Právě teď se rozhoduje, kdo a kde bude stavět nové lihovary
Do automobilového benzinu a motorové nafty se bude od roku 2006 povinně přidávat líh. V každém litru by mělo být pět procent denaturovaného kvasného lihu. Základní surovinou k výrobě „auto-špiritusu“ se stane nadbytečné obilí, konkrétně z ozimé pšenice a tritikale (kříženec pšenice a žita). Pro starší občany nemusí tato informace představovat technické novum. I v meziválečném Československu se povinně do pohonných hmot mísil líh. Současné nařízení otevírá prostor pro zcela novou chemickou branži. Výroba lihu pro nepotravinářské využití svým objemem zcela zastíní nynějsí potravinářskou výrobu českých lihovarů, kde hlavní surovinu představuje melasa z cukrové řepy. Bude zapotřebí postavit asi šest nových lihovarů. Investiční náklady na každý z nich se mají pohybovat mezi jednou až dvěma miliardami korun. Právě teď se rozhoduje o tom, kdo a kde je postaví.
Na počátku byl Lux.
V polistopadovém éře se o výrobě lihobenzinu začalo hovořit v první polovině devadesátých let, kdy byl ministrem zemědělství Josef Lux (někdejší předseda KDU-ČSL) a diskutovalo se o restrukturalizaci lihovarnického. Klausova vláda přijala v únoru 1996 usnesení, v němž ukládá šéfovi zemědělského resortu vytvořit meziresortní odbornou skupinu, která by navrhla úpravy zákonů a taková organizační opatření, aby se „nejpozději“ do roku 2000 bioetanol do pohonných směsí přidával. Myšlenku podpořila i Tošovského kabinet v červnu 1998. Tempo příprav ale nebylo zdaleka tak rychlé, jak vláda a její dlouholetý místopředseda Lux asi předpokládali. Se smrtí šéfa lidovců jakoby na čas zhynul i tento plán. Až letos se o bioetanolu opět nahlas hovoří. Proč tak najednou? Tlačí nás k tomu především vnější okolnosti.
Vše pro lepší klima.
Evropská komise vydala Zelenou knihu nazvanou Evropská strategie pro zajištění dodávek energie, v níž se navrhuje dvacetiprocentní substituce fosilních paliv v sektoru silniční dopravy palivy alternativními do roku 2020. Cílem je snížit závislost na dovozu ropy (se stejnou motivací biopalivový program od ropné krize v roce 1980 podporuje i vláda USA) a snížit produkci skleníkových plynů. V řadě zemí Evropské unie již existují národní stimulační programy a značné produkční kapacity na výrobu bioetanolu (Francie, Španělsko, Švédsko). V Německu se kupříkladu výrobní kapacity právě budují. Program podpory nabírá na obrátkách i v Polsku či Rakousku. „V současné době vyjednávám s největším rakouským výrobcem pohonných hmot. Ještě není zřejmé, jaký model zvolíme, ale je zcela jasné, že z důvodů ochrany klimatu je problém aditiv založených na agrární bázi aktuální,“ uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO rakouský ministr zemědělství a životního prostředí Josef Pröll. Zapojit se budou muset všechny členské státy EU.
Nejvýraznějším akcelerátorem myšlenky je Směrnice EU z 25. března letošního roku, která reaguje na závěry světové konference o životním prostředí v Johannesburgu a stanovuje minimální podíly biopaliv. Ukládá členským zemím přijmout zákony a učinit taková opatření, aby v roce 2005 byl minimální podíl biopaliv na palivech prodaných k dopravním účelům dvě procenta. Každý další rok se limit bude o 0,75 procenta zvyšovat. V roce 2010 má být už 5,75 procenta.
Republika už je žlutá dost.
