Menu Zavřít

Rychlí soudci pomalých soudů

29. 1. 2009
Autor: Euro.cz

Soudům na severu Čech trvá rozhodování kauz v průměru téměř dvakrát déle než soudům v ostatních krajích.

Ministerstvo spravedlnosti přitom potvrzuje, že tamní soudci jsou pracovitější než jejich kolegové. Vysvětlení této paradoxní situace leží v minulosti.

Severní Čechy jsou, zdá se, začarovaný kraj. Místo, z něhož je lepší rychle zmizet. Prostor, ve kterém se spravedlnosti dočkáte jen těžko. Tato tvrzení jsou na první pohled zaujatá a scestná. Podíváme-li se však na sever Čech z perspektivy místních soudců a účastníků soudních řízení, zjistíme, že své opodstatnění tak docela nepostrádají. Průměrná délka severočeského občanskoprávního sporu je 766 dní. Celkový český průměr je přitom téměř poloviční. Sporů, které na své vyřízení čekají v Ústí nad Labem či jeho okolí déle, než by bylo vhodné – takzvaných nedodělků, je téměř 35 tisíc. Přes dva tisíce z nich se táhne dokonce již déle než pět let.

Tyto údaje zjistilo ministerstvo spravedlnosti v průběhu prověrky severočeské justice, kterou zahájilo koncem loňského roku. Jejím cílem bylo zjistit, jak se za poslední tři roky změnily poměry vládnoucí u tamních soudů. A výsledek zní: ve srovnání s počátkem roku 2006 je situace lepší, ale nestačí to. Počet severočeských soudců se od té doby zvýšil o 48. Počet jejich asistentů se vyšplhal z nuly na čtyřicet. V důsledku toho se kupříkladu množství nedodělků v civilní agendě od té doby snížilo zhruba o čtyři a půl tisíce. A průměrná délka soudního sporu se zkrátila o více než sto dní. „I přesto je však situace v severočeské justici nadále vážná,“ konstatuje tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Steinerová.

Když se dva hádají, třetí prohrává

Do obvodu ústeckého krajského soudu patří deset okresních soudů. Ministerská kontrola se zatím zaměřila na tři z nich – ústecký, chomutovský a teplický. Teplická prověrka ještě není u konce. Kontrola u prvních dvou jmenovaných soudů ale podle slov ministra Jiřího Pospíšila potvrdila, že v některých případech došlo k neoprávněným průtahům v řízení. Vzhledem k tomu ministerstvo chystá další, podrobnější fázi prověrky. Kromě toho ministr zvažuje i podání kárných žalob proti čtrnácti soudcům, v jejichž případech dosavadní výsledky prověrky ukazují na možná závažná pochybení. „Nechci začínat žádný hon na čarodějnice. Chci zjistit, proč se soudci starým spisům nevěnovali. Cílem těchto opatření je vyvinout tlak, nikoliv ukládat drakonické tresty,“ zdůrazňuje Pospíšil. Krokem ke zlepšení stavu severočeské justice by podle něj mohla případně být i obměna soudních funkcionářů.

Ministerstvo tedy hledá viníky současného neuspokojivého stavu v řadách soudců. Ti naopak poukazují na nedostatky na straně ministerstva. „Právě u chomutovského soudu dlouhodobě selhává výkonná moc. Není schopna tamním soudcům zajistit vhodné podmínky pro práci. Soudci zde po léta pracují přetíženi a pod velkým tlakem. To může vést i k chybám,“ říká prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník.

Ať už za stávající situaci může ministerstvo, nebo samotní soudci, jisté je, že jejími důsledky trpí občané. Čekání na rozsudek severočeského soudu může trvat léta – roky právní nejistoty. V průběhu té doby nemůže kupříkladu žalobce-vlastník nemovitosti vykonávat svá práva k ní, protože není jisté, zda vlastníkem skutečně je.

Cesta do justice vede přes Ústí

Jak k tomu došlo? Abychom našli pramen místního problému, je třeba vrátit se na začátek devadesátých let. „Tenkrát došlo k masivnímu odchodu soudců do soukromé sféry. Ti, kteří zůstali, pak nestačili vyřizovat všechny nové věci. A stavy soudců v kraji se nedařilo doplnit dlouhá léta. O práci v severočeské justici nebyl mezi právníky zájem,“ popisuje Jana Kurešová (na snímku), soudkyně pověřená vedením Okresního soudu v Teplicích.

