RŮŽOLÍCÍ BOXER

Vláda

Být ministrem v době, kdy ekonomika až po krk vězí v recesi, bývá o zdraví. Ne však v této zemi, ne v kabinetu Miloše Zemana. V něm v klidu přežije i osoba, která naprosto paralyzuje ekonomický vládní tým. Miroslavu Grégrovi zřejmě odvolání nehrozí.

Skřípání v Zemanově kabinetu je už dlouho tak hlasité, že ho netlumí ani masivní dveře Strakovy akademie. Rozepře mezi vládními ekonomy už dokonce ani nikdo netají. Jak také, když vicepremiér a nejvyšší koordinátor hospodářské politiky ztrácí tr pělivost natolik, že posunčinou dává veřejnosti zřetelně najevo, co si myslí o muži, který řídí průmysl.

Pavel Mertlík není jediný, komu vadí Grégrovo myšlení a rétorika sedmdesátých let. „Teď se vláda trápí myšlenkou, zda vyslat, nebo nevyslat pozemní síly do Jugoslávie. Myslím, že by do Jugoslávie stačilo vyslat ekonomický tým ve složení Dyba, Dlouh ý, Češka a Grégr, a Miloševičův režim už by byl dávno na kolenou, prohlásil nedávno šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr.

Nejen vicepremiér pro ekonomiku, ale i další ministři připouštějí, že se spolupráce ve vládním týmu kvůli ministru průmyslu v poslední době horší a nechápou, proč se Miloš Zeman k tomu staví hluchým. O změně, alespoň na tomto vl ádním postu, podle nich premiér vůbec neuvažuje.

Grégr nic neprosadil

Ministr průmyslu a obchodu je snad jediným mužem Zemanova týmu, který v jednobarevné vládě dosud žádnou svoji představu neprosadil. Naštěstí, říkají ekonomové. Vrcholným dílem průmyslového resortu měl být program revitalizace krachujících podni ků. Vládě ho měl Grégr předložit v únoru. Nejenže termín nestihl, ale v březnu předložil materiál v takové podobě, že ho další ministerstvo a Mertlíkovi lidé museli ideově přepracovat. Podobně patrně dopadnou i střednědobé ekonomické koncepce včetně energetické politiky, které má země odeslat Evropské unii. Vláda je zatím vzala pouze na vědomí, a to je totéž jako povel Přepracuj!

Průmyslová politika a Akční program vyděsily nejen odborníky, nevoli vzbudily i mezi samotnými ministry. Grégr se tak může chlubit jenom tím, co připravili jeho předchůdci - třeba programem podpory malých a středních podniků, jehož hlavní teze zpracoval exministr Karel Kühnl. Nebo pravidly investičních pobídek, která schválila Tošovského vláda a nynější ministerstvo průmyslu jen o něco doplnilo.

Premiér Zeman ovšem ministra stále hájí. Například průmyslovou politiku a další koncepční materiály prý kabinet nepřijal, neboť mají být posouzeny jejich dopady na životní prostředí. A vůbec, má být vytvořena komplexní strategie hospodářského rozvoje země a na ní se má podílet celá odborná veřejnost. Co tedy formuluje ministr Grégr? Bezpochyby jalové vize, které chod kabinetu jenom komplikují. „Je přece evidentní, že ministr Grégr má mentální bariéry, suše konstatuje jeden z členů vlády.

Prodávejte pod cenou

Miroslav Grégr sebevědomí neztrácí, je přesvědčen, že nepředvádí o nic horší práci než jeho kolegové. „Všechny politiky, které jsem předložil, vláda vzala na vědomí. Schváleny nebyly, protože je vláda schvalovat ani nechtěla. A dál jezdí a slibuje miliardy, povypráví o tom, jak boxoval, řídil Destu a privatizoval mladoboleslavskou Škodovku. Občas dá i dobrou radu jako onehdy na Mostecku. „Prodávejte za polovic a už mohou jet plné vagony na elektrárnu Počerady, řekl o dborářům z dolu Koh-i-noor, který Mostecká uhelná společnost patrně uzavře.