V Česku už funguje „Oleoprogram“ produkce metylesteru řepkového oleje (MEŘO) a následné výroby směsného paliva – bionafty. Každý rok stát na jeho podporu vynaloží téměř miliardu korun. MEŘO ovšem dokáže pokrýt pouze asi procento celkové tuzemské spotřeby paliv a další růst je už téměř nemyslitelný kvůli osevním postupům, kde se řepka olejná dostala na maximum. Masová výroba bioetanolu se tak stává nevyhnutelnou. „Nám to nijak zvlášť nevadí. Za konkurenci to nepovažujeme. Oba programy mohou fungovat vedle sebe,“ říká generální ředitel ústecké Setuzy František Janů, která je největším výrobcem MEŘO. Projekty se mají částečně protnout, protože v chemickém procesu by měl toxický metanol z fosilních zdrojů nahradit právě bioetanol. Výsledný produkt by tak už nebyl MEŘO, ale EEŘO (etylester řepkového oleje).
Zmizí úhor a přibude práce.
Propočty říkají, že celková spotřeba kvasného lihu, přidávaného do benzinů a nafty, by se měla v roce 2006 pohybovat kolem 3,5 milionu hektolitrů. Od toho lze s ohledem na průměrné výnosy obilovin dovodit, že pro tento program je třeba zajistit téměř milion tun obilí a využít asi čtvrt milionu hektarů orné půdy (obiloviny se u nás pěstují na cca 1,6 milionu hektarů). V dalších letech by se plocha mohla dále zvyšovat. Státní úředníci věří, že kromě ekologických aspektů výroba bioetanolu výrazně sníží současnou nadprodukci obilovin a potřebu vývozních subvencí, umožní využít neobdělávanou půdu, udrží zaměstnanost a vytvoří několik tisíc nových míst (program má zajistit práci asi patnácti tisícům lidí). Sníží také závislost na dovozu ropy a zlepší platební bilanci státu. Erární kasa ale přijde o spotřební daň za líh (bude fungovat vratka) ve výši asi čtyř miliard ročně. Předkladatelé programu ovšem věří, že po sečtení plusů a minusů bude bilance kladná (lze prý třeba jiným zemím „odprodat“ nevyužité emisní limity).
Muž z Pozemkového fondu.
Až potud je vše v pořádku a naprosto čitelné. Lze však očekávat, že brzy se mohou rozpoutat diskuse o tom, kdo a kde by měl lihovary stavět. Abychom v roce 2006 splnili příslušnou evropskou směrnici bude třeba postavit asi šest lihovarů, každý s kapacitou 600 tisíc hektolitrů. Posléze přibudou další. Samozřejmě pokud budou větší, bude jich méně. Ten, který má vyrůst u Litvínova, má mít kapacitu 880 tisíc hektolitrů (viz box). Hovoří se už o dalších lihovarech: Ve Skalici nad Svitavou chce podle informací v regionálním tisku stavět firma GPM Engineering, v Kojetíně na Přerovsku oznámila svůj záměr brněnská firma Korfil, nejmenovaný investor projevil zájem o lokalitu v Hustopečích na Břeclavsku, nový provoz má zájem údajně postavit i firma Bioferm na Kolínsku, v Býšově poblíž Temelína na Českobudějovicku chce stavět blatenská společnost Jihočeský zemědělský lihovar. Kde se nakonec bude stavět, zatím není jisté. „Investor projevil zájem o lokalitu poblíž Kojetína. My jsme v srpnu jeho záměr projednali a schválili, ale to je zatím všechno. Teď máme dojem, že se asi přesunul někam jinam,“ uvádí k jednání s firmou Korfil starosta Kojetína Mojmír Haupt (ČSSD). Možná prý Korfil stojí i za záměrem v Hustopečích. Zajímavostí nepochybně je, že předsedou dozorčí rady Korfilu je současný šéf dozorčí rady Pozemkového fondu ČR Jiří Drda (ODS), někdejší liberecký primátor. „Něco takového asi před půl rokem skutečně proběhlo, ale já o tom projektu vlastně nic nevím. To se tak stane, že vás někdo o něco požádá… Rád pomohu na svět dobré věci,“ vysvětluje v rozhovoru pro týdeník EURO důvody svého angažmá.
