(reakce na článek v Profitu č. 31/2008)
Vliv vývoje kurzu koruny na chod firem je přirozeně různý, exportéři jsou na kurzu nebývale biti, importéři jsou naopak spokojení. Obojí je ale nedobré. Problém není v samotném posilování, to je akt očekávaný, nepříjemné jsou velké výkyvy v krátkém čase. Proti tomu v zásadě není obrana, jakkoliv se exportéři pokoušejí zajišťovat proti rizikům. Importéři naopak zpohodlní, což se časem rovněž projeví. Efekt může být krátkodobě dobrý, dlouhodobě naopak. V této souvislosti je třeba si položit otázku, za co si budeme za čas kupovat spotřební zboží nebo ropu? Pokles výkonnosti průmyslu nastává dva až tři roky po prudkých změnách, a to v důsledku projevení se nízkých investic do inovací, které jsou požírány doháněním provozních výpadků v tržbách při stejných objemech prodejů.
Ještě před rokem bych řekl, že nám nepomůže rychlé přijetí eura, ale nyní při zcela nevypočitatelném chování naší měny a hrozících dopadech tvrdím, že ano. Jakkoliv si dovedu představit negativní vlivy zavedení eura, se kterými je nutné počítat, tvrdím, že dlouhodobé pozitivní efekty budou převyšovat. Stanovením data přijetí eura lze očekávat nižší míru spekulací. Koruna sice bude posilovat, ale normálním a nikoliv zběsilým a neodhadnutelným tempem.
Při troše soudnosti nemůže v takovýchto situacích nikdo seriózně radit neb se jedná o rady hraběcí. Budu-li nabádat, že je nutné využívat měnových hedgingů, včetně takzvaně přirozeného párování měn při nákupech a prodejích, snižovat provozní náklady a vyrovnávat tím přidanou hodnotu, nebo postupně zdražovat či nedodávat do vybraných měnových zón, budu mít možná trochu pravdy, ale budu pro smích. I velmi nezkušená osoba ví, že tyto změny není v průmyslu možné realizovat z týdne na týden.
