Poskytovatelé krátkodobých půjček připouštějí, že jsou velmi drahé, ale vyzdvihují jejich jednoduchost a pohodlí
Fenomén rychlých půjček do výplaty je pro příznivce behaviorální ekonomie totéž, co lejno pro entomologa specializujícího se na koprofágy. I takové jsem potkal. Jeden dnes velmi důstojný vousatý docent přírodovědecké fakulty nejstarší univerzity ve střední Evropě kdysi důrazně vyžadoval od ostatních účastníků expedice, aby v pravé poledne v kopcích nad řekou Struma v jihozápadním Bulharsku urychleně „dodali substrát“, protože právě teď by skarabeové mohli nejvíc létat.
S rychlými půjčkami je to stejné. Sama materie je nechutná, co na nich může být špatně, také špatně je, avšak způsob, jak je špatnost páchána, je plný vynalézavosti. Není nutné zabřednout do odborné psychologickobehavioralistické terminologie typu hyperbolické diskontování, mentální účetnictví a tak dále. Konstatujme jen, že poskytovatelé půjček s invencí hodnou jiného úkolu využívají přehršle lidských slabostí, především netrpělivosti, neschopnosti odříkání, impulzivního rozhodování a touhy uspokojit potřebu konzumu pokud možno ihned.
Najít racionální prvek, který by obhájil ekonomickou prospěšnost tohohle typu půjček, se autorovi článku nepodařilo ani po dopoledni stráveném prohledáváním webových stránek firem, které tyto produkty nabízejí.
Z čistě studijního hlediska je to svého druhu kvalitně strávený čas, neboť neustále žasnete nad vynalézavou konstrukcí půjček, psychologicky perfektně zvládnutými prodejními argumenty a umným zatajováním faktu, že jde o mimořádně nevýhodný způsob, jak vykrýt krátkodobý nedostatek hotovosti. Samotní poskytovatelé připouštějí, že dokonce i oproti úvěrovým kartám a kontokorentům jsou jejich půjčky velmi drahé, ale jako přednost, která klienty přitahuje, zmiňují „jednoduchost, rychlost a pohodlí spojené s vyřizováním a srozumitelnost“ produktu. Jeden z nich na webových stránkách tvrdí, že půjčka není zatížena úrokem, pouze vybírá poplatek ve výši čtvrtiny půjčky, splatné do tří týdnů. Vpravdě samaritánský byznys.
Nejsou daleko od pravdy ti, kteří tvrdí, že kapitalismus dovede být opravdu brutálně efektivní ve vyhledávání možností, jak vydělat peníze. Jak kdysi autorovi sdělil jeden top manažer americké společnosti, která nabízela spotřebitelské úvěry a v té době byla největším emitentem kreditních karet na světě (dneska není ani v USA v první desítce): „Náš byznys je vydělávat velké peníze na hloupých lidech, kteří si neuvědomují, jak vysoký nám platí úrok.“ Nelze přitom klást rovnítko k termínu „hloupý“ a k nedostatku vzdělání nebo mentální čilosti obecně, ale spíše k nedostatku specifických znalostí a technik, jež umožňují alespoň trochu prozíravě řídit vlastní finanční záležitosti.
K tomu jedna osobní historka: potíže s vysoko úročeným dluhem na kreditní kartě měla i jedna moje fenomenálně vzdělaná kolegyně, která měla dva tituly z dobrých škol, z toho jeden z ekonomie. Jejím problémem nebylo ani tak to, že by nevěděla, že za poloviční úrok by byla schopna si ve své bance velmi jednoduše refinancovat dluh na kreditních kartách. Na jedné straně to byla záliba v nakupování s „platinovou kreditkou“ a těžká prokrastinace, odkládání řešení, k němuž jí kromě snahy ušetřit na straně druhé nic nenutilo. Odpovědí na důrazné doporučení, tak už neblbni a zajdi si do banky vyřídit půjčku a splať z ní všechny dluhy, bylo, že se jí nechce, že bude radši poslouchat hudbu.
Spojené státy, kolébka spotřeby na dluh a všech „inovací“ včetně půjček do výplaty, mají podle posledních statistik centrální banky Fed celkový objem spotřebitelského dluhu (bez hypoték jištěných nemovitostmi) v běžných dolarech nepatrně vyšší než v roce 2007, kdy krize začínala.
