Před bratislavskou léčebnou pro dlouhodobě nemocné zastaví mercedes s těžko proniknutelnými kouřovými skly. Z vozu s pražskou poznávací značkou vystoupí tři muži. Minou recepci a vyjdou po schodišti do prvního patra léčebny. Na lůžku jednoho z pacientů rozloží několik listin. Takřka osmdesátiletý Karol L., postižený alzheimerem, podepisuje s nepřítomným pohledem a roztřesenou rukou předložené dokumenty. Během několika minut se z bratislavského důchodce, který se bez cizí pomoci není schopen na nemocničním lůžku ani posadit, stává majitel pěti „eseróček“, která ročně zobchodují stovky tun pohonných hmot.
„Drzost a vynalézavost obchodníků, kteří se živí podvodnými obchody s pohonnými hmotami, kdy vydělávají především na neodvedené dani z přidané hodnoty, nezná mezí,“ tvrdí vysoce postavený úředník finančního úřadu. Jméno si s ohledem na citlivost tématu nepřál zveřejnit.
Z odhadů velkých řetězců, které v tuzemsku provozují takřka 1200 značkových čerpacích stanic, je zřejmé, že aktuální čísla o podvodných transakcích s PHM na tuzemském trhu jsou alarmující. „Zhruba patnáct procent z celkového objemu pohonných hmot, které se prodají na tuzemských pumpách, je spojeno s nějakým podvodem,“ tvrdí jednatel společnosti Benzina Martin Durčák. Podvody je nutné rozdělit do dalších kategorií. Nejběžnější je neodvádění DPH z prodaného benzinu či nafty. To představuje šedesát až sedmdesát procent celkových podvodů. Jen v této oblasti stát přichází o několik miliard korun ročně. Zbytek podvodů s PHM pak patří především do kategorie kvalitativních. Sem mimo jiné spadá populární pančování nafty nebo benzinu.
Podvod? Stačí se nebát
Podvádět stát na daních při prodeji benzinu nebo nafty je velmi výdělečný podnik, kterým lze za pár měsíců vydělat miliony korun. Týdeníku Euro se podařilo získat informace od člověka, který se několik let na podvodných transakcích s prodejem pohonných hmot podílel. „Patřil jsem spíše ke středně velkým obchodníkům,“ připouští.
Pod podmínkou zachování anonymity popsal strukturu, kterou používá většina podvodníků. Nejde o nic složitého, stačí se nebát. Nejprve je nutné založit několik společností s ručením omezeným. „Ideální je mít k dispozici jednu dvě firmy, které aktivně obchodují, a dvě tři v záloze,“ říká.
Pro větší bezpečnost je rovněž ideální si do firem dosadit bílé koně. „Po Česku pobíhá plno osmnáctiletých zahraničních dělníků z Běloruska či Ukrajiny, kteří vám za dvacet tisíc měsíčně podepíšou všechno, co potřebujete,“ tvrdí bývalý obchodník. Pokud máte výše uvedené zajištěné, potřebujete zařídit ještě dvě věci. Benzinovou pumpu, kde budete zboží prodávat, a dodavatele benzinu či nafty, většinou v Německu či Rakousku. Právě posledně zmíněné je na celé záležitosti pravděpodobně nejsložitější. „Pokud přijdete jako malá bezejmenná firma do rafinerie v Německu nebo Rakousku, takřka s jistotou odejdete s prázdnou. Nám se podařilo zkontaktovat jednoho z rakouských obchodníků, který pro nás zboží přímo v rafinerii nakupoval,“ vypráví zdroj. Tuhle praxi ostatně potvrdila i společnost Benzina.
Václav Loula, který se ve zmíněné společnosti stará o kvalitu prodávaných paliv, uvedl, že firma má k dispozici několik fotografií z výdejního místa v jedné z rakouských rafinerií. „Pohonné hmoty sice nakupoval jeden z místních obchodníků, na lávce, kde se vydávají, ale byly připraveny jen cisterny s českou poznávací značkou,“ připustil Loula.
