Zdá se, že v KDU-ČSL vznikají nové vnitřní rozbroje a směřování strany je nejasné
V Brně to dopadlo tak, jak se na zavedenou stranu sluší a patří, čili bez velkých překvapení. Hned v prvním kole se novým předsedou KDU-ČSL stal Jiří Čunek s náskokem rovné stovky hlasů před Vlastou Parkanovou a outsidery Adolfem Jílkem a Jiřím Karasem. Čunek si svůj kandidátský projev časově špatně rozvrhl, takže delegátům toho nestihl mnoho sdělit. Zopakoval, že upřednostňuje trojkoalici nebo čtyřkoalici, odmítá vládu stojící na přeběhlících a nebál by se odchodu do opozice. Kam dál chce stranu vést, nechal si pro sebe. Nedá se mu ale upřít, že byl nezvykle upřímný. „Je mezi vámi dost lidí, s nimiž mám nějaký souboj myšlenek, ale nikoho nenávidím a všechny mám rád,“ potěšil sjezdové auditorium.
Jen chvilku před ním Jan Kasal zpražil totéž posluchačstvo formulací, že „lidovec lidovci není bratrem, ale většinou vlkem“. V Brně naštěstí pro Čunka nerozhodovala kvalita projevu, ale předchozí kuloární dohody. Nejenže se Jiří Čunek stal hladce předsedou, ale až na moravskoslezského poslance Jiřího Carbola mu sjezd zvolil k ruce ty lidi, o něž si řekl. Prvním místopředsedou se stal pardubický vicehejtman Roman Línek, osobnost nikoli kontroverzní a čunkovci povolaná kvůli schopnosti dohodnout se ve straně s kdekým. Mimochodem Línek jako jediný z nového vedení už místopředsedou byl a nijak nezazářil. Objíždět stranu a zastupovat hejtmana bude pro něho tvrdá robota.
Z patnácti kandidátů na řadové místopředsedy vybral sjezd Vlastu Parkanovou a ve druhém kole Davida Macka, Mariána Hoška a Stanislava Juránka. Jihomoravský hejtman Juránek měl potíže: od počátku byl sice Čunkovým favoritem, ale přitížilo mu, že v srpnu hned po Kasalovi věděl o Kalouskově „hříšném“ vyjednávání s Paroubkem, a navíc přímo na sjezdu se ho pokusili odrovnat Kasal s přítelem-poslancem Ladislavem Šustrem. Hošek se stal místopředsedou za pražské lidovce, kteří sice ve volbách zklamali, ale najmě díky Cyrilu Svobodovi, Čunkovu kamarádovi, byli zasloužilými protikalouskovskými reptaly. Zbývající dva „řadoví“ místopředsedové ale do Čunkovy squadry nepatří. Mladý křesťanskodemokratický intelektuál evropské ražby David Macek má pověst neutrála a rovnou za Kalouskovu spojenkyni je považována předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Vlasta Parkanová. Na zasedání nejužšího vedení strany hned po sjezdu byla poctěna roztomilým úkolem. Má se postarat o to, aby poslanecký klub disciplinovaně sledoval maršrútu Čunkova stranického vedení. Není jí co závidět, neboť v poměru osm ku pěti dosud převažoval v klubu vliv Kalouskův, a i když se už někteří novým poměrům přizpůsobují, poměr poslanců Čunkovi loajálních a těch druhých je nyní vyrovnaný. Jestli je na tom nový předseda lépe v pětatřicetičlenném celostátním výboru, ukáže se až při nějakém budoucím lámání chleba.
Nejrizikovějším Čunkovým místem je opravdu poslanecký klub. Ze Senátu jej nebude mít pod dohledem a přitom v něm zasedají Miroslav Kalousek, Jan Kasal, Ladislav Šustr a další parlamentní matadoři, takto Čunkovi oponenti. Inu byli zvoleni na stranických kandidátkách, jež mělo pod kontrolou ještě Kalouskova vedení. Přívlastek „stranických“ je veledůležitý, neboť Čunek zastává názor, že na rozdíl od senátorů, kteří jdou do voleb zčásti „za sebe“, je kdokoli poslancem jen z vůle strany, a její vedení proto musí poslouchat. Česká ústava však nezná imperativní mandát a někteří lidovečtí poslanci z toho mohou vyvodit, že mezi případnou „konstruktivní platformou“ v klubu ČSSD a sólisty Melčákem a Pohankou není tak velký rozdíl, aby v souladu se svým svědomím nemohli hlasovat pro vládu s „přeběhlíky“, kterou ale Jiří Čunek tvrdošíjně odmítá. Má pro to čunkovsky jednoduché a srozumitelné vysvětlení: „Mě zajímá jen to, jak poctivě ta vláda může vládnout. Aby nebyla v rukou přeběhlíka, kterého je třeba neustále přemlouvat, podplácet po každém návrhu zákona,“ prohlásil minulý čtvrtek. Čunek tvrdí, že poctivá vláda může vzniknout jen na základě institucionální dohody politických stran čili nikoli nějakých „odštěpků“, a že má smysl, jen bude-li vládou reformní. Jinak by mu prý příliš nevadily ani předčasné volby. Kromě jiného by se jimi zbavil po Kalouskovi zděděného poslaneckého klubu. Čunkova zásadovost je příkladná, a pokud z ní nesleví, v jednáních o nové vládě si velmi zúží manévrovací postoj.
KDU-ČSL ztrácí členy, poslanecké, senátorské i zastupitelské mandáty a s Jiřím Čunkem v čele jako by KDU-ČSL neměla co ztratit. Má! Jiří Čunek je muž jednoduchých pravd a srozumitelných skutků, deklarované jednoty slov a činů a člověk přirozených instinktů. Pokud se ve „velké politice“ takříkajíc nezkazí, může svou jinakostí zaimponovat a straně získat nové příznivce, byť díky svému tvrdému konceptu sociální politiky i velmi netradiční. V části KDU-ČSL však existuje obava, že ti, které Kalouskovo vedení strany „dusilo“, se chopí Čunkova koštěte a se skutečným balastem a špínou vymetou ze strany i lidí intelektuálně kvalitní, odborně zdatné a nejen pro KDU-ČSL užitečné. Zvěsti o lidovecké ochotě spokojit se raději s menším počtem křesel ve vládě, jen aby do ní na Topolánkovo naléhání nemusel být vyslán také Kalousek, jako by signalizovaly nové vnitřní rozbroje. Pravda je taková, že Jiří Čunek vyhrál první kolo, ale teprve se ukáže, vyhraje-li i ta další a KDU-ČSL s ním.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
