Bush a Blair jsou nyní kritizováni především doma
Kritici postupu, který zvolili George Bush a Tony Blair před útokem na Irák, opět vystrkují růžky. Centrem „odporu“ vůči americkému prezidentovi a britskému premiérovi však tentokrát není žádná stará Evropa, Paříž, Berlín ani Moskva. Státníci v těchto metropolích jsou možná naopak rádi, když se jim spory s Washingtonem daří trochu žehlit. Bush s Blairem mají dnes problémy na domácí půdě. Jejich předválečné kroky zpochybňují opozice i média. Lidé v Británii i Americe méně věří tomu, že americký prezident a britský premiér před válkou mluvili pravdu.
I oficiální činitelé ve Washingtonu už přiznávají, že některé informace bezpečnostních služeb o Saddámových zbraních hromadného ničení přinejmenším nebyly potvrzené. Přitom Bushem citovaná zpráva, že se irácký diktátor snažil získat v africkém Nigeru uran, měla být důkazem o iráckém jaderném programu. Tony Blair zase už loni na základě informací tajných služeb tvrdil, že Saddám Husajn může aktivovat své zbraně hromadného ničení do 45 minut. V Iráku se ovšem zatím žádné podobné zbraně nenašly. I kdyby byly někde velmi dobře ukryté, jejich nasazení by trvalo mnohem déle. Blairova složka zpravodajských informací obsahovala i tvrzení, která někdo okopíroval ze dvanáct let starých studií dostupných na internetu.
Tony Blair to má teď doma ještě o něco těžší než George Bush. Britové byli původně proti válce. Později však útok na Irák podpořili. Bezpochyby i proto, že mnozí z nich uvěřili argumentům premiéra. A ten prohlašoval, že Saddám Husajn představuje okamžitou hrozbu.
Zatím se zdálo, že prezident Bush si z domácí kritiky nic moc dělat nemusí. Ostatně v popředí pozornosti nyní byla jiná show – větším hitem než Irák bylo pro televizní reportéry doprovázení prezidenta na jeho pouti po Africe. George Bush sliboval dalekosáhlou pomoc nejchudšímu kontinentu. A ve svých proslovech se ani tentokrát příliš neomezoval – na boj proti nemoci AIDS v Africe sliboval částky, které podle zpráv z amerického Kongresu neprojdou schvalovací procedurou ve Spojených státech. Jenže v Americe už se demokratičtí kandidáti připravují na prezidentské volby, takže budou chtít Bushovi jeho různé chyby z minulosti v předvolební kampani spočítat.
Záleží vůbec na nějakých předválečných prohlášeních? Mnozí namítnou, že válka přece svůj účel splnila – díky Bushovi a Blairovi se podařilo svrhnout krvavého diktátora. O tom není pochyb. Americká administrativa však přesvědčovala celý svět, že hlavním cílem je odzbrojení Iráku. Britský premiér podobně přesvědčoval občany Spojeného království. Pokud by se mělo ukázat, že skutečné akutní nebezpečí neexistovalo, důvěra v jedinou světovou supervelmoc a jejího nejbližšího spojence ve světě dále poklesne. A to by nebyla dobrá zpráva v době, kdy boj proti terorismu stále není u konce.
Zatím ještě není možné mluvit ani o zdaru vojenské akce v Iráku. Její úspěšnost se teprve musí prokázat. Američané tvrdili, že vítězná válka pomůže nejen Iráčanům, ale stabilizuje celý blízkovýchodní region. Zprávy, které dnes z Iráku přicházejí, bohužel často nejsou vůbec příznivé. Spojenečtí vojáci jsou stále terčem útoků a země se zatím bezpečnou nestala. Jestliže kritici války před časem varovali před nárůstem islámského extremismu v Iráku i v celém arabském světě, měli zřejmě pravdu. Nyní záleží na tom, zda se podaří tuto nepříznivou tendenci přece jen zastavit.
Aféry kolem předválečných zpravodajských informací přinášejí varování do budoucna. Nelze směšovat propagandu s informacemi z bezpečnostních služeb. A to se pravděpodobně stalo. Britská média uvádějí, že se ostrovní zpravodajské instituce nyní potýkají se ztrátou důvěryhodnosti.
Mimochodem, jak jsou na tom po této stránce české služby? Není bez zajímavosti, že svou roli v době irácké války sehrála i Bezpečnostní informační služba (BIS). Její bývalý šéf Jiří Růžek v rozhlasovém rozhovoru na konci března – v době války – prohlásil, že irácká tajná služba chystala teroristický útok na pražské sídlo Rádia Svobodná Evropa. Světoznámý list Wall Street Journal hned poté v redakčním komentáři označil tyto informace za důkaz napojení Iráku na terorismus. Ale kdo by mohl v Česku pochybovat o tom, že Růžek měl všechny své zprávy jistě dobře ověřené?