Soudci odcházeli do soukromé sféry kvůli nízkým platům. Peníze však nebyly jediný důvod. Tehdy se v souvislosti s justicí často používalo adjektivum pokleslá. Soudce tak neměl žádnou prestiž. „I já jsem nastupoval jako čekatel v době, kdy o práci soudce v severních Čechách nebyl téměř žádný zájem. Tehdejší předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem se mne opakovaně ptal, zda to myslím vážně a zda si to nechci rozmyslet,“ vzpomíná v lednu jmenovaný předseda Okresního soudu v Chomutově Petr Šustr.

Jenže severočeský justiční problém je ještě starší. „Už v polovině osmdesátých let, kdy jsem končil právnickou fakultu, byla volná místa v justici převážně jen v severních Čechách,“ podotýká Lichovník. A Šustr jeho slova potvrzuje: „Od starších kolegů slýchávám, že některé severočeské soudy nebyly dostatečně obsazeny ani před rokem 1990.“ S odchodem soudců do komerční sféry a nízkou prestiží měly svého času problém všechny české soudy. V žádném jiném kraji však nejsou soudcovské podstavy takovým problémem.

„Nezájem právníků o práci na severočeských soudech částečně přetrvává i dosud,“ doplňuje Kurešová. Dnes se sice konečně podařilo stavy severočeských soudců doplnit, ale jednoduché to nebylo. Dlouhá léta platilo, že chtěl-li se někdo stát soudcem, největší šanci měl právě – logicky – v okolí Ústí nad Labem. Na sever Čech se tak sjížděli justiční čekatelé z různých koutů naší země. Jakmile se jim však podařilo složit zkoušky, často požádali o přeložení k jinému soudu.

„Příčin malého zájmu o práci soudce v našem kraji je celá řada. Mezi ty zásadní patří kromě většího množství věcí, které zde musí soudci řešit, i charakter kraje. To znamená neatraktivní prostředí, nízká sociální úroveň jeho obyvatelstva, vysoká nezaměstnanost, velký počet sociálně nepřizpůsobivých osob či skladba páchané trestné činnosti,“ vypočítává soudkyně Kurešová.

V severních Čechách navíc dochází k zajímavému jevu. Čím jsou soudy pomalejší, tím víc práce mají. „Vytvořit podmínky pro projednání starých věcí je mnohdy velmi náročné. Těžko se hledají svědci, řadu potřebných důkazů již nelze dohledat vůbec, v důsledku časové prodlevy nastávají svízelné procesní situace,“ líčí Kurešová. Jenže hlavní potíž je jinde. „To, že zde soudy projednávaly a projednávají věci se zpožděním, vedlo i k určitému »přizpůsobení se« některých jedinců. Z těch se stávali neplatiči. Věděli totiž, že než na ně za několik let přijde řada u soudu, nějak to ustojí a oddálí zaplacení dluhu. Teď tady máme obrovské množství exekucí. Jen v chomutovském okrese jich nařídí dva soudci každý měsíc nejméně tisíc,“ vysvětluje Šustr.

S dětmi nezatopíš – ale ani se soudci

FIN25

Dnes už je v severních Čechách soudců dost. Je jich 372 a deset dalších možná ještě přibude. To je počet, který považuje ministerstvo spravedlnosti za optimální. Mohlo by se zdát, že se začalo blýskat na lepší časy. Možná ano, ale situace je složitější. „Počty soudců jsou totiž stanoveny tak, aby soudci zvládali řešit nově přicházející věci. Na ty staré však již pamatováno není. Výkonná moc další soudce jmenovat nechce. Odůvodnění je logické. Po vyřešení starých věcí by byly některé soudy přeplněny,“ konstatuje Lichovník.

Severočeským soudcům tak nezbývá než pracovat trochu víc, než pracují jejich soudci z krajů, které problém nedodělků tolik nepostihl. A daří se jim to. „Severočeští soudci v tomto ohledu vykazují nadprůměrné výsledky. Měsíčně vyřizují více věcí, než na jejich soudy dojde,

  • Našli jste v článku chybu?