Privatizace v elektroenergetice opět nabírá obrátky. V nejbližších dnech má vláda vydat privatizační rozhodnutí. Tentokrát již nepůjde o toužebně očekávaný prodej celé české energetiky francouzskému státu (státní společnosti EdF), ale o vlastnické zauzlení, kdy rozhodující slovo bude mít státem vlastněný ČEZ, dále takzvaná prázdná schránka Osinek a rovněž ministerstvo práce a sociálních věcí. Dát tomuto postupu pravé jméno snad nedokáže ani Tomáš Ježek, jehož „privatizace incestem“ vstoupila do dějin.
Oč vlastně jde.
ČEZ majetkově ovládne distribuční elektroenergetické společnosti, a aby s touto monopolizací neměl starost brněnský antimonopolní úřad, prodá za tržní cenu Fondu národního majetku (tedy Osinku) 66 procent akcií přenosové soustavy (neobchodovatelná společnost ČEPS). Co na tom, že Fond národního majetku již prostřednictvím vlastnictví 67 procent akcií ČEZ tuto přenosovou soustavu vlastní a že tržní cenu může určit pouze David Copperfield. Přenos velmi vysokého napětí je totiž ze zákona veřejnou službou a rovněž ze zákona jeho jediným poskytovatelem je ČEPS. Poplatek za přenos stanovuje nezávislý regulátor a jistě není divu, že není jeho cílem tvořit zisk pro akcionáře – to by totiž zaplatil konečný odběratel elektřiny. Pokud by se však měla odůvodnit návratnost státem za ČEPS placené a ČEZ již v médiích uvedené tržní ceny, bude muset vláda „znásilnit“ nezávislého regulátora a nechat zdražit elektřinu nejméně o 30 procent.
Sečteno a podtrženo.
Stát (Osinek) koupí od ČEZ majoritní podíl v ČEPS (za patnáct miliard korun), a aby zajistil návratnost použitých prostředků, bude muset zvýšit cenu elektřiny. ČEZ koupí od státu majoritu v pěti z osmi distribučních společností (ve zbylých třech blokační minoritu) za tržní cenu přibližně 30 miliard korun a ovládne vnitřní trh s elektřinou. Tržní cenu stanoví znalec, který samozřejmě neví, že strategičtí investoři jsou schopni nabídnout nejméně miliard šedesát a už vůbec neví, že na Slovensku byly minulý týden otevřeny obálky s nabídkami na jejich distribuční společnosti. Za minoritní podíl (49 procent) ve dvou ze tří distribučních společností investoři nabídli zhruba 550 milionů eur, tedy více než šestnáct miliard korun. Protože i slovenští kolegové českých distributorů vědí, že pokud se týká zainvestovanosti a například i využití informačních technologií, jsou na tom hůře, a že slovenský trh je podstatně menší než český, je prakticky jisté, že výše uvedených 60 miliard za český balík majorit je jen základem pro vyjednávání. Pokud však ČEZ dosáhne u vlády svého, půjde zatím o největší a naprosto bezprecedentní státní dotaci ve výši 30 až 45 miliard korun, a to firmě, která je nejen jedna z největších v Česku, ale vykazuje rovněž největší zisky. „Bahamský pirát“ Kožený bude zapomenut - jeho triky dopadly jen na statisíce diků, účty za elektřinu však budeme platit všichni, přímo i nepřímo – v cenách zboží a služeb.
Jasné poučení.
Co z toho ale plyne pro ostatní? Domácnostem zbudou oči pro pláč, pro který neuvidí na další a další faktury za elektřinu. A průmysl, podnikatelé? Rada je jednoduchá. Vezmou si ji k srdci zajisté i signatáři trutnovské výzvy. Než se úspěšně rvát v konkurenčním prostředí evropského trhu a motivovat sebe sama a své zaměstnance, bude jistě lepší vytvořit domácí monopol. Československý průmysl masný, Mototechna, Spojené kartáčovny…, kdo by si nevzpomněl na tu pohodu. Koupit si pak s pomocí štědré státní dotace všechny „odchody textilem“, všechny „mototechny“ nebude problémem. Dovoz zarazíme, s domácí konkurencí se vypořádáme - ostatně který vedoucí prodejny by si dovolil dělat pomyšlení zákazníkům širokou nabídkou zboží jiného původu, než mu dodá jeho vlastník? A zákazník? Ten si ještě pamatuje, že na kvalitní zboží je nutné stát ve frontě.
Jestli se tato rada bude zdát těm, kteří chtějí být úspěšní, chtějí podnikat, konkurovat si, exportovat, přemrštěná a zbytečná, ať se dívají na předpověď počasí na TV Prima. Jedna z krásných rosniček vás na závěr ujistí, že „bude líp“. Je však pravděpodobné, že se jí za zády bude brzy smát panáček z duhové energie.
