Zločinecká banda ukradla po Evropě v posledním desetiletí klenoty za čtvrt miliardy eur
Při nedávné rutinní kontrole na hranicích Srbska a Černé Hory se zacvakla želízka na zápěstí Bojana Vučkoviće. Čtenářům novin toto jméno pravděpodobně nic neříká, ovšem v lyonském sídle Interpolu uspořádali po zprávě o jeho zatčení menší oslavu. Jedná se totiž o jednoho z vedoucích členů Růžových panterů – zločineckého gangu, který vykrádá světová klenotnictví.
Sto loupeží
Velká Jugoslávie z dob míru je už nějaký čas opět obnovena. Ale nelekejte se, nikoli politicky, nýbrž jen v oblasti zločinu. Členové kriminální organizace, která už přes deset let promyšleně a po neobyčejně důkladných přípravách vykrádá klenotnictví ve velkých městech po celém světě, pocházejí skoro ze všech národů někdejšího jihoslovanského státu. Monako, Ženeva, Curych, Paříž, Vídeň, Tokio, Londýn, Dubaj, Biarritz či Saint-Tropez nejsou jen oblíbenými cíly turistů, ale také štace jedné mimořádně úspěšné zločinecké skupiny, kterou už v roce 2004 nazvali britští policisté Růžovými pantery.
Stejně jako ve filmu Blakea Edwardse z roku 1963, který je nezapomenutelný především díky hereckým výkonům Petera Sellerse a Davida Nivena, i v tomto případě byly ukradené diamanty objeveny v kelímku od krému na obličej. Hodnota vzácných kamenů přesahovala půl milionu liber. Svého pojmenování se skupina od té doby nezbavila, ovšem příliš se o to ani nesnažila. Její členové si s ním naopak nejednou sami pohráli, například když provedli loupež v růžových tričkách. Nápady ovšem kradli i z jiných filmů.
Kdo jsou „Panteři“, kteří od roku 1999, kdy se poprvé objevili, vyloupili několik desítek klenotnictví v různých koutech světa? Podle Interpolu, jenž v roce 2006 zřídil za účelem likvidace této zločinecké bandy zvláštní vyšetřovací tým, se zmocnili šperků v hodnotě přibližně 250 milionů eur. Mezinárodní organizace kriminální policie jim za posledních deset let připisuje zhruba sto loupeží spáchaných celkem v 19 zemích.
Kamarádi z vojny
V posledním roce před přelomem tisíciletí byl v jihoslovanském prostoru – až na Kosovo – již relativní klid zbraní. Vojáci cvičení k boji, kteří prošli nejrůznějšími frontami, se octli bez práce. Tito lidé nepatří k těm, kteří se vyděsí, když někde poblíž „zaštěká“ samopal. Společně pak obnovili přátelství mezi národy z předválečných časů: jsou mezi nimi zastoupeni Srbové, Chorvati, Černohorci, Bosňáci i Albánci. Svou válečnou minulost zahalili rouškou mlčení, na hrůzách se beztak podíleli všichni.
Tvrdé jádro celé skupiny pocházející z černohorské Cetinje se následně rozšířilo o další členy z jihosrbského města Niš. Podle odhadu vyšetřovatelů může skupinu tvořit zhruba 150 osob, včetně pašeráků a přechovávačů. Kriminální organizace s tak širokým rozpětím představuje určité nebezpečí také sama pro sebe, neboť jednotlivé její členy lze vydírat, což by mohlo vést až k odhalení celého gangu. Právě na tom staví pravděpodobně i Interpol.
Po úspěšných akcích se zloději šperků vždycky ztratí kdesi na Balkáně, aby si trochu odpočinuli, načež se čas od času objevují v menších skupinkách určených k provedení daného úkolu. Jejich průměrný věk je překvapivě nízký, jsou mezi nimi také dvacetiletí mladíci, ovšem i těm nejostřílenějším gangsterům je sotva čtyřicet. Jejich hlavní „základnou“ je zřejmě Černá Hora a přilehlé oblasti, a jak napsal nedávno britský deník The Daily Telegraph, v těchto končinách existuje dokonce zvláštní výraz pro toho, kdo doma roztáčí peníze ze zahraničního lupu.
Jelikož v oblasti Balkánu žádný trestný čin nespáchali, mohou se zde cítit v bezpečí. Zdejší veřejné mínění nepovažuje Růžové pantery za obyčejné zloděje, ale do jisté míry je chová v úctě jako hrdiny. Dívá se na ně jako na novodobé Robiny Hoody. Navíc mají ještě jeden trumf: jejich staří kamarádi z vojny, kteří v těchto zemích doplňují řady policie, je za jistý podíl upozorňují, když se o ně živě zajímají nejrůznější západní složky kriminální policie.
