Takovou šanci bych v Japonsku nedostal, říká úspěšný manažer
Pražskou pobočku největší japonské cestovní kanceláře MIKI Travel řídí devětadvacetiletý rodák z Tokia Tomio Okamura. Mladý manažer ovládá perfektně češtinu, neboť jeho matka, která se provdala do Japonska, pochází z Čech. Okamura s nadsázkou tvrdí, že vlastně nic neumí a za svůj
úspěch vděčí kombinaci štěstí, náhody, elánu a odhodlání. „Je mimořádně pracovitý a schopný podnikatel. Vzhledem k jeho věku je to obdivuhodné, vyvrací tato slova pražský radní Igor Němec, do jehož kompetence spadá cestovní ruch.
Okamura začal v osmnácti letech studovat na tokijské univerzitě chemii. Po roce ale ze studií odešel. „Chtěl jsem se postavit na vlastní nohy a prosadit se. To ale není vůbec jednoduché. V Japonsku dosáhnete úspěchu v devětadevadesáti procentech jen tvrdou celoživotní prací. Dvacet let postupujete na profesním žebříčku, než dosáhnete nějaké manažerské funkce. Navíc japonská společnost je značně nedůvěřivá k mladým lidem, říká Okamura.
Nejprve se snažil prorazit s českým sklem. Aby se uživil, prodával navíc v kině v centru Tokia coca–colu a popcorn. „To samozřejmě neodpovídalo mým představám, konstatuje. Proto se před sedmi lety rozhodl, že odjede do Čech. Rozhodl se, že si otevře soukromou jazykovou školu s výukou japonštiny. Na inzerát v novinách se ozvalo přibližně sedmdesát zájemců. Asi po roce ho náhodou kontaktovala jedna cestovní kancelář, která potřebovala průvodce japonských turistů. A tak další rok přes den prováděl Japonce po Praze a večer učil.
Za první ušetřené peníze si pronajal stánek na světovém veletrhu cestovního ruchu v Londýně. „O stánek se sice nikdo nezajímal, ale byl to začátek úspěchu. Asi po třech měsících mě oslovili zástupci cestovní kanceláře MIKI Travel a nabídli mi, abych řídil českou pobočku v Praze, říká Okamura.
„Bylo by zcela vyloučené, abych takový post získal v Japonsku. Měl jsem štěstí, neboť Japonci, kteří mně funkci generálního manažera nabídli, již delší dobu žili v Evropě a jejich uvažování se od tradičního značně lišilo.
Okamura se domnívá, že se nadřízeným líbil jeho elán a odhodlání. Zaujal ale i svou představou, jak vést pobočku. „Koupil jsem si mobilní telefon a turistům jsem byl k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Dále jsem přislíbil, že všechny skupiny budou provádět rodilí Japonci. Když jsem před čtyřmi lety začínal, většina japonských turistů měla k dispozici pouze anglicky mluvící průvodce. Ovšem představa, že všichni Japonci hovoří anglicky, je mylná, tvrdí Okamura.
V loňském roce navštívilo Česko prostřednictvím MIKI Travel více než 35 tisíc japonských turistů.
Tomio Okamura vidí podstatné rozdíly v podnikání v Česku a v Japonsku. „V Japonsku se bere jako fakt, že někdo má peníze. Nikdo takovým lidem nezávidí. Kdo má méně, musí se snažit. V Česku si každý představuje, že ten kdo má peníze, je určitě získal nečestným způsobem. Podobnou závist dobře poznal na vlastní kůži, když pobočku ces–tovní kanceláře zakládal.
Přes tyto problémy se Okamurovi v Čechách líbí. „Jsem vděčný, že mi tato země dala šanci. V Japonsku bych pracoval celý život, abych se mohl prosadit. Navíc mi nevyhovuje ani tamní životní styl. Nyní se sice hodně věcí mění, ale když jsem odjížděl, bylo běžné, že ve většině společností se pracovalo šest dní v týdnu, říká Okamura.
A co v Čechách postrádá? „Chybí mi více zpráv o Japonsku. Bohužel nemám doma satelitní japonské vysílání. To si vždycky užívám v hotelech, kde sleduji televizi celou noc, tvrdí. I když si zvykl na českou kuchyni a sní všechno kromě chleba a houskových knedlíků, po japonských jídlech se mu stýská. „Každý den jím rýži a alespoň jednou za čtrnáct dní zajdu do japonské restaurace.
Naopak vůbec nepostrádá ruch Tokia. kde si prý připadal jako jehla v kupce sena. „V Praze si každý žije svůj život, má čas na sebe, a to je strašně důležité. Okamura však neobdivuje jen Prahu. Rád zavítá i na venkov, kde – jak tvrdí - se mu dobře relaxuje.
Mezi jeho hlavní koníčky patří sport. Pravidelně hraje tenis a v zimě lyžuje. „Jezdím do Špindlerova Mlýna. Vůbec mi nevadí, že musím stát frontu na vlek a že je sjezdovka příliš krátká. Netoužím po Alpách, říká spokojeně Okamura. Dalšími jeho zálibami jsou rychlá auta a cestování. „Kromě Austrálie jsem byl všude. Jen lituji, že nemohu jet nikdy na dovolenou v létě. Není možné, abych si jako manažer vzal volno během sezony, kdy všichni ostatní tvrdě pracují, posteskl si.
Pravděpodobně největší zálibou Tomio Okamury je umění, a to zejména česká moderna. „Mám už pěknou sbírku. S výběrem mi pomáhá Meda Mládková. Zatím nejsem velkým odborníkem, ale učím se. Kupuji, co se mi líbí, konstatuje.
Ve volném čase chystá také akce, které mají zpopularizovat Japonsko v Česku. „Příprava je dost obtížná. Vždy se na ní podílí řada Japonců, kteří se takové události účastní na své náklady. Loni organizoval první ročník kimonového průvodu Prahou, v příštím roce se za jeho přispění má v Praze uskutečnit japonský týden.
Také své další působení spojuje Okamura s Prahou. „Od té doby, co jsem přijel do Čech, nekouřím a nepiji alkohol. Přestože jsem hodně zaměstnaný, mám dojem, že jsem za svého pobytu v Praze vůbec nezestárl.
Tomio Okamura je rozvedený, má šestiletého syna.
