Ukrajinský expolicista Jevhen Žilin založil proruský spolek Oplot, jímž brojil proti změně režimu v Kyjevě
V pondělí 19. září vešel do jedné z luxusních restaurací moskevské nóbl čtvrti Gorki-2 muž s falešným knírem, v klobouku a tmavých brýlích. Zpod kabátu vytáhl automatickou pušku a několikrát vystřelil. Než se kdokoli z přítomných zmohl na reakci, zase zmizel. Jeden z terčů útoku, ukrajinský obchodník Andrij Kozyrev (takřka dokonalá shoda jmen s ruským diplomatem devadesátých let je náhodná), strávil zbytek týdne v nemocnici v kómatu.
Jeho spolustolovník, další Ukrajinec jménem Jevhen Žilin, byl namístě mrtev.
Ruská policie sdělila novinářům, že za Žilinovou vraždou stál obchodní spor, „ačkoli nelze vyloučit ani spor soukromý“. Buď jak buď, Žilin si za svých čtyřicet let stihl nadělat nepřátel dost a dost.
Právník a boxer
Narodil se v lednu roku 1976 v Charkově; na tamní univerzitě také vystudoval mezinárodní vztahy. Kromě toho vzpíral, boxoval a studoval práva. V roce 1997 nastoupil k elitnímu policejnímu oddělení specializovanému na boj s organizovaným zločinem.
Věci se zadrhly v roce 2004, kdy proruský kyjevský režim začala ohrožovat takzvaná oranžová revoluce. Tehdy si Žilin vyslechl obvinění z vraždy; následující čtyři roky prožil ve vazbě, načež ho propustili a znovu zařadili do služby.
V roce 2010 ale ve čtyřiatřiceti letech slibnou kariéru (měl hodnost kapitána) opustil.
Založil spolek Oplot (Pevnost), jehož oficiálním důvodem k existenci byly organizace utkání zápasů bojového sportu MMA a boj proti neonacismu. O složitosti výkladu pojmů svědčí následující citát z motta, jež má spolek na svých internetových stránkách: „Věříme ve zdravou výchovu mladých lidí, aby uměli rozlišit silné od slabého a skutečné od iluzorního. Jsme pro zdravé vlastenectví a rozvoj ukrajinského lidu, jehož cílem snažení nebudiž peníze, sláva, večírky a fantazírování, nýbrž čest, důstojnost, zdravý životní styl, vlastenectví, respekt vůči konání předků a blaho společnosti.“
Budovatel Pevnosti
Někoho při čtení provolání možná napadne, že se ukrajinská vodka vaří z bolehlavu a ojetých pneumatik, ale Žilin a jeho spolek si získali mnoho příznivců nejen na Ukrajině, nýbrž i v Rusku a – snad trochu nečekaně – i ve Spojených státech.
Společenství vyznávající hodnoty „hardcore“, tak si tihle lidé říkají, uvádějí různé internetové zdroje. Oplot ale nezůstal u hesel a organizování skorovražedných zápasů MMA. Žilinova organizace se rozmáhala. Najednou k ní patřily kromě sportovců i právní kanceláře, maloobchodníci, politici – a ostří hoši polovojenského ražení. Jejich sjednocujícím prvkem se stal odpor k novému kyjevskému režimu. Právě propojení posledních dvou skupin vyústilo v angažování Žilinových jednotek na různých místech země (především v Doněcké oblasti), kde mají podle mainstreamových ukrajinských médií na svědomí řadu činů od rabování přes vydírání až po vraždy – vše ve jménu proruského přesvědčení. „Narodil jsem se v Sovětském svazu, Ukrajina je moje země, tak dělám, co považuji za nejlepší,“ napsal někdejší policista na stránku svého spolku zhruba před rokem.
Z uvedeného plyne, že zájem na Žilinově smrti mohl mít leckdo; lze si také představit, že mnoho Ukrajinců nereagovalo na zprávu o jeho skonu truchlením. Ať už ale vraha z moskevské restaurace platil kdokoli, poskytl zbytku světa užitečný důkaz o tom, že vraždu považoval za legitimní nejen Žilin sám, nýbrž i jeho sokové. To by mohlo dát jistý smysl nejen Žilinově násilné smrti, nýbrž i jeho stejně násilnému životu.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
