(EURO 33-34/2005)
Článek by byl pouze povrchním souhrnem informací o dění okolo kapitálového trhu, kdyby se v něm autor nepokusil vytvořit představu, že nejnepoctivější, nejpodezřelejší a zřejmě i nejúplatnější skupinou osob jsou u nás soudní znalci. Bez jakýchkoliv důkazů zde říká, že „mají v tuzemsku špatnou reputaci“, že „znaleckou licenci lze teoreticky odejmout, v praxi se tak neděje“, že „se znalci nemusejí obávat vězení“ a že „neexistuje doporučení, jak oceňovat který typ firmy“.
Tato tvrzení se nezakládají na pravdě, přičemž je to snadno ověřitelné. Naskýtá se tedy otázka, zda autor si nechal pouze něco nakukat od proslulých greenmailerů (česky vyděračů) z řad minoritních akcionářů, nebo zda jsou to jeho „investigativní objevy“.
Počet pravomocně odsouzených, ale i jen stíhaných znalců je daleko nižší nežli počet příslušníků jiných profesí, a to nejen svobodných povolání. Podle mých informací je toto číslo podstatně nižší nežli počty stíhaných advokátů, policistů, ale i soudců a státních zástupců. Opravdu netuším, kde bere autor podklady ke svým skandalizujícím tvrzením. Pak už mne nepřekvapuje, že neví, že „znalecká licence“ neexistuje; znalci jsou jmenováni předsedou krajského soudu nebo ministrem spravedlnosti na základě nejednoduchého řízení a stejný orgán je může odvolat, což se také děje. Proto žádná samosprávná znalecká komora neexistuje, neboť jde o působení, které je řízeno a kontrolováno státem v přímé působnosti.
Rovněž autorem kýžené odnětí svobody pro členy představenstev a znalce je samozřejmě možné nejen v jím uváděných zemích, ale i u nás. Kromě hospodářských deliktů, které by mohly být v souvislosti se znaleckou činností spáchány, existuje u nás výslovně v trestním zákonu uvedený delikt „nepravdivý znalecký posudek“, kde horní hranice činí až deset let. Ale to se autorovi zřejmě nehodí do jeho umně namalovaného zátiší.
Konečně bych rád uvedl, že samozřejmě existuje mnoho publikací, které zevrubně popisují doporučení pro oceňování, konají se zde mezinárodní konference a vyučuje se tento obor na vysokých školách.
Přezkoumávání znaleckých posudků úředníkem, to znamená Komisí pro cenné papíry, není správným řešením. Nenamítal bych ale nic ani proti předchozímu schválení konkrétního znalce pro squeeze-out soudem, ani proti nutnosti mít dva znalecké posudky, jak tomu před jistou dobou bylo třeba pro všechny úkony podle Obchodního zákoníku, což bylo z nepříliš jasných důvodů vypuštěno.
Vladimír Smejkal
Vysoká škola finanční a správní, soudní znalec
Vážený pane Smejkale, máte pravdu, myslím si, že soudní znalci jsou v ČR problematickou profesní skupinou, obzvláště v časech konjunktury, jako je nyní kvůli squeeze-outu, kdy se opravdu hodí každé razítko. Tento fakt není ani mým investigativním objevem, ani názorem vyděračů, pokud za ně nepovažujete například partnery velkých advokátních a soudně znaleckých firem, člena prezidia Komise pro cenné papíry či náměstka ministra financí, se kterými jsem přípravu článku konzultoval. Správně uvádíte, že počet pravomocně odsouzených, ale i jen stíhaných znalců je nízký. Není tomu tak proto, že by členové Vaší profesní skupiny byli poctivější, ale proto, že žaloby, pokud spějí dospějí do stadia soudu, jsou vždy nakonec „odkoupeny“ a staženy. Problematice soudních znalců se v některém z příštích čísel týdeníku EURO chci věnovat na větším prostoru, budu rád, když i vy přispějete k tomuto článku svými názory. S úctou Tomáš Skřivánek
