Ema má maso. Ó, my se máme. Slabikář eurofederalistického optimismu v podání jeho klasika Jeana-Clauda Junckera ve zprávě o stavu Unie asi nikoho nepřekvapil. Potěšil notorické stěžovatele na lančmít holandského výrobce, který ho v Německu prodává s masem, zatímco u nás s drůbežím separátem. I Češi mají mít v lančmítu maso a v čokoládě kakao, jako každý jiný řádně federalizovaný Evropan.
A federalizovat se bude dál, budou se prohlubovat všechny ty nové a skvělé unie. Fiskální, kde se dosáhlo fenomenálního úspěchu, že při záporných úrokových sazbách způsobených rozjetím frankfurtských rotaček přestaly ve většině zemí EU růst dluhy. Bankovní, kde se podařilo pro změnu stabilizovat nový evropský dohled tak, aby na ty velké banky moc nešlapal a především se nevrtal do těch italských. A hlavně ta energetická, kde se rozpadl trh a podařilo se dosáhnout nejvyšších cen energií na celé zeměkouli.
Samozřejmě, že ta hlavní unie, tedy unie měnová, musí být rozšířena na všech zbývajících 26 zemí, včetně Česka, protože euro je nejlepší měnou na světě. Zřejmě proto, že pro jeho fungování platí jediné pravidlo, a to je to, že každé pravidlo bude platit jen tak dlouho, dokud nebude mít nějaká důležitá země problém ho dodržovat. A nabrat nové země je důležité taky proto, že kapitál Evropské centrální banky je po řecké krizi a dalších pomocných operacích po Evropě, při nichž ECB nakoupila spoustu státních i privátních nesplatitelných dluhů, už opravdu jen virtuální. Kdyby jim tam vlítnul ten jejich společný unijní dohled, tak by jim to musel zavřít.
O čem Juncker mluvil ve svém projevu? Čtěte více:
Schengen by se měl rychle rozrůst o Rumunsko a Bulharsko, navrhuje Juncker
Euro jako jediná měna EU. Juncker chce nástroj, který pomůže s jeho přijetím
Juncker chce urychlit vracení migrantů. Evropa ale není pevnost, dodává
Ale nedělejme si z Junckera pořád jen legraci. Má to těžké. Tak těžké, že se mu z té tíhy pletou i číslíčka před očima. Jinak by totiž nemohl tvrdit, že EU roste už dva roky rychleji než USA. V roce 2015 rostla EU o 2,2 procenta, zatímco USA o 2,6. Loni sice opravdu USA daly jen 1,6, zatímco EU krásných 1,9 (eurozóna coby motor pokroku o jednu desetinku méně, jako vždycky). A po letošním prvním kvartále vypadá skóre celkem jednoznačně, když USA dávají meziročně 2,6 procenta, zatímco EU 2,3.
Ale hlavně, že se všechno daří. Odchod druhé ekonomicky nejsilnější země, masivní ztráty pozic ve světovém obchodu, dramaticky propad bezpečnosti na ulicích evropských měst, vyhlídka na milionové zástupy ekonomicky nepoužitelných imigrantů bez minimální kvalifikace s obrovskými očekáváními ohledně sociálních dávek, to jsou prkotiny, kterými se přece v Bruselu nebudou nějak zvlášť zabývat.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
