Trestní smyčka se před volbami stahuje
Vypadá to, jako by orgány činné v trestním řízení chtěly u příležitosti nadcházejících voleb pořádat na Ruzyni spartakiádu českých elit. Smyčka se stahuje kolem Vladimíra Železného, v březnu slibuje vyšetřovatel obžaloby v kauze IPB, značný pokrok je vidět v kauze Františka Chvalovského a pátrá se po dalším fotbalovém funkcionáři Janu Gottvaldovi. Obvinění padají i za skandální obchody Komerční banky. Ani tandem z ministerstva financí Svoboda–Snopková na dráze do soudní síně nezaostává. Předvolební období zkrátka vyšetřovatelům sluší. Nutno říci, že přes všechna možná podezření z politických objednávek je třeba vyšetřovatele v jejich úsilí podpořit. Nápravu pověsti České republiky jako evropského kradlákova nelze odkládat. Zvláště když někteří z obviněných jsou spojováni i s dalšími škodami, za něž nenesou přímo trestněprávní odpovědnost. Například obchodní zdatnost Vladimíra Železného ve spojení s řekněme nezdatností některých členů televizní rady může přijít daňového poplatníka na šest set milionů dolarů. Pokud by jim měla televize Nova tuto částku vrátit formou reklamního času, mohli by se diváci dnes a denně těšit půlminutovým pohledem na omlouvajícího se pana doktora v době před televizními novinami po celých 131,5 roku. Jen houšť a větší kapky. Tunely v bankách a fondech však patrně zůstanou nepotrestány. Nejde však jen o pohled zpátky a mediálně nejvděčnější kauzy. Lidé z byznysu se dnes a denně potýkají s nezdolnou drobnou korupcí, jíž se například na obchodních rejstřících nikdo nezabývá. Pořídit rychle zápis potřebný pro stamilionové obchody přitom za pár tisíc v obálce zvládne vyřídit každý advokát. Místo rázného vyšetření se sepisují nové zákony a diskutuje se o tom, komu svěřit agendu. Přitom je to úplně jednoduché. Vždyť stačí dva tři exemplární případy. Jenže soudy jsou – zdá se – nejen nezávislé, ale i nedotknutelné. Zděšení by přitom měla vyvolávat skutečnost, že věřitelé dnes považují velkou část konkursních správců, a dokonce soudců za loupežníky poslední instance. Majetek v konkursech i po letech volání po nápravě mizí jak Železného sbírky před exekutory. Je lhostejné, zda je to dáno legislativou, nezkušeností, neschopností, či úmyslem těchto lidí. I zde se vyšetřování řady podezření i konkrétních trestních podání vleče, přestože jde o záležitost minimálně stejně společensky nebezpečnou jako výše uvedené mediální kauzy. Je hluboce mylné se spolu s Václavem Klausem domnívat, že ve velkých hospodářských kauzách jde o projevy závisti a kriminalizaci podnikání v České republice, přestože úsloví o sousedově koze má kolem Vltavy velmi silné ideové zázemí. Toho majetku, který během uplynulých deseti let zmizel za podivných okolností ze státních i soukromých kapes, je ale opravdu hodně. Tolik, že to vyvolává u těch poctivých stres, když se ptají, zda jsou vůbec oni sami normální. Pár příkladů, že krást se v téhle zemi teď už skutečně nevyplácí, má bezpochyby velký význam. I když tomu trochu kouká z bot sláma předvolební kampaně.
ČLÁNKY DO MAILU