Stát peníze dávat nebude.
Vláda schválila program podpory výroby bioetanolu 6. srpna. V usnesení se píše, že by ministři zemědělství a průmyslu měli zajistit financování realizace programu zapojením Českomoravské záruční a rozvojové banky. „Vím, že někde padlo naše jméno v souvislosti s bioetanolem, ale s námi to nikdo neprojednával, nikdo nás zatím nekontaktoval,“ uvedl člen představenstva banky Lubomír Rajdl. Už v průvodních informačních materiálech pro ministry se psalo, že by měl být vytvořen „systém pobídek investiční výstavbě nových velkokapacitních zařízení s nenávratnou dotací na vybudování související infrastruktury a zpracováním všech stupňů stavební a projektové dokumentace, s garancí státu na ceny dodávané vstupní suroviny“.
Ministerstvo zemědělství však uvádí, že žádné peníze od státu nikdo nedostane. „Program nepočítá s žádnými dotacemi,“ říká kategoricky mluvčí ministerstva Martin Severa. Za bezpředmětnou proto považuje i otázku, kdo bude rozhodovat o tom, komu stát pomůže a komu nikoliv. „Je záležitostí výrobců bioetanolu, jak uplatní svůj výrobek na trhu. Počítá se s tím, že budoucí výrobci si nejdříve v podnikatelském záměru ošetří smluvní vztahy s dodavatelem a odběratelem,“ uvádí Severa. „My svůj projekt koncipujeme jako čistě komerční záležitost. S nikým z ministerstva zemědělství jsme o tom dosud nehovořili,“ uvádí Miloslav Soldát, jehož firma chce stavět lihovar vedle litvínovského Chemopetrolu.
Kdo chce lihovar stavět, bude muset mít dostatek obilí a také odbyt pro bioetanol. To jsou nepochybně limitní faktory. Obilí půjde výrobcům bioetanolu přes Státní zemědělský intervenční fond. Není zřejmé, podle jakého klíče je bude zpracovatelům rozdělovat. Také je otázkou, kdo konkrétně bude mít zákonnou povinnost líh do benzinu a nafty přidávat. „Zřejmě to bude distributor pohonných hmot,“ míní Soldát. Jistě má dobře promyšleno, proč chce svůj lihovar postavit právě u bran Chemopetrolu.
Setuza ano, Agrofert ne, Agropol bez komentáře.
Považovalo by se za celkem přirozené, kdyby se v „alkoholovém programu“ začali angažovat i největší obchodníci s obilím a zemědělskými komoditami. Generální ředitel Setuzy František Janů říká, že by chtěli některý z bioetanolových lihovarů provozovat. Hovoří v této souvislosti o regionu Moravy (do skupiny firem kolem Setuzy patří i Moravský lihovar Kojetín, která převzala „starý“ kojetínský lihovar, vyrábějící jemný potravinářský líh). „Naše skupina nehodlá provozovat žádný lihovar. Věřím, že se budeme moci jako čeští výrobci chemických prostředků a hnojiv zapojit jejich širším uplatněním v českém zemědělství,“ uvádí šéf skupiny Agrofert Andrej Babiš, který vládní program hodnotí jako smysluplný. „Generální ředitel Jiří Malúš se k vaším dotazům v tuto chvíli vyjadřovat nebude,“ uvedla manažerka firemní komunikace skupiny Agropol Jolana Procházková.
Naloženi v lihu.
Jestliže na počátku českého lihobenzinového programu byl Josef Lux, ani nyní nezůstávají lidovci stranou. Předseda rozpočtového výboru sněmovny Miroslav Kalousek se v této věci poměrně silně angažuje a program výroby kvasného lihu byl jedním z klíčových v jeho volebním programu Zelená pro venkov. Mísení kvasného lihu z obilí do pohonných hmot se jeví jako dobrá myšlenka (pokud je pravda - jak odborníci tvrdí - že na chod spalovacích motorů to bude mít spíše pozitivní vliv a nebude třeba zvláštních úprav). Ale až se odstupem času bude jasné, komu přináší alkoholový program největší užitek.
