Miloš Forman se během své kariéry stal americkým občanem a především režisérem světového jména. A i když postupem času zůstával stále více a více ve svém druhém domově v Americe, k českým kořenům se vždy hlásil. Protože, jak říkával, člověk je doma tam, kde si hraje a prošoupe první kalhoty.
Čáslav
Miloš Forman se narodil ve středočeské Čáslavi 18. února 1932. Jeho rodný dům, vystavěný za první republiky, se nachází kde jinde než ve Formanově ulici. I když v době jeho dětství, kdy se ještě nevědělo, že dosáhne takového věhlasu, se nejspíše jmenovala jinak. Tady prožil léta dětská i klukovská. A také zde chodil do kina na němé grotesky, zejména když v nich hrál Buster Keaton, Chaplin nebo Harold Lloyd. To byly dobré časy.
Později po začátku války zde ale také prožil ztrátu rodičů. Bylo mu osm, když mu gestapo zatklo otce, učitele na zdejší střední škole. Otce už pak nikdy neviděl. O dva roky později si nacistická tajná policie přišla i pro matku. Tu pak Miloš spatřil už jen jednou během krátkého rozhovoru. Oba rodiče zahynuli v koncentračních táborech.
Hoch dospíval na různých adresách u příbuzných, ale nikde vlastně nebyl doma. Onu situaci sám později popsal, že jako by žil svůj život za jakýmsi sklem, přes které sledoval okolní dění. Osamělý a tak trochu nezúčastněný. Po čase ho „opustili“ i dva starší bratři, nejstarší Blahoslav v roce 1960 zahynul jako učitel třídy, která se vydala do hor a byla zaskočena sněhovou vánicí. Pavel pak v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde založil rodinu a zůstal už natrvalo.
Staré Splavy
Ve Starých Splavech u Máchova jezera měli Formanovi penzion Rut. Ten vystavěl ještě před válkou architekt Otto Kohn, který se posléze ukázal být Milošovým biologickým otcem. Rodina penzion provozovala celé léto a na zimu se uchylovala opět do domu v Čáslavi.
Letní sezona lákala k Máchovu jezeru mnoho různých lidí. Miloš vzpomínal, že na jedné ze zahrad přednášel své projevy tehdy mladý a nadšený levicový intelektuál Pavel Kohout. To však Formana nelákalo tolik jako milostná dobrodružství. Na první z nich při procházce v lese s nečekaně aktivní učitelkou vzpomíná i ve své autobiografii.
Penzion byl v únoru 1948 znárodněn, ale Miloš Forman zde mohl z „laskavé vůle“ komunistického režimu v jednom pokoji přebývat až do své plnoletosti, tedy do roku 1950.
Náchod
Po ztrátě rodičů Miloš dospíval u příbuzných. Během docházky do základní školy přesídlil z Čáslavi do Náchoda, kde žil v rodině svého strýce. Na toto období vzpomíná v knize Ecce homo Forman jeho tehdejší spolužák a rovněž režisér Jan Schmidt, který s Formanem chodil každé ráno pěšky do školy: „Poprvé jsem se s Milošem setkal 1. září v roce 1943 na základní škole v Náchodě. Chodili jsme do stejné třídy a bydleli v těsném sousedství. Každé ráno jsme museli jít pět kilometrů do školy, která sídlila v budově vystěhované až za Náchod, protože původní školu ve městě opanoval německý wehrmacht. Miloš žil v rodině svého strýce pana Švába, tedy manžela sestry jeho matky.“
Oba spolužáci se po Formanově emigraci do USA v roce 1969 dlouhá léta neviděli. Schmidt začal svoji režijní kariéru na Barrandově a Forman v Americe. O řadu let později se však jejich životní cesty znovu spojily. Na sklonku roku 1982 zazvonil u Schmidta telefon. A v něm se znovu, tentokrát z Kalifornie, ozval jeho kamarád Miloš a nabídl mu pomocnou režii na připravovaném velkofilmu, který se měl v průběhu následujícího roku natáčet v Praze. Jmenoval se Amadeus.
