjanovovou
Foto v BOXU, str. 69:
Magnáti: Vekselberg a Fridman z Alfa-Acces-Renova
/Box v červené, str. 70/
„OTEVÍRÁNÍ KRIMINÁLNÍCH PŘÍPADŮ JE SAMOZŘEJMĚ SVÉHO DRUHU KORPORÁTNÍ VÁLKOU. NEVÍTE, KDO NA KOHO ÚTOČÍ.“
Boris Titov, Business Russia
/BOX str. 69/
BP: RVAČKA V RUSKU
Problémy ropného giganta s místními úřady rostou
V roce 2003, když se BP spojil s ruskými magnáty, aby vytvořili multimiliardovou joint venture TNK-BP, pořádal prezident Vladimir Putin slavnostní recepci, aby oslavil přelomovou smlouvu. Ale nyní se dříve vítaný kolega zdá být na obtíž. V posledních měsících se působení BP v Rusku stalo terčem trvalého nátlaku ze strany úřadů - od potíží s vízy po policejní nájezdy.
Je to trochu jiná ruská pohádka. Potíže BP začaly v lednu, kdy bylo prohlášeno za neplatné 148 víz zaměstnanců ze zahraničí pracujících pro TNK-BP, což jim po několik týdnů bránilo v práci. Pak v březnu policie vtrhla do moskevských kanceláří BP i TNK-BP. Krátce potom ruská bezpečnostní služba uvěznila manažera TNK-BP na základě obvinění ze špionáže. Potíže BP eskalovaly v dubnu, když málo známá moskevská makléřská firma podala soudu v Ťumeni podání žádající zablokování práce zahraničního specialisty BP pro TNK-BP. Soud, který ještě nevydal rozhodnutí, v mezičase odstavil zaměstnance od práce.
Potíže BP s úřady souvisí s veřejnou debatou mezi BP a ruskými partnery v TNK-BP, Alfa-Access-Renova. Tato holdingová společnost reprezentuje zájmy tří ruských oligarchů Michaila Fridmana, Lena Blavatnika a Viktora Vekselberga. V prohlášeních pro média AAR obvinila BP z maření zájmů joint venture ruských podílníků a volala po rezignaci jejího výkonného šéfa Roberta Dudleyho. Skupina uvádí, že BP blokuje mezinárodní expanzi TNK-BP a využívá příliš mnoho draze placených zahraničních specialistů namísto ruských manažerů. BP ve veřejném prohlášení odmítla nařčení a vyslovila „absolutní důvěru“ Dudleymu, bývalému šéfovi BP.
Ať je meritem argumentů cokoliv, mnozí moskevští pozorovatelé vidí spojitost mezi konfliktem akcionářů a zvyšujícím se tlakem státu na BP. Již měsíce se v Moskvě šíří klepy, že Gazprom, státem vlastněný energetický koncern, se připravuje na akvizici většiny akcií společnosti TNK-BP. Pokud tomu tak je, mnozí analytici věří, že držitelé akcií se mohou lišit v názoru, kdo by měl Gazpromu své podíly prodávat. V současnosti BP a AAR každá vlastní 50 procent firmy.
Nebylo by to poprvé, kdy ruský stát přebírá kontrolu nad energetickými projekty. V roce 2006 společnost Royal Dutch Shell ztratila na úkor Gazpromu kontrolu nad svým projektem Sachalin II - právě po nátlaku úřadů. Nyní to vypadá, že současné problémy BP jsou spojené většinou se vztahy mezi partnery. AAR to odmítla komentovat, ale zdroj blízký holdingu odmítl jakoukoliv spojitost se státem. „BP se podařilo pokazit vztahy s ruskými akcionáři, s určitou částí vlády a jistě i s ruskými zaměstnanci,“ říká zdroj.
To pravděpodobně není moc velkou útěchou pro investory, kteří nervózně sledují konflikt okolo jedné z největších zahraničních investic v Rusku. Je tu podezření, že když se vztahy zhorší, zahraniční investoři budou mít jen malý vliv na lokální zájmy se silnými protekčními vztahy.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Marjánka Růžičková