Menu Zavřít

Rychle už tady bylo

1. 7. 2013
Autor: Euro.cz

Úřadu práce přibyla řada nových agend. Některé z nich by mohla převzít Česká správa sociálního zabezpečení, říká šéfka úřadu

O některých ministrech člověk ani neuslyší, jiní do resortu vryjí nesmazatelnou stopu. Sociální reforma z pera exministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka patří k těm druhým. Za pouhé dva roky se mu podařilo natolik rozložit úřad práce, že se bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. K tomu přispěl i nevýrazný management, který si v podstatě jen nechal shora diktovat nevyzkoušené nápady. Nová ministryně do zbraně povolala Marii Bílkovou, která problematiku dobře zná ze svého dřívějšího působení v roli ředitelky ministerské sekce Správa služeb zaměstnanosti.

„Úřad není vybudován, aby mohl plnohodnotně fungovat jako orgán státní správy. Zejména na úrovni generálního ředitelství nelze ani říci, že by provozní a majetková oblast byla jen nedotažená. Spíš je jen lehce nahozená,“ upozorňuje nová šéfka.

* Mohla byste porovnat, kolik času zabere zaměstnancům práce s informačními systémy nyní a kolik to bylo v době, kdy pracovali s původními aplikacemi?

Nemám k dispozici žádný časový snímek. Ale například na poradě jeden z ředitelů spočítal, že dříve bylo možné uchazeči o zaměstnání vytisknout doporučenku na čtyři kliknutí myší. Nyní jich potřebuje 27. Nemusí to platit úplně u všech činností, ale je pravda, že obsluha IT systému nám stále váže kapacitu, kterou bychom potřebovali jinde.

* Zaměstnanci sice stále volají po návratu k původním dávkovým systémům, nicméně se nezdá, že by se k tomu schylovalo. Budete návrat prosazovat, než vzejde vítěz z řádné soutěže?

Úřad práce s informačním systémem sice pracuje, jeho funkčnost a výkonnost je determinující pro kvalitu a rychlost naší práce, ale kvůli zákonnému nastavení nemůžeme bezprostředně ovlivnit, s jakými aplikacemi a za jakých podmínek budeme pracovat. To je na ministerstvu sociálních věcí. První náměstek Petr Krůček se účastnil porady ředitelů, prezentoval jim svou vizi a z ní vzešlo, že po přechodnou dobu do řádné soutěže, která se jistě potáhne i více než rok, by měla být zvolena varianta vycházející z odborného posudku. Zatím není nic rozhodnuto. Mají být vzata v úvahu hlediska technologická, právní a ekonomická. A právě v těch ekonomických vidím i uživatelský komfort. Není ekonomické, pokud mi práce s informačním systémem váže víc lidí, než je třeba.

* Současné aplikace navíc neumožňují vytvářet detailní statistiky o uchazečích o práci a příjemcích dávek, takže chybějí analýzy pro cílené a účinné projekty. Připravuje se náprava?

Základní statistické sestavy se zatím každý měsíc podařilo vytvořit. Ostatní data jsme někdy schopni získat, i když komplikovaně, ale někdy to zkrátka nejde. Nyní se rozbíhají první kroky, aby byl problém odstraněn. Jedná se například o tom, jestli tvorbu podkladů, jež pro efektivní práci potřebujeme, lze zahrnout pod současnou smlouvu, nebo jestli je to rozšíření požadavků, které se musí platit zvlášť. O tom ale jedná ministerstvo.

* Ředitelé regionálních pracovišť si často stěžují, že jim chybějí zaměstnanci. Je to způsobeno jen tím, že stále ještě spoustu času zabere práce s novými informačními systémy?