Díky vojenské minulosti je parta z Balkánu na všechny svoje akce obvykle dokonale připravena. „Panteři? To jsou umělci svého řemesla,“ prozradil jeden z vyšetřovatelů v rozhovoru francouzskému deníku Figaro. Nejdůležitější je moment překvapení, každý útok musí být rychlý, krátký a účinný. Podle odborníků je jejich rekordem akce provedená za 90 vteřin, nicméně kdo se s tím v obchodě babrá třeba tři minuty, ten si to večer od ostatních pěkně slízne.
Třebaže pojmenování Růžoví panteři navozuje dojem, že má policie co dočinění s rozvernou bandičkou, která by se klidně hodila i do filmové komedie, skutečnost je přesně opačná. Je-li potřeba, dokážou být neobyčejně násilničtí a rozhodní, přičemž mají před očima jen získání kořisti. Nesnášejí odpor, který pouze protahuje dobu, jež je k provedení akce třeba. „Panteři obvykle neztrácejí čas tím, aby se dohadovali s nějakým zaměstnancem nebo mlátili lidi, již jsou uvnitř,“ uvedl policejní znalec pro francouzský deník France Soir. „Na druhé straně však nemůže být pochyb o tom, že kdyby jim šlo o život, neváhali by i zabíjet,“ dodal.
Šikovná banda
Majitelé klenotnictví nacházejících se v centrech velkoměst si jistě nepomysleli, že se někdo odváží napadnout obchody, které jsou ozdobou luxusních bulvárů. Vždyť je tu přece pořád policie. „Místní síly“ toto nebezpečí dávno pochopily a obrátily svou pozornost spíše k butikům na méně frekventovaných předměstích, kde je sice menší kořist, zato však bezpečnější možnost úniku.
Dnes už se žádné klenotnictví na světě nemůže cítit v bezpečí, neboť i na takovém místě, jako je Dubaj, kde je kvůli přísným trestům kriminalita takřka neznámým pojmem, bylo během půldruhé minuty „vybíleno“ klenotnictví firmy Graff. Zloději, kteří přijeli k obchodu dvěma silnými luxusními vozy, bleskově odcizili šperky v hodnotě jedenácti milionů eur a od té doby jako by se po nich slehla zem. Jen si představte, jak těžké musí být – i přes spoustu turistů, kteří v emirátu právě pobývají – ztratit se v téhle maličké arabské zemi s evropskou vizáží. A jak dokonalé přípravy byly zapotřebí k tomu, aby se pachatelé i s kořistí nakonec přesto vypařili!
Také akce z roku 2004 provedená v Tokiu by se mohla stát filmovou předlohou: i tady byla loupež provedena v centru města, ve čtvrti Ginza, a sice během demonstrace za ochranu životního prostředí. Pachatelé dorazili na místo činu na kolech a po akci si nasadili stejné masky, jaké na sobě měli účastníci pouličních protestů. Na bicyklech se pak připojili k protestujícímu davu, aby v zápětí foukli i s lupem za 25 milionů eur. V Bělehradě byly koncem minulého roku odsouzeny k dlouholetým trestům tři osoby, které se tokijské akce zúčastnily.
Banda přímo v tom největším poledním horku vyloupila v létě 2005 v kraťasech a květovaných košilích i obchodní dům s klenoty Julian v Saint-Tropez. Jelikož se také tento obchod nachází v centru, naproti přístavu, situace si vyžádala, aby pachatelé po přepadení naskákali do motorového člunu, v němž potom ujeli. Před rokem a půl v parádní londýnské čtvrti Mayfair na ně zas čekal jinde obdivovaný, do tohoto prostředí však zcela zapadající zbrusu nový vůz Bentley, do kterého spořádaně nastoupili bez nejmenších známek spěchu. Až později vyšlo najevo, že pánové skrývající svou tvář pod panamskými klobouky zbavili o chvíli předtím blízké klenotnictví zboží v hodnotě deseti milionů liber. Ve francouzském Biarritzu natřeli lavičku, na niž umístili výstražnou ceduli „Čerstvě natřeno!“, aby si na ni nikdo nesedl, dokud neskončí s „návštěvou“ protějšího klenotnictví.
Po tolika případech má už i Interpol představu o průběhu příprav. Zámožný zahraniční pár se ubytuje v luxusním hotelu v některém velkoměstě nebo slavném letovisku. Dotyční mluví plynně čtyřmi pěti jazyky, a pokud je třeba, zdrží se na daném místě i několik týdnů. Velmi často používají svůj fotoaparát. Manželský či jen zamilovaný „pár“ zmapuje klenotnictví nacházející se v okolí: muž si přeje obdarovat svoji milou nádherným náhrdelníkem, přičemž si dobře vryjí do paměti, jak drahé diamanty v obchodě prodávají, utvoří si seznam bezpečnostních opatření i se všemi jejich přednostmi a nedostatky. Dále si zaznamenají rozmístění průmyslových kamer. Pokud jsou otáčivé, spočítají, jak rychle reaguje daný snímač na náhlé pohyby.
