Sešlost uspořádaná ODS 20. února v Městském divadle v Brně měla nejblíže k představení
Slovo latinského původu konference znamená česky poradu, shromáždění či sjezd. Těžko říci, čím z toho byla sešlost, již uspořádala ODS předminulou sobotu v Městském divadle v Brně. Poradou nebyla, poněvadž na té se diskutuje. Nebyl to ani sjezd, protože nebyli přítomni delegáti, nejednalo se, nehlasovalo ani neusnášelo. A sotva to bylo shromáždění, anžto na nich se „nekasíruje“ tisícikorunový účastnický poplatek. Co to tedy vlastně bylo? Inu, představení. Na efektně nasvícené scéně defilovali herci, jež za doprovodu „scénické hudby“ a jiných divadelních prostředků sledovali v potemnělém sále diváci a prostřednictvím přenosu ČT 24 i fajnšmekři doma u televize.
To, co odeznělo v Brně, bylo více než dvacet monologů garantů deseti tematických sekcí Vize 2020 a přizvaných hostů. Výběr řečníků měl dvě evidentní kritéria – odbornost a nekonfliktnost. Úvod k ekonomickým tématům proto měl Martin Kocourek, zajisté odborník, ale na rozdíl od blahé paměti Vlastimila Tlustého poněkud „uspávač hadů“. Na téma Česká republika v Evropě a ve světě promluvili v čele pelotonu řečníků kompetentně Jan Zahradil a Alexandr Vondra. Někdejšímu ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi však nebyl uložen referát o problémech justice, nýbrž o vzdělání. Toho času děkan plzeňských práv Pospíšil pochopitelně obstál! Daniela Filipiová však v roli garanta reformy zdravotnictví a la ODS nepřesvědčila. Bodejť by ano, jestliže pouze zaskakovala za Tomáše Julínka, jehož „nepustili na scénu“, aby nevyprovokoval k diskusi Borise Šťastného, který v ODS prosazuje vlastní, „nejulínkovskou“ koncepci zdravotnictví.
Topolánkovo vedení chtělo prostřednictvím brněnské „ideové konference“ natolik prezentovat jednotu ODS, že v jejím scénáři pro jistotu vynechalo prostor pro volnou diskusi. Po prosincovém kongresu, na němž se zásahem jeho režisérů diskutovalo jen ubohých několik desítek minut, to bylo v krátké době už druhé vybočení ODS z demokratických standardů. Jejich respektování má však být pro konzervativně-liberální stranu samozřejmostí za všech okolností – i tři měsíce před parlamentními volbami!
Brněnská „ideová konference“, jež prezentovala – nikoli schválila! – dokument Vize 2020, prý však s volbami úzce nesouvisela. Aspoň to naznačoval Mirek Topolánek, dle něhož je Vize 2020 „nadčasovým projektem“. Proč však přichází ODS s nadčasovou vizí „ausgerechnet“ nyní? „Odpověď zní: my pořád věříme, že lidé nakonec uslyší pravdu a že se k nám přidají,“ reaguje na takovou otázku Topolánek. Co však znamená ono „nakonec“ – v duchu Vize 2020 třeba až za deset let? A je snad ODS kunderovskou majitelkou „jediné pravdy“? Pokud ano, měla by mít v písemné verzi Topolánkova brněnského projevu velké P. Pak bychom se však museli mít na pozoru! Byl to konzervativní katolický básník Jakub Deml, jenž kdysi napsal: „A jestli Pravda zvítězí, sebere vás všechny Čert!“ Ještěže se nezdařilo pokřesťanštění ODS, když zjara 1996 pojala do svých Filipovu KDS…
Lidé samozřejmě mají „slyšet pravdu“ už teď, a snivá Vize 2020 se proto stane podkladem pro volební, prý už konkrétní program ODS. Má být zveřejněn až v dubnu, aby jej konkurence nestačila opsat, popřípadě jako Modrou šanci v roce 2006 rozstřílet. Myslí-li Topolánek vážně, že „socialismus žádné vlastní hodnoty a ideály nemá“, měla by jimi spasit veřejnost právě ODS. Nabídnout je voličům a hned a pozitivně, nikoli obstrukcemi ve sněmovně, se pustit do jejich uskutečňování. S prý skutečnými hodnotami a ideály, vlastními dle Topolánka jen konzervativně-liberální straně, ale jaksi neladí jeho brněnská teze, podle níž „volební program není o tom, že jste objektivně nejlepší. Je o tom, že subjektivně přesvědčíte většinu voličů, že nejlepší jste, i když můžete být třeba nejhorší“. Jak „subjektivně přesvědčovat“, že je nejlepší, předvedla nejspíš ODS předminulou sobotu v Brně. Oč méně tam padlo pozoruhodných myšlenek, o to více bylo „falešných a prázdných“ efektů. Podobalo se to hodně špatnému hollywoodskému scénáři: Topolánek razící si cestu k řečnickému pultu mlhou ustupující do pozadí, Topolánek odhodlaně pronášející téměř poselství k národu. A jako koruna všeho bajka o jistém Václavu Dobrákovi, jenž tváří tvář dluhům, korupci, úpadku zdravotnictví a ohrožení naší země působených populistickými socialisty, prohlédne, nechá svému sousedovi na stole výtisk Vize 2020 a doufá, že o ní bude alespoň přemýšlet. Alexandr Vondra se na „ideové konferenci“ možná „neuťal“, řka, že „ODS stojí pevně na vlastních rukách“. Může být, má-li v úmyslu „subjektivně přesvědčovat“ voliče takovými hloupostmi.