Především máme značně nevyrovnaný poměr mezi personální kapacitou a kompetencemi úřadu. Například oproti stavu před reformou se ve službách zaměstnanosti propouštělo ve třech velkých vlnách. Poté do systému nově z obcí přešla agenda hmotné nouze. Ale spolu s ní přibylo méně lidí, než kolik se jí předtím zabývalo v samosprávách, což se samozřejmě projevilo v provozu. Potom, novelami jiných zákonů, úřadu přibyly další povinnosti, z nichž některé předtím nebyly vykonávány vůbec nikde, jako například nová úprava agendy pěstounů, kdy vyplácíme odměny zhruba 9000 lidem, odvádíme z nich pojistné a čeká nás i zpracování daňových odvodů za ně. A teď se očekává, že daný počet lidí všechno zvládne. Například nyní při povodních bylo důležité podstatně urychlit nutné procedury, aby se postižení lidé dostali brzy k penězům. Ale bez významné pomoci samospráv, kdy jejich sociální pracovníci dělali mnoho činností pro nás, bychom nebyli schopni dostatečně rychle zareagovat. A to přesto, že povodněmi nebyla zasažena celá republika ani celé kraje a operativně jsme přesouvali pracovníky tam, kam bylo třeba. Nemohli jsme ale přesunout všechny kapacity, abychom neohrozili výplatu standardních dávek, která je i za normálních okolností absolutně na hraně.

* Takže když vám ministr financí Kalousek slíbil 144 zaměstnanců, což dělá zhruba dva pracovníky na jedno okresní pracoviště, nejste s tímto přídělem úplně spokojeni?

Jsme vděčni za každou ruku. Je to ale komplikovanější. Například dnes máme 150 míst, která jsou ale uvolněná jen pro tento rok. Od ledna příštího roku nad nimi visí obrovský otazník. Musíme jednat s ministerstvem financí, aby se stala trvalými. Tito lidé mají na starost agendy, které nám připadly ze zákona. Nejsou tedy dočasné a musíme je vykonávat i nadále. Navrch je trochu nelogické, aby nově přijatí lidé koncem roku odešli, když se do té doby sotva stihnou práci naučit. A za další, zejména v oblasti zaměstnanosti máme spoustu pracovníků, kteří jsou najati pouze na jednotlivé projekty. Jsou nám sice velmi platní, potřebujeme je, protože řeší velkou část zejména v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, ale tato místa jsou jistá jen po dobu trvání projektu. Vzniká velké riziko. Zaprvé v kampaňovitosti. Harmonogram každého projektu se připravuje dlouho dopředu, pak se na něj nabírají lidé. A proto není vždy spolehnutí, že v době, kdy budou vrcholit jeho klíčové aktivity, bude adekvátně vrcholit odpovídající potřeba na trhu práce. Zatím se nám to sice daří sladit, ale spolehnout se nemůžeme.

* Druhá velká nevýhoda je, že pracovníky, kteří práci umějí, máme jisté jen po dobu projektu. Na tyto klíčové činnosti se musíme tedy také snažit získat trvalá místa. A pomocí projektů řešit jen nové aktivity, které chceme pilotně odzkoušet. Zkrátka vše, co je zatím jen nadstandardem.

V posledních dvou letech úřad práce na aktivní politiku zaměstnanosti v podstatě rezignoval, přestože počty nezaměstnaných stále rostly. Už se k ní vracíte?

* Právě proto o ní mluvím. V okamžiku, kdy z úřadu práce odcházeli při zeštíhlování lidé, kteří ji uměli a dělali, docházelo k oslabování jejího výkonu. Letos, už před mým příchodem, se jí ale začalo dařit lépe. Nastartovaly se některé projekty a už se nám daří vytvářet nová pracovní místa. Nerada bych ale budila dojem, že zapomínám a podceňuji agendu zaměstnanců, kteří mají na starost nepojistné sociální dávky. I oni mají mnoho povinností, které opět kvůli nedostatku sil nejsou schopni v plné šíři vykonávat, jak by chtěli a měli. Soustředí se pochopitelně na to, co je mediálně nejvíc vidět, tedy na správnost a včasnost výplaty dávek, přestože jim všechny změny z posledních let, včetně nových informačních systémů, práci neulehčují. Nyní ale mají konečně všichni dostatek poznatků o tom, co všechno vlastně reforma způsobila. A i na úrovni ministerstva sociálních věcí je velká vůle naslouchat a snažit se pomoci situaci řešit.

* Neměl by se nakonec úřad práce přejmenovat, když zaměstnanost tvoří jen zhruba polovinu jeho činnosti?