Když se to tak vezme, oddlužování amerických domácností neběží nijak závratným tempem, alespoň pokud jde o spotřebitelský dluh. Poslední data FED zkoumající finanční splátky domácností v poměru k jejich disponibilním příjmům naznačují, že finanční zátěž mírně klesla. V případě domácností, které bydlí ve vlastním, se tenhle poměr postupně snížil oproti vrcholu v době finanční krize o nějaké tři procentní body na 14,22 procenta v prvním čtvrtletí 2012, z toho 5,04 procenta připadalo na obsluhu spotřebitelského dluhu a zbytek na hypotéky.
České domácnosti jsou oproti americkým vůči přijímání spotřebitelských půjček a úvěrů zdrženlivější. Alespoň podle poslední dostupné statistiky rodinných účtů je záporné jak saldo vybraných úspor a vkladů, tak saldo přijatých a splacených půjček. Snaha splácet a šetřit je patrná ve všech skupinách domácností, ovšem vykazuje nemalé rozdíly ve schopnosti oddlužování. Cílová skupina klientů, nabírajících vychytrale strukturované, „bezúročné“, ale ve skutečnosti nehorázně předražené půjčky, není v tabulce zachycena, nicméně zjevně existuje a je dostatečně početná na to, aby dala vzniknout plejádě takhle zaměřených byznysů.
Podle průzkumu, který zpracoval Navigátor bezpečného úvěru s agenturou GfK, jsou Češi na jedné straně skeptičtí vůči důvěryhodnosti poskytovatelů esemeskových nebo internetových půjček, které za bezpečné považují jen tři až čtyři procenta dotazovaných. Fatálně vysoké procento (87 procent) má však potíže rozumět smluvním podmínkám a skoro tři čtvrtiny (73 procent) nevědí, podle čeho by měly nabídky poměřovat. Docela vysoké procento (62 procent) sice ví, že úroková sazba je důležitá, ale zapomíná přitom na poplatky, které roční procentní sazbu nákladů dokážou vynést do stratosféry.
Co s tím? Lichva je sice v tuzemsku přesně právně definována, avšak na co definice, když – řečeno s klasikem – v Česku stejně jako všude jinde „není skandální to, co je ilegální, ale právě naopak to, co je legální“. Byznys stavějící na lidské naivitě a nevzdělanosti, ale i samotné finanční tísni v některých zemích legální je. Někde, a to například i uvnitř samotných USA, jsou půjčky do výplaty a podobné produkty zakázány z principu, a zase jinde je regulována maximální výše RPSN, obvykle někde kolem 50 až 60 procent.
Mimochodem, přes upřímnou snahu se mi nepodařilo najít jedinou studii prokazující ekonomický přínos půjček úročených v přepočtu na rok ve stovkách procent, tedy pro příjemce. Prozatím by stačilo tvrdě postihovat ty, kteří vůbec neuvádějí anebo vědomě chybně počítají RPSN. To je totiž obyčejný podvod, definice nedefinice.
Snažíme se šetřit, ale…
Složení domácností, přehled příjmů a vydání (průměry na osobu v Kč za měsíc, 1. čtvrtletí 2012)
Domácnosti
celkem Z toho domácnosti
Samostatně Důchodců
Zaměstnanců činných Nezaměstnaných bez EA členů
Celkem Bez dětí S dětmi
Čisté peněžní
příjmy celkem 12 272 12 977 18 009 10 631 11 080 6 846 11 779
Čistá peněžní
vydání celkem 10 356 10 748 13 379 9 521 9 660 6 365 10 061
Saldo vybraných
úspor a vkladů -1 404 -1 808 -3 523 -1 008 -734 -191 -1 022
Saldo přijatých půjček
a splacených úvěrů -375 -378 -999 -89 -594 -287 -263
Pramen: ČSÚ, Statistika rodinných účtů
Poskytovatelé půjček využívají přehršle lidských slabostí, především netrpělivosti, neschopnosti odříkání a touhy uspokojit potřebu konzumu pokud možno ihned
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
