Pokud firma nevyplatí zaměstnanci včas mzdu nebo její část, může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr a ještě má nárok na odstupné. S okamžitou výpovědí však nesmí spěchat, upozornil nedávno Nejvyšší soud.
Foto: Profimedia
Nejvyšší soud ČR (NS ČR) varoval všechny zaměstnance, kteří by chtěli okamžitě zrušit pracovní poměr proto, že jim zaměstnavatel nevyplatil včas mzdu nebo její část. Soud svým rozhodnutím opravil často citovaný omyl, že k okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnanec sáhnout po patnácti dnech, které uplynou od řádného výplatního termínu.
Podle § 56 písm. b) zákoníku práce „zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1)“.
Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy je, že se takové plnění stalo splatným. Protože lhůta 15 dnů, po jejímž marném uplynutí může zaměstnanec realizovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy, je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy na straně jedné a termínem výplaty na straně druhé.
Zatímco splatnost mzdy nastává - jak vyplývá z § 141 odst. 1 zákoníku práce - nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, tedy poslední den takového měsíce, termín výplaty, jak vyplývá z § 141 odst. 3 zákoníku práce, určí zaměstnavatel. To například znamená, že splatnost mzdy za leden uplyne na konci února a nikoli ve výplatní termín, který zaměstnavatel určil třeba už na 10. února.
Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v § 56 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu.
V případě, který rozhodoval Nejvyšší soud, žaloval zaměstnavatel zaměstnance pro neplatnost rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením. Hodnotil jej tak, že zaměstnanec „utekl“ od rozdělané práce (přestože mu již běžela výpovědní doba na základě výpovědi, kterou předtím sám podal), když „využil neúmyslné chyby“ zaměstnavatele, který mu omylem poukázal o 3000 Kč nižší částku. To vše „v úmyslu zneužít dané situace a poškodit zaměstnavatele vylákáním odstupného“. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, totiž náleží při skončení pracovního poměru odstupné, a to nejméně ve výši trojnásobku průměrného výdělku.
Tím, že zaměstnanec neupozornil zaměstnavatele na nedoplatek své mzdy, si podle zaměstnavatele „vytvořil půdu“ pro okamžité zrušení pracovního poměru bez nutnosti „dokončit svou náročnou práci předáním funkce nástupci“, čímž zaměstnavatele poškodil. NS ČR však neshledal v jednání zaměstnance zneužití práva a porušení dobrých mravů, ani úmysl poškodit zaměstnavatele, nýbrž rozhodl, že zaměstnanec ukončil pracovní poměr dříve, než mu dovoluje zákoník práce.
Splatnost části mzdy, kterou zaměstnanec nedostal za měsíc červenec 2007, nenastala 16. 8. 2007, tedy v den, který byl stanoven jako pravidelný termín výplaty mzdy, nýbrž až 30. 8. 2007. Rozvázal-li tedy zaměstnanec okamžitě pracovní poměr dopisem ze dne 3. 9. 2007, který zaměstnavatel převzal dne 4. 9. 2007, stalo se tak předčasně, ještě před uplynutím lhůty 15 dnů od skutečného termínu splatnosti mzdy.
ČLÁNKY DO MAILU