Naše síť je hodně široká, lidé ke své pobočce nemívají daleko, takže to svádí, aby se k nám přesouvaly další činnosti. Ale já bych rozhodně nechtěla, aby se úřad práce přejmenoval. Naopak bych preferovala, aby se vrátil k tomu, co opravdu dělat má. U ostatních agend spolu s resortem zvažujeme koncepčnější řešení. Jednáme s Českou správou sociálního zabezpečení, jestli by nebylo logičtější a komfortnější pro klienty, kdyby některé z nich převzala. Jsem přesvědčená, že takové činnosti vytipujeme a postupně si je jinak rozdělíme. Rozhodně to ale nebude rychle, nejdříve se musí změnit zákon. Navíc rychle už tady bylo.

* Ministerstvo před nedávnem vyhlásilo akční program pro boj s nezaměstnaností 7 za 7. Už se některé body realizují? Které z nich považujete za nejpřínosnější?

Tento plán v sobě zahrnuje nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a poradenství, které byly vždy součástí výkonu úřadu, ale kvůli reorganizaci ustoupily do pozadí. Jde tedy o návrat k dobré praxi, byť upravený na současnou situaci. Momentálně je největší poptávka po institutu veřejně prospěšných prací. Asi i proto, že je to institut poměrně jednoduchý a že v něm dokážeme uplatnit širokou paletu našich uchazečů. Dobrou zprávou je, že veřejně prospěšné práce již nejsou užívány jen pro klasický úklid prostranství. Obce si postupně zvykají, že je mohou poměrně dobře využívat i v sociálních službách. To považuji za skutečně výborný nápad a nosnou větev i do budoucna. Předpokládám, že lidé, kteří si práci v tomto oboru vyzkoušejí, potom u ní zůstanou, ať už jako zaměstnanci nebo poskytovatelé sociálních služeb. Při pohledu na demografický vývoj je jasné, že tady práce skutečně bude. Je poptávka i po programu, který veřejnost zkráceně nazývá kurzarbeit. Zvlášť poté, co nyní začnou platit změkčená pravidla, ještě asi stoupne zájem. Za přínosné ale považuji podporu zaměstnávání absolventů a mladých uchazečů, poradenství a rozvoj kvality trhu práce. Další projekt má podporovat zaměstnání na kratší pracovní úvazky. Přestože vím, že Česká republika musí vyzkoušet všechno, jsem trochu skeptická, nakolik bude pro zaměstnavatele motivační. Je třeba jej provázat s dalšími nástroji, ne jenom zaměstnavatele podpořit finanční částkou. Navíc by mohla nastat absurdní situace, že člověk na dotovaném polovičním úvazku bude brát stejně jako kolega na plnou pracovní dobu…

* Úřad práce registruje více než půl milionu nezaměstnaných, zároveň si sám stěžuje na nedostatek pracovníků. Nešlo by oba problémy řešit současně?

To bychom narazili na rozpočtová pravidla. Nicméně v minulosti už byl využíván systém podpory praxe absolventů a zase se k němu můžeme vrátit. Koneckonců kde jinde by měli absolventi získat lepší pracovní návyky a ponětí o tom, jak to má v práci chodit, než ve státních úřadech? Program považuji za přínosný pro všechny účastníky. Orgány veřejné správy mohou řešit momentální kapacitní nedostatečnost, absolventi získají potřebnou praxi. Navrch velmi často ti, kteří se osvědčí, v úřadech zůstávají. Počítáme s tím i pro úřad práce.

* Zažila jste v této instituci, která se v médiích jeví jako destabilizovaná, nějaké příjemné překvapení?

Stále zde zůstali lidé, kteří své práci rozumějí a chtějí ji dělat poctivě. Mile mě překvapilo, že jich je hodně a že nejde jen o kolegy, které jsem znala ze svého předchozího působení ředitelky Správy služeb zaměstnanosti, ale že jich také hodně nově na úřad přišlo.

* A co bylo naopak horší?

