Česká ekonomika trpí nerovnováhou, kdy ji z velké části ovládá zahraniční kapitál, zatímco české investice za hranicemi rostou jen pomalu a postupně. Právě energetika je oborem, kde se karta obrací. Akvizice za desítky miliard korun již realizoval ČEZ, Energetický a průmyslový holding (EPH) i podnik Energo-Pro Jaromíra Tesaře. K této velké trojce se přidávají další dravci – včetně Aleše Mokrého a jeho Geen Holdingu.
První kontakt s energetikou měl Aleš Mokrý již jako student Vysokého učení technického v Brně. Podnikat však začal v jiném oboru – prodával brněnským podnikatelům značkové mobilní telefony dovezené ze zahraničí. Před deseti lety přeskočil do energetické branže. Spolu s třemi dalšími podnikateli založil firmu General Energy, která se zaměřila na přípravu a výstavbu solárních elektráren.
Než stát výstavbu snížením výkupní ceny zablokoval, stihla firma postavit elektrárny o výkonu 18 megawattů. Někde vystupovala v roli subdodavatele, jindy zajistila kompletní výstavbu na klíč. Stejný model chtěl tým General Energy zopakovat v Rumunsku, ale po snížení provozní podpory se projekty staly nerentabilními. „Uvízlo nám tam třicet milionů korun, které jsme v loňském roce odepsali,“ dodává Mokrý.
Ostatní spoluvlastníci se po této zkušenosti z firmy stáhli. Nevyšel ani záměr založit společný podnik se stavební společností PSJ. Aleš Mokrý se stal jediným vlastníkem firmy, kterou tížil nedostatek kapitálu. Jak z toho ven? „Přišel náš auditor Jakub Šteinfeld a zeptal se – nechceš vydat korunové dluhopisy? Moje první reakce byla: co to je?“ vzpomíná šéf Geen Holdingu.
O projektu Geen v Gruzii čtěte více:
Vzhůru do Gruzie. Češi postaví vodní elektrárnu na jižním svahu Kavkazu
Emise se uskutečnila, jenže Mokrého firma oslovila inzercí širší okruh investorů. Překročila tím hranici mezi neveřejnou a veřejnou nabídkou dluhopisů. Důsledkem byla půlmilionová pokuta od České národní banky. Nicméně negativní reklama je také reklama. Díky pokutě se o emisi dozvěděli další zájemci a někteří z nich po prostudování podkladů do firemních obligací zainvestovali.
Pravidlo deseti milionů
Dnes už skupina s názvem zkráceným na Geen nedostatkem peněz netrpí. Masivně investuje, do konce roku 2020 chce mít v provozu energetické zdroje o výkonu nejméně 80 megawattů. Patří mezi ně jak novostavby elektráren v Gruzii a Chorvatsku, tak i nedávno pořízené malé vodní elektrárny na Ploučnici, které pamatují ještě poslední dny Rakouska-Uherska.
První nákupy se odehrály na domácí české půdě. Jenže je tu jeden problém. Malé vodní elektrárny jsou sice – jak vám potvrdí devět z deseti energetiků – efektivní a ekologické, ale k dispozici je jich málo a s ohledem na vysoký zájem o ně se jedná o investici s dlouhou návratností. Aleš Mokrý proto začal nakupovat také fotovoltaické elektrárny z let solárního boomu, v jejichž případě se může investice vrátit už za pět let.
Před dvěma lety již Mokrý spustil zahraniční expanzi do Gruzie a Chorvatska. V první jmenované zemi staví malou vodní elektrárnu Jonouli 1, na kterou chce poté navázat výrazně větším projektem Jonouli 2 o výkonu až 40 megawattů. Tady se již jedná o investici za téměř jednu miliardu korun. V Chorvatsku Geen staví tři identické elektrárny na spalování biomasy, v součtu za 1,8 miliardy korun.
Dotační králové v poločase: Nejvíc z EU vyčerpá provozovatel sítě ČEPS
Velikost investic v různých zemích není náhodná. Jsou zacíleny tak, aby provozní zisk před odpisy (EBITDA) v každé zemi dosáhl nejméně deset milionů eur. Proč zrovna deset? „Je to bod zlomu, od kterého zaplatíte provoz místní pobočky včetně managementu a základního týmu zaměstnanců,“ vysvětluje šéf skupiny Geen.
Sen o vodě v Kyrgyzstánu
Daní za rychlý růst je vysoká úroveň zadlužení, jež se po dokončení plánovaných elektráren vyšplhá na tři miliardy korun. „Zlí jazykové nám vyčítají, že jsme předlužení. Ano, to jsme. Ale současně platí, že nakoupené nebo rozestavěné elektrárny budou na úrovni EBITDA vydělávat 750 milionů korun ročně,“ říká Aleš Mokrý. Na splátky úroků i jistiny dluhu prý bude peněz dost.