Poznamenají si také, za jak dlouho by na místo dorazila hlídka z nejbližší policejní stanice, pokud by náhodou dostala signál k poplachu. Načrtnou trasy úniku. Je-li třeba, rozmístí telefony a na falešné papíry pronajmou auto dalšímu týmu, který má na starost odvoz „zboží“. Sami pachatelé tráví na místě co možná nejkratší dobu: v tří- až čtyřčlenných skupinkách dorazí na akci, po které bleskově opouštějí zemi. Kradené zboží se dostává k přechovávačům, jichž je k doručení kořisti tak velké hodnoty potřeba požehnaně.
Někteří jsou pod zámkem
Lze však konstatovat, že se smyčka kolem krku balkánských zločinců čím dál více utahuje a honička zahájená Interpolem je stále úspěšnější. Koncem loňského roku začal se dvěma z nich proces ve francouzském Chambéry. Co provedli? Poslední den roku 2003 přišli do místního klenotnictví Doux v savojském lyžařském ráji Courchevel tři „zákazníci“, samozřejmě v lyžařském oblečení. Prodavači, na něž vytáhli okamžitě zbraně a které donutili lehnout si na podlahu, později vypověděli, že mluvili francouzsky se silným východoevropským přízvukem. Při akci, kterou provedli v obvykle krátkém čase, odcizili zloději zboží v hodnotě 1,4 milionu eur.
Policie se ptala lidí na okolních nádražích, zda si nevšimli něčeho podezřelého. Jedna pokladní poznala obličej cestujícího, který jí platil 500eurovou bankovkou. „Odnesl mi všechny drobné.“ Jednalo se o Dragana Mikiće, devětatřicetiletého Srba, který je nápadný už svým velkým vzrůstem. Francouzské policii se podařilo dopadnout i jeho dva druhy, pětatřicetiletého Bobana Stojkoviće a stejně starého Gorana Dražiće.
Všichni tři byli obviněni z loupeže v Biarritzu z roku 2001, ze dvou loupeží v Cannes, z jedné v Saint-Tropez a ze zmíněného přepadení v Courchevelu. Dragan Mikić, jeden z nejvlivnějších členů bandy, na přelíčení nečekal – v říjnu 2005 mu pomohlo na svobodu z vězení u Rhôny regulérní komando, jehož členové drželi strážce v šachu pomocí granátů a zuřivé střelby ze samopalů. Poté se čtyři roky úspěšně skrýval, až byl loni v létě spolu se dvěma druhy odhalen v Monaku.
Mezitím se dostal pod zámek i jeden z „mozků“ Růžových panterů, třicetiletý Duško Poznan, jenž se stal obětí banální dopravní nehody. Vloni se totiž dostavil na policii v Monaku kvůli obyčejnému ťuknutí, avšak policista, který výpověď zapisoval, si vybavil jeho obličej z vývěsky o vyhlášení pátrání. Poznan byl okamžitě zatčen, přirozeně ne za dopravní přestupek. Knížectví má na Pantery beztak spadeno: několik loupeží bylo spácháno právě zde, kvůli čemuž se i tady zabývá případem zvláštní jednotka. Ve městě byl přeorganizován celý systém monitorovacích kamer, se zvláštním důrazem na klenotnictví. Podle údajů Interpolu se počet Poznanových návštěv Švýcarska přibližně shoduje s počtem loupeží připisovaných v této alpské zemi na účet Růžových panterů. V „citlivém období“ navštívil také Monako a Dubaj.
Kam však putují peníze z lupů tohoto gangu? Vedle toho, že už sám provoz takto rozšířené zločinecké organizace je poměrně drahou zábavou, jsou peníze podle policejních zdrojů uloženy v bankách v Bělehradě, Bruselu a Miláně. O šperky, diamantové náhrdelníky, brilianty a hodinky v ceně několika milionů bude zájem vždycky, obzvláště jsou-li k mání za cenu o poznání nižší, než je tomu v obchodech. Ekonomická krize však doléhá i na tento trh: přestože vrstvy nových ruských milionářů a miliardářů, které zajišťovaly odběr kradených klenotů nejčastěji, by svůj majetek i nadále rády viděly v drahokamech, jež neztrácejí hodnotu, nejeden znak ukazuje na to, že většina z nich v dnešní době nákup šperků zanedbává.
***
Překlad: Jiří Zeman