Ale zpět k podvodům. „Jakmile jste zboží nakoupili, stačilo je prohnat přes několik firem a nakonec prodat na pumpě. Pokud jste nasadili cenu o korunu za litr levnější než konkurence, nebylo co řešit,“ dodal bývalý obchodník. A pokud se na podvod přišlo? Žádný problém. Obchodní firmu, které třeba finanční úřad dodatečně vyměřil neodvedenou daň včetně penále, stačilo poslat do konkurzu. A po pár týdnech klidu sáhnout po další společnosti, která byla připravena v záloze.
Zájem podvodníků roste
Většina seriózních prodejců pohonných hmot upozorňuje, že zájem podvodníků o tuto oblast kvůli stoupajícím cenám benzinu a nafty neustále roste. Doložit to ostatně lze i na několika statistických údajích. Velké prodejní řetězce oslovené týdeníkem Euro sdělily, že jejich plány na výstavbu nových pump se omezují jen na nově budované tahy. Stavět na méně frekventovaných silnicích se s ohledem na výši marží a konkurenci na trhu nevyplácí. Nově budované pumpy se tedy dají spočítat takřka na prstech jedné ruky.
Statistika však hovoří o zcela jiném trendu. Ke konci loňského roku bylo v České republice celkem 6690 čerpacích stanic. Z toho 3717 veřejných čerpacích stanic, dále pak 397 s vymezeným přístupem s prodejem paliva a 2576 neveřejných stanic. V meziročním srovnání těch veřejných přibylo 45, a co je zarážející, stanic s vymezeným přístupem je rovnou o 104 více. Jinak řečeno přibylo hlavně těch, do kterých se běžný motorista jen tak nedostane. Majitel podobné pumpy může bez problémů kontrolovat, kdo bude jeho zákazníkem. Do své provozovny navíc nemusí pouštět pracovníky České obchodní inspekce. V poklidu, pokud chce, si tedy může do nafty přimíchávat nezdaněné oleje.
O tom, že „něco“ není v pořádku, ostatně svědčí i další statistika. Společnosti sdružené v České asociaci petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) obhospodařují 1127 veřejných čerpacích stanic. Těm dodává benzin a naftu deset obchodníků. U zbylých 2590 veřejných čerpaček je to ale již v poměru jeden distributor na dvě stanice. Pokud někoho nepřesvědčila ani tato čísla, pak možná následující údaj: ke konci letošního dubna bylo v Česku zaregistrováno 1260 firem obchodujících s palivy.
O korunu levněji
Důležitým momentem je také to, že nové čerpací pumpy vznikají především daleko od hlavních tahů. A mnohé nabízejí pohonné hmoty až o korunu levněji než konkurence. V takovém případě je dle velkých prodejců takřka jasno, kdo zde státu odvádí DPH a kdo ne. Nepřímo to potvrzuje i jednatel Benziny Durčák. „Pokud jste zdatný obchodník a kombinujete dlouhodobé a krátkodobé kontrakty od různých prodejců, třeba v Česku či Rakousku, jste na velmi krátkou dobu schopni získat cenu nafty o deset až dvacet haléřů levněji než konkurence,“ říká. Jak dodává, za nesmyslné považuje tvrzení majitelů čerpacích stanic, které prodávají o šedesát haléřů levněji, než je průměrná cena na trhu, že jsou schopni stále pracovat s nějakou marží.
O tom, že roste počet podvodů s DPH při prodeji pohonných hmot ostatně dle Durčáka svědčí i stále rostoucí poptávka po přepravních službách dcery Benziny, společnosti Petrotrans. „Před časem firmu oslovil jeden z obchodníků, zda by mohla dopravit několik cisteren s naftou a benzinem z Rakouska do Česka. Abychom jej otestovali, nasadili jsme třikrát vyšší cenu za přepravu, než jaká je na trhu běžná. Bylo mu to úplně jedno,“ vypráví Durčák.
Do roka utrum?
