Mistři lidové osvěty a propagandy v těchto dnech s nelíčeným obdivem a závistí vzhlížejí k Praze, neboť právě tady se vylíhl slogan, jenž se zařadí ke klenotům demagogie. „Můžeme si vybrat, jestli chceme v České republice podporovat banky, nebo děti.“
Je to tak, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová přišla s něčím, co v daném oboru splňuje všechny znaky perfektního řemesla. Je to právě tak chytlavé, jako nepravdivé, ale o to právě v propagandě jde. Kdo by nepřál přidat rodičům na příspěvcích, když stačí zdanit někoho, kdo zjevně tone v ziscích? Na propagandistické perle je nejcennější to, že se proti ní nedá bránit racionálními argumenty.
Za finanční krize se sice banky zachraňovaly z peněz daňových poplatníků všude možně, ale zrovna v Česku tomu bylo přesně naopak - odváděly daně z příjmů, za léta 2008 až 2018 celkem 137 miliard, z toho loni skoro 16,5 miliardy. Jinak řečeno, banky dětem ani rodičům z rozpočtových výdajů neujídají, což paní ministryně samozřejmě ví, ale také jako politický talent pochopila, co znamená Švejkovo „ono se to nesmí, ale ono se to může“.
Jste spokojení se současnou výškou rodičovského příspěvku a jeho budoucím navýšením?
Téma je „spinovatelné“ hlavně proto, že bankám zůstává i po zdanění a splnění regulatorních odvodů do různých fondů k rozdělení masivní objem zisku. Od roku 2000 se zhruba polovina disponibilního zisku bank reinvestovala a polovina rozdělovala mezi akcionáře.
Naprostá většina daňových změn v Česku byla zbytečná, nedotažená nebo vyloženě škodlivá. Čtěte více v eseji:
Daňové reformy jsou permanentně mimo mísu
Co je na tom překvapivého, když v USA, kde jsou k dispozici velmi dlouhé časové řady na burze obchodovaných firem, představuje historický průměr dividendového výplatního poměru kolem oněch 50 procent? Vůbec nic. Jenže laik neuvažuje v kategoriích typu výplatního poměru, takže jím jde manipulovat odkazy na fakt, že drtivá část kapitálu je v rukou zahraničních investorů, a tedy že dividendový výnos plyne do zahraničí. Pro osvěžení paměti - je to logická konsekvence toho, že tři ze čtyř velkých bank byly částečně privatizovány v kuponové privatizaci v 90. letech, což skončilo nákladným neúspěchem, takže na druhý pokus byly privatizovány do rukou zahraničních bank.
Jejich nejchytřejším protitahem by byla nabídka emise akcií zdejších domů drobným českým investorům, což by vytvořilo protiváhu „Venezueliným“ nápadům. Než na to majitelé bank přijdou, bude to pořád o tom samém. To jenom rétorika se mění, a tak se paní ministryně na sociálních sítích za lidi furt „pere“, pokud se rovnou „nerve“.