Mrtvá bílá tekutina, nebo živá se smetanovým špuntem? Vyberte si!
Drtivá většina běžných potravin je na úrovni krmiv. Pokud taková odvážná slova pronese šéf mlékárny, jistě dobře ví, co říká. Karel Quast, ředitel mlékárny Lacrum z Velkého Meziříčí, fandí biopotravinám. Ne prvoplánově proto, že v nich větří dobrý byznys, ale z přesvědčení. Přál by si, aby pole bylo zase polem, ne půdou bez života napěchovanou chemií. Aby kráva byla znovu krávou a ne výrobním prostředkem, postaveným na celý život do stáje, krmeným den co den stále stejnou dávkou konzervované siláže, jen aby se z něj podojilo rekordní množství litrů. Takový stroj na mléko nikdy nepozná, co je zelená tráva a volnost na pastvě. Mléko, které dává, pak ve fabrice projde takovou pasterizací a homogenizací, že zabije veškerý život. Hlavně, že bílá tekutina v krabici vydrží měsíce.
Více osvícených „Lidé, a zejména mladí, budou stále méně ochotni vydávat peníze za potraviny, které hnijí. Mléko v krabicích nezkysne, ale shnije, protože je to mrtvá hmota,“ tvrdí mlékař, který jde proti konvenčnímu proudu. Velmi obtížně ovšem hledá spojence, kteří by Lacrumu zajistili přítok mléka od krav chovaných přirozeně, což v dnešním světě znamená ekologicky. Přitom by stačilo, kdyby se našlo víc osvícených zemědělců, jako je například Miloslav Knížek. Tento muž, který vlastní velkou zemědělskou akciovku Bemagro v Malontech na Šumavě a ve velkém zásobuje mlékárnu na Vysočině ekologickým mlékem, si v pohledu na hospodaření s Karlem Quastem přímo notuje. „Byl bych radši, kdyby krávy tolik nedojily, ale byly zdravější. K tomu otáčíme kormidlo,“ říká Knížek, původní profesí programátor, který se k zemědělství dostal takříkajíc jako slepý k houslím. „Za hubičku“ nakupoval akcie společnosti Bemagro, bývalé součásti obřích Státních statků Šumava, odstátněné v kuponové privatizaci. Nejprve hlídal ekonomiku podniku z povzdálí, před sedmi lety se velkofarmy s 2240 hektary ujal se vším všudy. „Nejsem podnikatel, ale hospodář,“ striktně rozlišuje Miloslav Knížek. Jeho přístup je v mnohém na hony vzdálený názorům většiny družstevníků a postsocialistických velkozemědělců.
Jedou na setrvačník
Mléčná krize, mizerné ceny, za které se nedá mléko vyrábět, obrovské prodělky chovatelů a pohrůžky, že krávy pošlou na jatka, protože nenadojí zisk. S tímto sdělením nedávno prošla část zemědělců pražskými ulicemi, kde demonstrativně rozlévali mléko, aby na své zoufalství upozornili vládu a veřejnost. Je fakt, že mlékárny jim v posledních měsících za litr mléka platí stále méně a méně, někde i omezují jeho výkup. Jenže mléčné trable způsobené nadprodukcí, s níž se perou také zpracovatelé, jsou i jinde v Evropě. Není nic jednoduššího než dožadovat se dalších dotací od státu a Bruselu. A když finančně nepomohou? Zemědělci výrobní prostředky odstaví, neboli dojnice zlikvidují. Přitom ekologické mléko, kterého se tuzemským mlékárnám nedostává, se bude dál vozit ze Slovenska, Polska, Rakouska či odjinud, kde jsou sedláci asi chápavější.
„Východiskem z krize je ekologická produkce. Kdyby Evropa přešla na biomléko, je během dvou let po přebytcích. Srovnaly by se výkupní ceny a zlepšila kvalita potravin,“ nabízí recept mlékař Quast. Zemědělce však k takovému kroku, až na výjimky – většinou menší sedláky, přesvědčuje marně. „Pan Knížek je mimořádná osoba. Už tři roky vysvětluji zemědělcům, proč by měli přejít na ekologii, ale většinou se vymlouvají, že je to složité a přidělali by si práci,“ říká šéf mlékárny, která své biovýrobky pojmenovává Amálka. Protože víla z Lacrumu je u Čechů stále oblíbenější, nevystačí si už zpracovatel s mlékem od českých krav a bude muset surovinu podobně jako Olma dovážet.