Poděbrady
Po základní škole Forman nastoupil na gymnázium do Poděbrad mezi zcela výjimečné osazenstvo. Na jedné straně děti prominentů komunistického režimu, na straně druhé sirotci a děti rodin zasažených válkou, kterým strana chtěla velkoryse pomoci. Byla to výběrová bohatá škola. Vedle Miloše Formana zde studoval také jeho celoživotní přítel a rovněž režisér Ivan Passer, budoucí prezident Václav Havel nebo bratři Mašínové.
I odtud musel ale Forman odejít. Mohla za to klukovina, která se odehrála ve studentských sprchách, jejíž obětí byl syn jednoho z komunistických prominentů.
Studenti byli spatřeni učitelem a věc se ve Formanově případě řešila vyloučením ze školy. Musel si znovu zabalit kufr a odebrat se do neznáma. Tentokrát do Prahy, ale o té až později.
Karlovy Vary
Město díky lázeňským pramenům slavné už od středověku později proslulo také jako místo konání jednoho z nejstarších filmových festivalů v Evropě. Historie festivalů po sametové revoluci 1989 byla výrazně ovlivněna právě Formanem. Za připomenutí stojí slavný příjezd na první „svobodný festival“ v roce 1990: v sestavě Miloš Forman, Theodor Pištěk, bratr Matěj Forman a já v doprovodu kamer režiséra Miloslava Šmídmajera jsme na kolech vyrazili z Paříže přes Verdun s občasnými přejezdy v doprovodném vozidle některými partiemi Německa. Příjezd do hlavního města českého filmu se odehrával špalírem nadšených festivalových návštěvníků s vlaječkami českými a americkými.
Účast režiséra světového jména českého původu na tomto prvním svobodném ročníku vyvážila neúčast několika zahraničních hvězd, které slíbily, ale pak nepřijely.
V porevolučním nadšení v Čechách byl navíc příchod člověka, který se v Americe prosadil a nyní opět mohl přijet do své rodné země, jakýmsi symbolem opravdové svobody a velkých možností před námi.
K tomu zde byl exkluzivně uveden čerstvě
natočený film Valmont přímo s účastí jeho tvůrce.
Forman ovšem festivalu pomáhal i v dobách své nepřítomnosti. Například tím, že oslovoval nejrůznější hollywoodské hvězdy, většinou své přátele, a přesvědčoval je k účasti. Díky tomu se na něm objevil například herec Michael Douglas a řada dalších. Za to jsou pořadatelé Milošovi dosud vděční.
Plzeň
Plzeň – město zaslíbené pivu. To je první věc, která člověka v souvislosti s tímto městem napadne. Miloš sice v Plzni dlouhodobě nepobýval, zato měl rád celý život plzeňské. V jeho ledničce na farmě v Connecticutu, kde postupem času trávil více a více času, byla vždy, ve dne v noci, vyskládána řada vychlazených třetinek, které kupoval v nedalekém obchodě.
Formanovy náklonnosti ke známému ležáku si všimli i v Plzni. Jednoho dne při zkoušení představení opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka v prostoru La Fabrika v Holešovicích se náhle zpoza scény vynořila netradiční delegace. V jejím čele kráčel sládek Plzeňského Prazdroje s diplomem Pivního misionáře, který také překvapenému Milošovi slavnostně na tomto místě předal. Součástí ceny byl i výlet do sklepů pivovaru, ve kterých se nachází utajená hospoda určená víceméně pro zaměstnance a pro vzácné návštěvy. Její výjimečnost tkví především v podávání plzeňského rovnou ze sudů, tedy ještě před procesem pasterizace, který sice pivo konzervuje, ale zároveň ho zbavuje řady skvělých živin a chutí. Takovéto čerstvé pivo, které se ovšem musí zavčasu vypít, je největším zážitkem pro každého milovníka tohoto moku. A je možné ho okusit na konci túry po Plzeňském Prazdroji pouze jedním kalíškem právě v oněch historických pivních sklepích. Miloš blaženě ochutnával a dožadoval se ho i později, když zase byl v Praze. A tak když měl někdo cestu z Prazdroje do Prahy a chtěl Formanovi udělat opravdovou radost, přivezl mu ho, byť natočené v plastové láhvi. Miloš pak pivo užíval i v Praze po troškách jako lék.