I zvenčí bylo vidět, že úřad není vybudován, aby mohl plnohodnotně fungovat jako orgán státní správy, který má nejen vnější kompetence vůči klientům, ale také povinnosti administrativního a správního charakteru směrem dovnitř. Zejména na úrovni generálního ředitelství nelze ani říci, že by provozní a majetková oblast byla jen nedotažená. Spíš je jen lehce nahozená. Je patrné, že předchozí vedení ministerstva mělo jiný úmysl, jak tyto věci řešit. Měl tu vzniknout jakýsi projekt externí správy majetku v rámci celého resortu.

* Nějakou soukromou společností?

To si netroufám předjímat. Já jsem jen o tomto projektu slyšela. Mělo se začít právě s úřadem práce, protože ten doznal v posledních letech největších změn. V této podobě úřad práce existuje již dva roky a mnohé činnosti si většinou řeší samy krajské pobočky v rámci své působnosti. Ale chybí koordinace z centra, takže se nám systémy rozjíždějí. A tomu musíme zabránit. Z centrály je nutné vybudovat skutečné řídící centrum, které by bylo opravdu hlavou. Což neznamená, že budeme pobočky ve všem direktivně řídit, ale systém se musí zjednodušit. Úřad vznikal překotně, nebyl dořešen jeho provoz, personální vybavení, IT podpora či backofficové činnosti. Proto nastala různá pochybení. Například nedávno dokončená kontrola NKÚ odhalila, že instituce při svém vzniku nesplnila některé povinnosti ze zákona o účetnictví. Je to pravda, s tím bojovat nemůžeme. Ale úřad je splnit nemohl. Je to daň za rychlost, s jakou byl zřízen. Obávám se, že podobných excesů se může objevit ještě více.

* Jak vnímáte v organizační struktuře zřízení mezičlánku, tedy krajských poboček? Nezhoršuje se kvůli této hierarchii akceschopnost úřadu?

Ano, určitě, i když to nemusí platit absolutně a některé krajské pobočky svým regionům akceschopnost příliš neupírají. Ale je naprosto jisté, že se kvůli tomu prodlužují komunikační kanály a v mnoha případech reakce na návrh, který vzejde zdola či od našich partnerů na trhu práce v regionu. A nedá se tomu zabránit ani využíváním elektronické komunikace. O problému jsme se bavili na poradě s regionálními řediteli, kteří zejména v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti při komunikaci s dalšími účastníky trhu považují nízkou pružnost za velkou bolest. S řediteli pracovišť jsme se dohodli, že sestavíme pracovní týmy, z nichž vzejdou návrhy, jak činnosti standardizovat v rámci celé republiky, aby kompetence byla tam, kde je nejúčinnější. Nápravu vnímám jako prioritu. Jsou to totiž věci, které vyplývají z našeho organizačního řádu, můžeme je změnit sami a nejsme závislí na jiných, tedy na ministerstvu nebo novele zákona. Právě při povodních se potvrdilo, jak je strašně důležité, aby jednotlivá kontaktní místa úřadu zůstala akceschopná a byla partnery pro starosty. Nikdy to nejde zvládnout z krajské úrovně, ty jsou důležité pro koordinaci, ale akceschopnost musí zůstat dole.

Dříve bylo možné uchazeči o zaměstnání vytisknout doporučenku na čtyři kliknutí myší. Nyní jich potřebujeme 27. Marie Bílková • Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. • Po promoci pracovala ve velkých zdravotnických zařízeních v útvarech zajišťujících centrální nákup zdravotnické a laboratorní techniky a spotřebního materiálu v pozici zástupce vedoucího. • V roce 1991 přešla na Úřad práce hlavního města Prahy, o rok později již byla na ministerstvu práce a sociálních věcí. Budovala útvar interního auditu a útvary k zajištění dalších kontrolních kompetencí. • V roce 2007 byla jmenována vrchní ředitelkou sekce Správy služeb zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí. • Od října roku 2009 působila ve funkci poradkyně náměstka ministra financí pro oblast auditní, finančně analytickou a kontraktační, o rok později u náměstka pro veřejné rozpočty. Poté byla ministrem financí jmenována ředitelkou odboru financování rozpočtových kapitol. • Nyní pracuje ve funkci generální ředitelky Úřadu práce ČR. Především máme značně nevyrovnaný poměr mezi personální kapacitou a kompetencemi úřadu.