Bio není pro producenty hektolitrů
„Situace na trhu s biomlékem je zcela opačná než u konvenčního mléka, kterého je nadbytek. Poptávka spotřebitelů po biomléku je vyšší než nabídka. Bylo by tedy logické, kdyby k němu zemědělci přešli,“ říká náměstek ministra zemědělství Jiří Urban (Strana zelených). Kromě jižních a západních Čech jsou ve všech regionech republiky mlékárny certifikované pro výrobu bio, které by větší přísun suroviny jen přivítaly. Hrubý odhad ministerstva zemědělství říká, že biomléko se na celkové produkci mléka v Česku podílí jen asi půlkou procenta. „Denně se ho u nás vyrobí zhruba 32 tisíc litrů, k tomu se 18 tisíc litrů dováží. Mlékárny by při současné poptávce byly okamžitě schopny odebírat denně kolem 260 tisíc litrů ekologického mléka,“ vyčísluje náměstek Urban. Zaručený odbyt a biopříplatek až tři koruny na litr považuje za hlavní motivaci, která by chovatele měla navést na ekologické mléko.
„Kdo bude bio dělat jen pro peníze a nezmění myšlení, bude mít problém,“ předem varuje Miloslav Knížek. A neříká to proto, aby odradil konkurenci. Určitě by ekologickou orientaci nedoporučil těm, kteří jedou průmyslovou metodou na výkon, tedy nadojit maximum. To je totiž také nákladné a tito chovatelé dnes většinou prodělávají. „Díky tomu, že jsme ekologičtí a těžíme z velikosti, jsme v pohodě. Peníze se hodí vždycky, ale kdybychom nadávali, byla by to nenažranost,“ nestěžuje si majitel Bemagra. Také jemu klesla cena vycházející z celostátního průměru. Za to, že krávy mají lepší život a nadojí méně mléka, ovšem ekologického, dostává od mlékárny prémii tři koruny za každý litr.
„Bohužel nemáme, je vyprodané,“ nerada opakuje prodavačka v prodejně Biotop v centru Prahy zákazníkům, kteří se ptají na mléko Amálka (litr za 29,50 koruny). Nedávno s ním obohatila biosortiment mlékárna Lacrum. „Je to jediné živé mléko ve skle prodávané na českém trhu. Je jen šetrně pasterizované, obsahuje i přes čtyři procenta tuku,“ vyzdvihuje ředitel Quast. Smetanový špunt v hrdle skleněné lahve zabraňuje přístupu vzduchu, a tím čerstvé mléko od krav ze Šumavy a Vysočiny konzervuje. Biovýrobky z Lacrumu, které jsou k mání také ve čtyřech tuzemských řetězcích a německé síti Edeka, dnes tvoří jedenáct procent z produkce mlékárny. Do pěti let to bude určitě polovina, věří její šéf.
BOX:
Jak žijí krávy v Malontech
Na rozdíl od většiny krav chovaných v Česku na mléko nestráví celý život v kravíně. Od jara do podzimu jsou na pastvě, i když je to pro farmu organizačně a pracovně mnohem náročnější. Nejméně jednou za den totiž musí početné stádo – kolem 350 dojnic – přesunout z pastviny do dojírny. „Velkochov není přirozeně ekologické prostředí, i když zákonu to absolutně nevadí,“ říká majitel farmy na Českokrumlovsku Miloslav Knížek. Nadchl se pro biodynamické zemědělství, což je ještě promyšlenější ekozemědělství s uzavřeným koloběhem farmy. V mnohém je tedy v hospodaření přísnější, než ukládá zákon. Třeba klasickou medicínu v Bemagru omezili ve prospěch alternativní. Mnozí si ťukají na čelo, že zdejší krávy mají rohy, když běžně se odrohovávají. „V životě jim pak ale zásadně chybí. Jednak život zkracují, jednak celé tělo hůř funguje. Rohy, jako protipól paznehtů, jsou spojené s trávením,“ vysvětluje. Černostrakaté holštýnky, vyšlechtěné pro maximální produkci mléka, pomalu ustupují českým strakám. „U holštýnek je spousta mléka vyvažována horším zdravím a kratší dobou života. Pro nás je důležité, že krávy jsou na tom zdravotně lépe a jejich průměrný věk se stále zvyšuje,“ pochvaluje si zemědělec tak trochu z jiné planety.