Současně majitel holdingu Geen uvažuje o cestě, jak zadlužení srazit na přijatelnější úroveň. Solární a malé vodní elektrárny v Česku a na Slovensku chce vložit do podílového fondu nebo akciové společnosti s prioritními akciemi a přizvat do projektu širší okruh investorů. Pokud bude na trhu zájem, mohl by postupovat stejně i s projekty v Gruzii a Chorvatsku.
Další zemí, kam by chtěl byznysmen Mokrý expandovat, je Kyrgyzstán. Hornatá středoasijská země má ideální podmínky pro využití vodní energie. Dědictvím po sovětské éře zde jsou i vyslovené absurdity, kdy voda protéká bez užitku přes rozestavěnou hydroelektrárnu. Stačilo by nainstalovat turbíny a připojení k síti, a pak jen inkasovat peníze za vyrobenou elektřinu.
Přečtěte si také:
Bateriový boom: v Evropě vyroste 10 velkovýroben. Česko má jen nejistý projekt HE3DA
Aleš Mokrý již pět let jezdí do Střední Asie a vyjednává o možné investici. Jenže nevyřešeny zůstaly dvě otázky – jestli Kyrgyzové budou za vyrobenou elektřinu platit a pokud ano, tak jak konvertovat velké objemy tamní měny na dolary či eura.
Proto Geen z projektu vycouval. Uvolněné místo se loni pokusila zaplnit takřka neznámá firma Liglass Trading, což skončilo velkou – a vzhledem k osobní přímluvě prezidenta Miloše Zemana mohutně medializovanou – ostudou.
V posledních měsících se dostal byznys v Kyrgyzstánu znovu do hry. Geen zde plánuje postavit spolu s tamním partnerem jednu menší elektrárnu za zhruba 50 milionů korun. Na tomto pilotním projektu si ověří, zda má podnikání v zemi smysl.
Recyklace starých fotovoltaik
Příležitosti se však otevírají i na domácí scéně. Obavy, že na polích zůstanou po doběhnutí podpory v roce 2030 řady opuštěných panelů, jsou liché. Tedy aspoň to tvrdí šéf Geen Holdingu, který má plán, jak do budoucna s vysloužilými solárními elektrárnami naložit. Chce se přihlásit do plánovaných aukcí na zelenou energii a staré panely vyměnit za nové – modernější a s vyšší účinností výroby energie.
Díky poklesu ceny solárních panelů a při využití stejných pozemků a infrastruktury by takové řešení mělo vycházet přijatelně pro všechny zúčastněné – stát, investory i spotřebitele energie. Fotovoltaika již dnes nepotřebuje výkupní cenu 13 korun za kilowatthodinu jako v roce 2009, k návratnosti investice dnes stačí 2,5 koruny. Za deset let, až bude náhrada starých solárních parků aktuální, to může být ještě méně.
Solární byznysmen Zemek: Nechci být obětním beránkem
Velkým přáním Aleše Mokrého je doplnit portfolio o větrné elektrárny. Před čtyřmi lety měl na dosah koupi sedmi větrníků u Andělky ve Frýdlantském výběžku. Vzhledem k nákladnosti akvizice přizval k obchodu podnikatele Luboše Voráčka. Nebyla to šťastná volba – Voráček porušil dohodu a větrný park si koupil sám pro sebe.
Dalším příkladem nepovedeného obchodu může být nákup 49 procent akcií společnosti Vemex Energie z konce roku 2016. „Na první pohled to byl výhodný nákup, podíl nás vyšel na 50 milionů korun. Jenže většinový vlastník Vemex nás nepustil k řízení firmy, i když jsme tak byli původně domluveni,“ vzpomíná Mokrý.
Víc než jen obnovitelné zdroje
Vlastnit celý řetězec od výroby elektřiny po dodávku koncovým zákazníkům je výhodné. Proto se Mokrého podnik vydal dražší cestou a začal od nuly budovat obchodní firmu Geen Sale. Jde to pomalu, plán do konce roku zní dodávat energii do čtyř tisíc odběrných míst.
Jako správný vizionář vyhlíží Mokrý příležitosti i ve vzdálenější budoucnosti. Jeho snem je jednou provozovat i malý jaderný reaktor. Rád by také podpořil energetické strojírenství v Česku – třeba tím, že koupí některého z výrobců vodních turbin. „Zatím však nejsme tak ekonomicky silní, abychom si mohli hrát na hrdiny a zachraňovat firmy,“ dodává Aleš Mokrý.
Přečtěte si také:
Rakušané posilují v českém vodárenství. Energie AG koupila Vodospol
