Pokud má hnutí ANO ve vládě neuralgický bod, je to doprava. Nynější kabinet Andreje Babiše nastoupil teprve na konci června 2018 a do úřadu na nábřeží Ludvíka Svobody už posílá třetího ministra. O potížích dobře ví i premiér Babiš, proto dal resortu stálého protektora v podobě ministra průmyslu Karla Havlíčka.
Z pohledu oboru je to velmi špatné řešení, z pohledu Babiše přiznání porážky. A také nutnost.
Každá volba nejistá
Tempo výstavby dálnic v Česku není nejlepší, ostuda s tendrem na mýtný systém je stále na spadnutí, tempo rekonstrukce D1 je pomalé, opravy silnic se také nelepší, na železnici se přechod na volný trh ukazuje také jako amatérsky provedený.
Hnutí ANO drží dopravu přesně šest let, a pokud ji řídí jako firmu, tak leda jako firmu v úpadku.
Premiéra se na to ale neptejte, vždycky ho podobné dotazy naštvou. Ministr Antonín Prachař ho nepřesvědčil svou odborností, jeho nástupce Dan Ťok svou chutí do práce aVladimír Kremlík byl na-1 konec ten, kdo měl oboru vtisknout kýžený moderní manažerský přístup.
chu to ale odskákal za své předchůdce, na nichž si Babiš vyčerpal hladinu trpělivosti.
Hnutí ANO si už na dopravě nemůže dovolit žádné ostudy a tendr na systém pro elektronické dálniční známky megaostudou byl. Alespoň v očích veřejnosti, což premiérovi bohatě stačí. Z pohledu PR měl ostatně Kremlík u Babiše vroubek už z doby, kdy předbíhal ve frontě na smuteční rozloučení s Karlem Gottem.
Situaci na ministerstvu musel nyní Babiš vyřešit rychle, což je modus operandi na dopravě zcela cizí. Potíž je zejména v tom, že celé slavné hnutí ANO už opustili snad všichni odborníci (v dopravě obzvlášť) a premiér nemá nikoho, kdo by byl ochoten na křeslo ministra nastoupit.
A nemá ho už dlouho. Hledání jakéhokoli soudného nástupce mimochodem drželo Ťoka v úřadu tak dlouho, až se stal nejdéle sloužícím ministrem v dějinách samostatné České republiky. A pokud by se přece jen ochotný člověk nyní našel, nakonec se z něj vyklube někdo ze stáje Jaroslava Faltýnka, což je pro premiéra předzvěst dalších potíží.
Proto los padl, prý natrvalo, na Karla Havlíčka. Vedle Richarda Brabce je to nejoblíbenější premiérův ministr, oproti Brabcovi je ale maničtější, čímž je premiérovi ještě o něco blíže. Také spojovat Brabcovo životní prostředí s dopravou by asi neznamenalo kýžené nastartování nových staveb. Takže Havlíčkův průmysl se z tohoto pohledu jeví jako nejlepší řešení. A hlavně rychlé.
Úkoly pro Havlíčka
Toto zdání funguje ale jen Babišovou optikou. Realita je taková, že jeden ministr nemůže odřídit dva tak složité úřady, z nichž jeden navíc není v kondici. Dopravu čekají PPP projekty, musí se připravit na období bez dotací, má před sebou plán za 600 miliard na stavbu rychlotratí, musí zrychlit výkupy pozemků, přípravy staveb, převést ŘSD na akciovou firmu, zajistit fungování Českých drah, které před sebou mají obří obměnu vozového parku a novou konkurenci na železnici, desítky miliard bude také investovat pražské letiště. Přitom každé výběrové řízení, každá podepsaná smlouva v sobě skrývají potenciální nebezpečí.
Je načase si otevřeně říct, že premiér se svým hnutím ANO nedokáže tyto klíčové věci zabezpečit. Se vší úctou ke Karlu Havlíčkovi je toto řešení polovičaté. A prodávat ho ještě jako úspěch a úsporu není od Andreje Babiše marketing, ale drzost.
Je právě odpovědností premiéra, jaké ministry si na dopravu bral, a pokud by byl soudný, musel by z toho vyvodit osobní odpovědnost. Ne se vykrucovat, že ani neví, kdo Kremlíka přivedl. Jeden přešlap se tolerovat dá, tři už ne.
Jedinou Babišovou výhodou v této situaci byla rychlost. Veřejnost si ani nestihla zapamatovat jméno Vladimíra Kremlíka, natož aby se průměrný volič zajímal o důvody jeho vyhazovu. Lapidárně řečeno, ještě tolik nenasněžilo, aby byl důvod pátrat po jménu ministra dopravy.
Babišovi tento tah u veřejnosti projde. Ale to ještě neznamená, že je to celé v pořádku.
Se vší úctou ke Karlu Havlíčkovi je toto řešení polovičaté. a prodávat ho ještě za úspěch a úsporu není od andreje Babiše marketing, ale drzost.
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz
