Finanční gramotnost je nejen pro ekonomicky aktivní jedince bezesporu naprostý základ. Tuto dovednost koneckonců uplatňujeme takřka na denní bázi – ať už se jedná o obyčejný nákup zboží, krátkodobé či dlouhodobé úvěry, anebo koupi domu. Ten, komu kvalitní finanční vzdělání chybí, se oproti poučeným lidem snadno dostane do situací, které mohou končit i dluhovou pastí. Ta přitom může začít jen obyčejnou praktikou – kup teď, zaplať později.
Život na dluh není takový jednotlivec následně schopen hradit, protože jeho příjmy jsou nižší než jeho výdaje – ty jsou navíc zatížené úroky. Dalším problémem je pak také přeceňování vlastních schopností týkajících se odhadu vývoje ceny některých aktiv a schopnosti vlastní finanční aktiva diverzifikovat. „Nezřídka tak vidíme dospělé, kteří s vidinou lehkého zhodnocení prostředků formou lákavé investice vsadí vše takříkajíc na jednoho koně, který ale do cíle nedoběhne,“ uvádí pro Euro.cz akademický ředitel programu CEMS z Podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (FPH VŠE) Ladislav Tyll.
A co víc, hrozí rovněž, že na nevědomost těchto lidí vyhoří i jejich potomci. „Dospělí, kteří nebyli v dětství vedeni k finanční gramotnosti a jejich rodiče je nevzdělávali ve finanční oblasti, buď hůře, nebo vůbec, nevedou k finanční gramotnosti ani své děti,“ komentuje Petr Zámečník, který rovněž působí na FPH VŠE.
Základ mezi dovednostmi
S výukou je dle expertů třeba začít už v dětském věku. A ačkoli řada dospělých nechce svým ratolestem ,zbytečně‘ přidělávat starosti příliš brzy, jejich včasné zapojení do světa financí jim kromě posílení sebedůvěry dle odborníků může zajistit i o poznání šťastnější budoucnost.
„Dobrá finanční zodpovědnost je základem úspěchu v životě, protože dovednosti v oblasti peněz mají vliv na důležité milníky, jako je manželství, získání zaměstnání nebo koupě domu,“ vysvětluje pro CNBC Susan Hirshmanová, ředitelka správy majetku ve společnosti Schwab Wealth Advisory.
Někteří odborníci jsou dokonce toho názoru, že by finanční gramotnost měla být naprosto základní dovedností – stejně jako čtení nebo psaní, protože rozhodnutí týkající se peněz ve finále ovlivňují celou společnost. Jenže jak poznat, že je dítě na výuku připravené? Tady se názory expertů rozcházejí.
Například dle Zámečníka je se vzděláváním vhodné začít už v momentě, kdy dítě dosáhne věku dvou až tří let. V takové životní fázi je totiž schopno chápat některé peněžní pojmy. „Samozřejmě je vzdělávání potřeba přizpůsobit věku. Děti v nižším věku přijímají informace a především získávají vzorce chování od svých rodičů nejsnadněji,“ říká. Potomky je v tomto věku vhodné seznámit třeba s tím, že za zboží a služby je třeba vždy zaplatit.
Před zahájením povinné školní docházky by děti do výuky zapojila i Hirshmanová, a to konkrétně mezi třetím až pátým rokem, kdy už děti mají schopnost uvažovat a samy se rozhodovat. V takovém věku navíc nejlépe vnímají poselství o rodinných hodnotách, které jim rodiče předávají. Učení je možné zahájit třeba tím, že peníze mají hodnotu, a rozhodnutí, jak s nimi naložit, mají vždy dopad.
Dle Tylla je nejzazší hranicí pro první seznámení s financemi období, kdy dítě nastupuje na základní školu. „Je to totiž doba, kdy děti začínají dostávat své první kapesné, aby si mohly koupit svačinu nebo jízdenky. A v tuto dobu je už vhodné, aby si uvědomovaly hodnotu peněz, znaly princip výdajů a příjmů a učily se s penězi hospodařit,“ míní.
S přibývajícím věkem je pak ratolestem dobré simulovat systém výplaty – třeba odměnou za pomoc s úklidem domácnosti. Zkrátka a dobře tak, aby si děti uvědomily, kolik času a úsilí musely vynaložit na danou aktivitu. Ta jim následně přinesla určitý užitek v podobě sladkosti nebo hračky, kterou si za získanou odměnu koupily. „Dítě by tak mělo především pochopit, že v zásadě nemůže utratit více, než si vydělá, a že svoji spotřebu musí umět například rozložit v čase,“ objasňuje Tyll. Podobným způsobem jde u starších dětí aplikovat i princip půjček. A to třeba tak, že mu rodiče půjčí peníze na kolo, které jim následně bude splácet.
Se vzděláváním pomohou i deskové hry
Výuka náctiletých už může být doplněna o složitější témata. Například lze dětem vysvětlovat, jakým dalším způsobem lze peníze využívat, anebo ukázat, jaký je rozdíl mezi utrácením, spořením a investováním. Koneckonců, na českém trhu jsou k dispozici deskové hry, jež k tomu mohou být nenásilnou a zábavnou pomůckou – typicky třeba legendární Dostihy a sázky, které jsou vhodné pro hráče od 10 let.
Mezi 12. a 15. rokem lze teenagerům svěřit správu malého rozpočtu, aby si zkusili, že zbrklé utrácení peněz se podepisuje na jejich zůstatku. Pojmy jako spoření a investování se jim dá už vysvětlovat do větší hloubky. „Rodiče by také dětem měli představit principy fungování některých finančních produktů a nástrojů, jakými je například pojištění nebo kreditní karta,“ podotýká Tyll. Na dítě je pak dobré myslet i v rámci finančního plánování rodiny, do kterého by mělo být zapojeno – dobrým výukovým nástrojem může být i diskuze o nákladech na dovolenou.
Menší omyly jsou vítané
Ochraňovat děti před finančními chybami rodiče stoprocentně nemusí. Naopak, drobné omyly jsou nutné k tomu, aby se z nich dospívající poučili. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je dávat dětem alespoň malé kapesné. Zapomínat by pak rodiče neměli ani na skutečnost, že by svým dětem měli jít příkladem. „Je důležité, aby rodiče praktikovali to, co hlásají, a snažili se nedávat smíšená poselství,“ konstatuje Hirshmanová.
V neposlední řadě by si finanční gramotnost mělo dítě osvojit i ve škole, která má povinnost tuto oblast začlenit do vzdělávacího programu. „Při svých anketách mezi stovkami studentů ovšem zjišťuji, že většina z nich ani neví, že by finančním vzděláváním prošla,“ podotýká Zámečník s tím, že školy mají možnost finanční vzdělávání zařadit do jiných předmětů a realizovat je tak pouze formálně, což on sám považuje za neefektivní. „Naopak nejefektivnější je vytvoření samostatného předmětu. Z tohoto pohledu vnímám finanční vzdělávání ve školách za nedostatečné,“ doplňuje na dané téma.
Nevýhodou školní výuky je dle Tylla rovněž fakt, že žákům není schopna poskytnout praktickou aplikaci výuky hodnoty peněz – třeba přes zmiňovanou výplatu kapesného. Na druhou stranu od školy pak můžeme očekávat výuku základních úrokových počtů a v pozdějších ročnících alespoň další základy časové hodnoty peněz.
„Pravdou je, že i u vysokoškolských studentů, ale třeba i u podnikatelů se často setkávám s případy, kdy si není jednotlivec schopen představit a domyslet dopad svých rozhodnutí na svoji peněženku, stejně tak rizika spojená s finančními rozhodnutími,“ komentuje a uzavírá s tím, že důkazem takového jednání je například relativně vysoký počet firemních i osobních insolvencí a bankrotů, ale i množství lidí, kteří se stali oběťmi různých finančních podvodníků.
