Problematika DPH u nákupu ojetých užitkových vozů na leasing
Řada leasingových společností, které poskytují finanční leasing na pořízení ojetých vozů, se potýká s podobným problémem: jak účtovat daň z přidané hodnoty při nákupu užitkového vozu od plátce či neplátce DPH? Zákon č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty totiž může mít rozdílný výklad. Podívejme se konkrétně na následující dva příklady:
1. Nakupuje-li leasingová společnost užitkový vůz od plátce daně, je účtování poměrně jednoduché. Faktura od dodavatele bude mít následující položky: pořizovací cena – základ daně…………………….100 000 Kč
DPH 22 %………………………….22 000 Kč
celkem k úhradě……………………22 000 Kč
Pro budoucího nájemce vozu pak bude platit následující splátkový kalendář:
pořizovací cena……………………100 000 Kč
marže leasingové společnosti…………10 000 Kč
základ daně……………………….110 000 Kč
DPH 22 % ………………………….24 200 Kč
celkem k úhradě …………………..134 200 Kč
2. Jinak tomu ale bude v případě, že leasingová společnost koupí užitkový vůz od neplátce DPH. Faktura od dodavatele bude vypadat následovně:
pořizovací cena …………………..122 000 Kč
Budoucí nájemce vozu bude platit splátky podle následujícího kalendáře:
pořizovací cena …………………..122 000 Kč
marže leasingové společnosti…………10 000 Kč
základ daně……………………….132 000 Kč
DPH 22 % ………………………….29 040 Kč
celkem k úhradě …………………..161 040 Kč
Z výše uvedených příkladů je patrné, že užitkové auto nakoupené od neplátce a pronajímané formou finančního leasingu je pro nájemce nevýhodné. Důvodem je daň z přidané hodnoty, kterou musí být předmět leasingu zatížen. Jakmile se totiž přetrhne řetězec plátců daně, je nutné opět předmět leasingu zdanit. A to i přes fakt, že daň již byla jednou odvedena.
Výjimku zohledňuje § 14, odst. 15 Zákona o DPH, který se ovšem podle výkladu ministerstva financí vztahuje pouze na prodejny komisního zboží, které nakupují použité zboží za účelem dalšího prodeje v nezměněném stavu. V případě leasingových společností vstupuje předmět leasingu do majetku společnosti a je řádně po dobu pronájmu odepisován. Z toho důvodu není možné hovořit o zboží, a nelze se tedy daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty vyhnout.
Zákon lze ovšem interpretovat i v tom smyslu, že § 14 odstavec 15 se vztahuje na leasing ojetých vozů a daní z přidané hodnoty se zatěžuje pouze „přirážka k pořizovací ceně zjištěná jako rozdíl mezi prodejní cenou včetně daně… a pořizovací cenou, za kterou bylo nakoupeno od osoby, která není plátcem“,– tedy ta částka, kterou jsme v našich příkladech uváděli jako marži leasingové společnosti. Pak se celkové ceny ojetého vozu v obou případech vyrovnají.
Ani názor odborníků z řad velkých poradenských společností, daňových poradců či leasingových společností není jednotný. Tato nejednoznačnost výkladu však vyvolává dvojí přístup ze strany leasingových společností, na který musí zákonitě doplácet některá ze zúčastněných stran. A neplatí to jen pro ojeté užitkové vozy, ale i pro ojeté motocykly. Pokud je výklad o navýšení DPH u ceny vozidla nakoupeného od neplátce mylný, pak doplácí leasingový nájemce a stát se neoprávněně obohacuje o DPH. V opačném případě je stát krácen na dani z přidané hodnoty.
Zejména druhý případ může být pro sektor leasingových společností velmi nebezpečný. Kdyby bylo potvrzeno, že se DPH odvádí z celé částky pořizovací ceny od neplátce a nejenom z marže, mohla by mít tato situace pro některé leasingové společnosti fatální důsledky. Dodatečné finanční nároky ze strany státu by mohly při objemu financování trhu s dopravní technikou patrně ohrozit finanční stabilitu řady leasingových společností a velmi vážně narušit stabilitu leasingového trhu jako takového. Bylo by proto jistě užitečné, aby se ministerstvo financí tímto problémem opět zabývalo a poskytlo jednoznačný a pro všechny subjekty leasingového trhu jasný a nezpochybnitelný výklad tohoto problému.
Zdeněk Maryško, ředitel CCB-Leasing