Podvody s neodváděnou daní z přidané hodnoty při prodeji pohonných hmot umožňují s největší pravděpodobností až příliš liberální podmínky v Česku. To by se ale mělo v nejbližších letech změnit. Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) si najala jako externího poradce společnost KPMG. Za úkol má především vytipovat oblasti, ve kterých dochází k největším podvodům. Na základě sanalýzy pak má poradenská firma navrhnout opatření, která pomohou podvodům při prodeji pohonných hmot zabránit.
Dle informací týdeníku Euro je již nyní patrné, kterých oblastí se budou navrhovaná opatření týkat. Tou první je zpřísnění podmínek pro obchodování s pohonnými hmotami. Obchodníci s PHM by měli nově povinnost registrovat se pod celním úřadem, což by kromě jiného umožnilo i jejich častější kontroly.
Dnes v tomto oboru může podnikat takřka každý, stačí se jen zaregistrovat. I z toho důvodu na aktuálních seznamech obchodníků figurují občané Běloruska či Ukrajiny, kteří dosáhli plnoletosti teprve před několika týdny, či vinařská firma. „Nejde o to počet obchodníků omezit, ale jasně definovat podmínky, které musíte splnit v případě, když chcete s pohonnými hmotami obchodovat. Měl by to být podobný systém, jaký funguje v případě vázaných živností. Je nutné si uvědomit, že pohonná hmota je mimo jiné i relativně nebezpečná látka, hořlavina,“ tvrdí obchodní ředitel společnosti Čepro Jan Duspěva. Státní firma se zabývá především přepravou, skladováním a prodejem ropných produktů. Současně pod názvem EuroOil provozuje síť čerpacích stanic. Právě Čepro je již několik let jedním z nejaktivnějších bojovníků v boji proti podvodům při prodeji pohonných hmot.
Dalším opatřením, které by mělo podvodům s pohonnými hmotami zabránit, je zvažované zavedení povinných kaucí pro obchodníky. Z těchto peněz by se měly v budoucnu hradit mimo jiné daňové nedoplatky nebo případné ekologické škody, které vzniknou při špatném zacházení s benzinem či naftou. „Součástí navrhovaných opatření jsou i některé drobnosti,“ vysvětluje Duspěva. Patří k nim mimo jiné to, aby se i z přípravy krácení daní stal trestný čin. Zatím tomu tak není.
Většina navrhovaných kroků ale vyžaduje změnu platné legislativy. Například zákona o pohonných hmotách. Zástupci ČAPPO tvrdí, že pokud se jim podaří o správnosti svých představ přesvědčit i zákonodárce, měl by soubor opatření začít fungovat již od ledna příštího roku.
Od DPH k pančování
Pokud se jim to ale povede, je tu další hrozba pro motoristy. „V případě, že se podaří potlačit import pohonných hmot a s ním spojené daňové úniky, lze očekávat, že se část podvodníků přeorientuje na jejich pančování. Hrozí to hlavně u nafty,“ varuje Durčák z Benziny. Jeho obavy potvrdil ostatně již dříve i šéf Společenstva čerpacích stanic v ČR Ivan Indráček. „Skutečně hrozí, že se začnou přimíchávat do pohonných třeba oleje dovezené z Polska. Čím více stát tlačí na podvody s DPH a kontroluje dovoz pohonných hmot, tím více se podvodníci soustředí na jejich pančování.“
Model, který přichází v úvahu, je následující: Obchodníci nakoupí v sousedním Polsku oleje, které jsou sice vyrobeny z ropy, ale na rozdíl od nafty nepodléhají celnímu sazebníku. „Koupit se dají pod různým názvem, třeba jako mazací, transformátorový nebo ložiskový olej,“ vysvětluje dobře informovaný zdroj. Polský olej podvodníci bez problémů dovezou do svého skladu v České republice. Zde jej namíchají s naftou a poté rozvezou na „spřízněné“ čerpací stanice. Týdeník Euro má informace, že i to je jeden z důvodů, proč roste zájem o některé bývalé vojenské objekty. Jsou totiž vybaveny potřebným zázemím pro pančovaní nafty, mimo jiné velkými zásobníky.