Příběh organizace Tak trochu nepovedená revoluce

bitcoin_skoleni

První úřad práce vznikl v Kladně hned v roce 1990. Síť regionálních úřadů jako samostatných institucí s velkou mírou volnosti a odpovědnosti zaváděl tehdejší ministr práce Milan Horálek, který velmi rychle pochopil, že bude nutné účinně reagovat na do té doby neznámý jev, totiž nezaměstnanost. Horálek dal jednotlivým úřadům schválně do vínku právní subjektivitu, aby jejich ředitelé měli dostatek kompetencí, ale také zodpovědnosti za regionální politiku zaměstnanosti. Cílem prvního českého ministra práce a sociálních věcí bylo maximálně se věnovat lidem, kteří přišli o práci. Jednotlivé ředitele často posílal na zkušenou do Německa, Rakouska a dalších evropských zemí, aby „kapírovali, nikoli kopírovali“. Jenže tato vize dostala v posledních letech pořádně na frak. Což není problém jen posledních dvou let, během nichž úřady práce prodělaly zásadní organizační změnu. „Jejich hroucení nastalo zevnitř již před lety, když se do nich nacpaly sociální dávky. A dokonal jej zákon o jednotném úřadu práce,“ stěžoval si před rokem Milan Horálek, který loni na podzim bohužel zemřel. Státní sociální podpora se do gesce úřadů práce dostala v roce 2004. A jen pár let nato přišel první pokus o radikální přestavbu. V roce 2007, kdy resortu velel Petr Nečas, měl na páteřní síti dnešních 77 úřadů vzniknout Národní úřad pro zaměstnanost a sociální správu s ústředním ředitelstvím v Praze. Nový superúřad se 16 tisíci zaměstnanci měl fungovat od počátku roku 2009. Měl být vybaven právní subjektivitou – zatímco úřady práce ji měly ztratit – a řídit jej měl ministr práce a sociálních věcí. Reformu tehdy napadli nejen opoziční sociálnědemokratičtí poslanci, ale pro nebyla ani celá pravicová scéna. Odpor vyjádřila většina hejtmanů, tehdy ještě v modrém kabátě. Vzhledem k tomu, že i předkladatelé odhadovali prvotní náklady na vytvoření nového úřadu na minimálně 2,5 miliardy korun, Nečas od plánu nakonec ustoupil. Co nezvládl Nečas, dokonal Jaromír Drábek. Před dvěma lety, v době, kdy měla koalice ve sněmovně pohodlnou většinu, se mu podařilo přes odpor opozice, odborů i odborníků centralizaci protlačit. V dubnu roku 2011 vznikla vysoce hierarchická organizace, kdy se z kdysi svébytných okresních organizací stala kontaktní místa, jimž velí krajské pobočky a nad nimi ještě stojí centrála. K původním agendám přibyla hmotná nouze, dávky zdravotně postiženým osobám a nedávno ještě problematika sociálněprávní ochrany dětí. Hned v prvním roce měl nový systém uspořit na svém provozu 175 milionů korun. Jenže se to nakonec nějak nepovedlo. Revoluce totiž kromě tří propouštěcích vln znamenala i zbrklý nástup nového informačního systému. Jak teď postupně vychází najevo, nejenže stále není uživatelsky komfortní, ale ve finále se za něj utratilo výrazně více, než kolik se vydávalo za předchozí aplikace, jež byly dle zaměstnanců plně vyhovující. A za další: z náplně úřadů jako mávnutím kouzelného proutku začala mizet nejen aktivní politika, ale pomalu všechny služby zaměstnanosti. Místo toho v resortu získávaly navrch přinejmenším diskutabilní projekty, například Donez neboli Docházka nezaměstnaných, jenž měl propuštěným znemožnit práci načerno, protože se měli několikrát týdně hlásit na poště. Po velké vlně kritiky byl ale tento nápad, jenž hraničil s buzerací, naštěstí opuštěn. Podobně sKarty, na něž měly povinně chodit všechny typy dávek, byly nakonec víceméně zavrženy. V posledních měsících se tedy zdá, že se úřad pomalu probouzí a začíná se vracet k tomu, proč jej kdysi ministr Horálek zřizoval. l

O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová • alfoldi@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?