Praha
Hlavní město mělo vždy pro Miloše Formana zcela zásadní význam. Do Prahy se přestěhoval nastálo nejprve jako student gymnázia, kde měl dostudovat po vyhazovu z Poděbrad. Zde se také setkal se svým dalším budoucím celoživotním kamarádem Liborem Peškem, z nějž se později stal dirigent světového jména. Po absolutoriu filmové fakulty FAMU, kde studoval scenáristiku, začal Forman na Barrandově budovat i svou vlastní profesní kariéru. V Praze také založil rodinu.
Po emigraci v roce 1969 se Forman v Praze objevil až o deset let později při neoficiální projekci svého filmu Vlasy. Na pražském Karlově mostě dokonce před projekcí provedl část z americké herecké delegace z filmu.
V období komunismu často rád pobýval v nedalekém hotelu U Tří pštrosů u Mostecké ulice.
Během natáčení Amadea v roce 1983 zase pobýval v jednom z barokních paláců u Ledeburské zahrady pod Pražským hradem. K tomuto pobytu se váže historka, kterou s oblibou vypráví moje maminka Věra Křesadlová, toho času manželka Miloše Formana. V onom paláci žila jedna starší dáma, jež se starala o Formanova psa – labradora, který se jmenoval Major Zeman. Poctivá stařenka každý večer „páníčkovi“ hlásila, jaký měl pejsek den, jenom si občas pletla jména. A tak jednoho večera režisérovi zahlásila: „Pane Zeman, Forman se dnes třikrát vyčůral a jednou vykakal…“
Po revoluci a s příchodem svobodných časů začal Miloš přirozeně navštěvovat své oblíbené město daleko častěji.
Bydlíval v hotelu Palace v Panské ulici, ale v posledních letech se nejraději ubytovával u Hoffmeistera pod Chotkovými sady, a to ve věži, která je součástí ubytovacího zařízení. Tento hotel provozoval syn pana Adolfa Hoffmeistera, který byl významným spisovatelem, kreslířem, karikaturistou a také slavným zakladatelem avantgardní skupiny Devětsil. Domácký přístup zdejšího personálu k jejich váženému a slavnému hostu symbolizovala i skleněná krabička na zámek u baru, kde se nacházel vzácný Johnnie Walker – Black Label. Forman ho měl zde deponován, takže kdykoli se ubytoval, stačilo říct číšníkovi a ten krabičku otevřel klíčkem a mohl jejímu majiteli posloužit kýženým panákem. Whisky takto přežívala na baru po řadu let a byla určená pouze Formanovi.
Postupem času Forman objevoval v Praze další dobré restaurace a hospody.
A nemusely to být nutně podniky nejvyhlášenější, což byla praxe, kterou udržoval na celém světě. Miloš měl zkrátka nos na místa, kde se dobře najíst.
Nevynechal příležitost zajít na pivo do hostinců U Zlatého tygra nebo U Hrocha. Specifickým podnikem lidovějšího druhu se stalo bistro a restaurace U Pštrosa, kterou dodnes řídí pan Václav Pštros. A ten na Miloše vzpomíná, jak mu už přes den volal, co bude mít večer v nabídce.
Při svém neúnavném hledání dobrých restaurací se Forman nelenil přesunovat do jakékoli vzdálenosti a adresa dobré restaurace nehrála roli. Večeře byla v Milošově pojetí jakýmsi společenským obřadem, který završil a podtrhl celý den. Vedle významných setkání u večeře si ovšem nikdy neopomněl jídlo především vychutnat. Nebo alespoň ochutnat, pokud ho zaujalo jídlo, které si objednal některý ze spolustolovníků. Pak s oblibou hodnotil, kdo si objednal nejlépe.
Autor vydal v prosinci 2019 knihu Ecce homo Forman
O autorovi| Radim Kratochvíl, spolupracovník redakce
ČLÁNKY DO MAILU