Dobří sousedé Chemopetrolu
Miloslav Soldát rozprostírá papírovou plachtu. Jde o barevný výkres, který má ukázat, jak by z ptačí perspektivy jednou mělo vypadat několik hektarů průmyslových pozemků na Mostecku: oblast ohraničená petrochemickým závodem Chemopetrol, skládkovým areálem společnosti Celio, Růžodolskou výsypkou a zbytkovou jámou dolu Ležáky s budoucím mosteckým jezerem. Projekt je rozdělen do dvou etap a nejde jenom o lihovar, ale o uzavřený technologický celek, jehož je lihovar součástí.
V rámci první etapy má být postavena celá jednotka na výrobu bioetanolu: lihovar (založený na technologii výroby bezvodého bioetanolu z pšenice), jednotka na zpracování CO2 (spodní index!!!), biologická čistírna odpadních vod, čerpací stanice pitné, užitkové a požární vody, soustava nádrží požární a užitkové vody. A k tomu všemu komunikace. V rámci druhé etapy bude postaven energetický zdroj a třídírna komunálního odpadu s výrobou kompostu.
Za celým projektem s rozpočtem kolem 2,3 miliardy korun dnes stojí Soldátova mostecká firma N&S&N Consultants. Ale Soldát, někdejší poslanec a posléze šéf dozorčí rady Unipetrolu, ještě před lety stál u projektu jako zaměstnanec: „Původně jsme na tom dělali ještě s několika kolegy v rámci společnosti Celio (litvínovská firma na zpracování odpadů, jejímiž akcionáři jsou Chemopetrol, Unipetrol a belgická firma Techwaste – pozn. red.), kde jsem já byl ředitelem. Akcionáři však přehodnotili své záměry a od lihovaru ustoupili. My jsme odešli, ale říkali jsme si, že by byla škoda, aby to všechno přišlo vniveč. Někdy v srpnu roku 2000 projekt převzala společnost Agrobochemie (společný podnik Unipetrolu a Agrofertu Andreje Babiše - pozn. red.), ale i ta si to nakonec rozmyslela. V září 2001 to odkoupila i s pozemky moje firma N&S&N Consultants,“ tvrdí Soldát.
Roční kapacita lihovaru má být 880 tisíc hektolitrů kvasného lihu. K tomu je třeba nakoupit 240 000 tun pšenice. Uvedené množství lze při výnosu čtyři tuny z hektaru vypěstovat na výměře 60 tisíc hektarů, což je podstatný kus severozápadních Čech Firma v projektu počítá s přímým potrubním propojením s Chemopetrolem a částečným využitím jeho skladových kapacit.
Na technologií výroby bioetanolu bude navázána moderní technologie třídění komunálního odpadu a kombinovaná spalovna pro energetické využití spalitelného odpadu. Získaná energie má posloužit právě lihovaru.
Soldát míní, že jsou ze všech firem, které o výrobu bioetanolu v ČR usilují, dnes nejdále. V minulých dnech získala společnost N&S&N územní rozhodnutí (dosud ještě nenabylo právní moci), už o prázdninách obdržela souhlasné stanovisko od ministerstva životního prostředí. „Začínáme jednat s bankami a poohlížíme se po strategických partnerech,“ konstatuje Soldát. Výstavbu chtějí zahájit v říjnu příštího roku, tak aby první etapa byla uvedena do zkušebního provozu v lednu 2006. Druhá etapa by měla skončit o půl roku později. Celkové investiční náklady na bioetanolovou jednotku jsou propočítány na zhruba 1,3 miliardy korun, energetický zdroj by přišel na 650 tisíc a třídírna komunálního odpadu s kompostárnou na 300 tisíc. Dohromady asi 2,3 miliardy korun. „Máme spočteno, že během několika let by se investiční náklady měly vrátit, pokud bude vratka spotřební daně. A to už je téměř jisté,“ dodává podnikatel Soldát.