Proč Zeman Grégra ještě pořád drží nad vodou? Šušká se, že kvůli průmyslové lobby. To ale není příliš pravděpodobné. Průmyslníkům se ministr čím dál méně zamlouvá: „Prosazuje přílišnou účast státu, jeho přístup k věci nerespektuje tržní principy, říkají za jeho zády. Zveřejnit jméno v této souvislosti si ovšem nepřejí . Zemanovu zarputilost nikdo nechápe. „Nikdo tomu nerozumí, krčí rameny členové kabinetu, poslanci i senátoři. Buď já, nebo on Vládní ekonomy už nekonečné střety Grégra s Mertlíkem otravují. Většině ministrů Zemanova kabinetu je jasné, že pokud neodejde Grégr, opustí svou funkci vicepremiér Mertlík. „Náš ekonomický tým je špatný. Mertlík nemůže Grégra vystát. Raději odejde, než aby s ním musel nadále komunikovat, popisuje situaci ve vládě jeden z jejích představitelů.

Grégrovo odvolání již několikrát požadoval i Richard Falbr, jen v květnu o něm se Zemanem hovořil dvakrát. Marně. Kandidát na pozici ministra průmyslu podle gusta sociální demokracie přitom existuje. Mnozí sociální demokraté připouštějí, že to nemusí nutně být člen ČSSD, protože strana odborníky právě nehýří, a stále častěji zmiňují jméno ředitele Národohospodářského institutu AV Jana Švejnara. Dodávají ale, že prosadit jeho kandidaturu by nebylo lehké. S jakýmkoli nestraníkem ve vládě musí podle opoziční smlouvy souhlasit Občanská demokratická strana. A její předseda Václav Klaus právě ke Švejnarovi velké sympatie nechová.

Odnese to jiný

Zdá se, že ani ministři, ani poslanci a další významní lidé ze sociální demokracie zatím na nátlak na Zemana, aby Grégra odvolal, síly nemají. Všeobecná nespokojenost s účinkováním vlády už je ale taková, že nic než alespoň dílčí změna v o bsazení ministerstev ji nezmírní. A tak se do popředí znovu dostal ministr financí Ivo Svoboda. Momentálně je patrně snadnější kořistí. Ztratil pozice ve straně, ekonomické problémy se skumulovaly do obrovského schodku státních financí. Kolem jeho o soby se tento týden v Parlamentu strhne pořádná mela, opozice možná bude žádat jeho odvolání.

Pro sociální demokracii, nebo přesněji část vládního kabinetu, je to dobrá příležitost. Nevadí jí rozpočtový deficit, ale osoba ministra. „Ne že by nebyl odborník, ale nikdo neví, za koho kope. Je to taková tajemná osoba, charakterizuje vztah ministrů ke Svobodovi jeden z nich. Premiér Miloš Zeman již několikrát prohlásil, že případnou obměnou kabinetu se bude zabývat, až uplyne rok od nástupu sociálnědemokratické vlády. To už ale bude podle některých členů kabinetu příliš pozdě, Svoboda by měl odejít ještě před létem. Příprava státního rozpočtu na příští rok je již v plném proudu a bylo by dobré, aby na něm začal co nejdříve pracovat nový ministr.

Kandidátem číslo jedna na Svobodův post je vicepremiér pro ekonomiku Pavel Mertlík. Tomu se však na horké křeslo příliš nechce, ač jej k tomu mnozí přemlouvají. S největší pravděpodobností však raději vyšle některého ze svých mužů, mluví se př edevším o jeho poradci Jiřím Havlovi.

Ministři přiznávají, že nervozitu mezi ně vnášejí především pesimistická data o vývoji hospodářství a rozdílné názory uvnitř sociální demokracie, jakými kroky zvládnout situaci. Právě post ministra financí je přitom klíčové místo, z něhož by bylo možné některá opatření provádět. A to buď po grégrovsku, tedy za hodně peněz, anebo po mertlíkovsku, což by přišlo levněji. Na Grégra tedy nakonec patrně půjdou oklikou - kdyby resort financí obsadil člověk podporující Mertlíka, bylo by načas po starostech s růžolícím boxerem.

Zeman se nejspíš bojí, že by Grégrovým odvoláním přiznal svou chybu a uškodil si tím. Ale uvažuje špatně, podle všech znamení by mu veřejnost jen zatleskala. Nejspíš má pravdu Richard Falbr, který připomíná story Margaret Thatcherová. Ta tak dlouho držela nepopulárního ministra financí Nigela Lawsona, až to přispělo k jejímu pádu. Zeman by s Grégrem podle Falbra mohl dopadnout podobně. Šéf odborů náladu svých odborářů dobře zná.