S Hušákem jedině do pekla

Koupili byste si dluhopisy Sazky?

Koupili byste si dluhopisy Sazky?

• 1) ano 23 %

• 2) ne 69 %

• 3) nevím, nemám názor 8 %

Týdeník EURO se v pravidelné anketě snaží reflektovat aktuální události uplynulého týdne. Není proto žádným překvapením, že jsme se v Manažerském barometru zúčastněných zeptali, zda by si zakoupili dluhopisy Sazky. Pro téměř 70 procent dotazovaných není tato investice lákavá a cenné papíry by si nekoupili. První respondent obsáhle vysvětlil, proč by do projektu nešel: „Nepodporuji zamlžené projekty s nejasnou ekonomickou návratností, respektive s jasnou ekonomickou nenávratností investice. V ekonomicky funkčním a transparentním prostředí by tuto investici vymyslel a realizoval konkrétní investor. Výhradně modelem „má dáti, dal“ neboli jako návratnou, profitní investici. V účelově politickém prostředí by se k této investici přihlásil stát nebo město jako ke své politické investici. Modelem „chléb a hry“ pro lid, ať to z jejich peněz stojí, co to stojí. V Čechách máme standardní třetí cestu. Stát výstavbu podporuje, ale bez peněz a jen trochu. Privátní investor je privátním jenom trochu, a také platí jenom trochu, navíc z peněz určených na jinou veřejnou činnost. V tomto modelu nenese nikdo skutečnou odpovědnost, navíc jsme zaštítěni společenskou objednávkou (co to je?). Divím se, že odboroví předáci, hledající peníze, kvůli těmto proinvestovaným šesti miliardám před Sazka Arenou nestávkují, ještě víc se divím, že erudovaný (pravicový) ekonom v pozici prezidenta republiky slavnostně stříhá pásku. Jsem nesmírně zvědav, zda se někdo z těchto protagonistů, a to v nejbližší budoucnosti, přihlásí k odpovědnosti za zhroucení ekonomiky tohoto megalomanského projektu. A kdo to bude platit a neztrátově provozovat.“
Následující reakce je lapidární: „S panem Hušákem jedině do pekla. Pokud bych tam směřoval, tak třeba i s dluhopisy.“
To už tady přece bylo. Obdobný scénář. Stát pomáhal překonat krizi finančním ústavům a vybraným podnikům. Konec příběhu známe:„Sazka a její vedení činí kroky, které by se v budoucnosti mohly stát stejně problematické, jako mnoho preferovaných a ceněných bank a podniků, za které stát a daňoví poplatníci byli nuceni zaplatit nemalé částky. A tak bych spíše nabádal k opatrnosti v jakémkoliv vkládání finančních prostředků do podniku velmi netransparentního.“
Další dotazovaný je blíže seznámen s vybavováním interiéru „chrámu novodobých her“: „Mluvil jsem s dodavatelem interiéru, který mi líčil systém nehorázného rozhazováni peněz, které se ve fázi vybavování interiéru Sazka Areny děje. Dejme tomu za židle do restaurace v ceně dvou milionů korun Sazka ve finále platí několikanásobek, neboť čtyři miliony se cestou vyplatí na provizích. K tomuto typu institucí rozhodně důvěru mít nemohu. Sazka Arena je pro pár šikovných lidí výhodný soukromý byznys. A sportovní svazy brzy zapláčou.“
Existují ovšem jasné výhody, které nikdo nezpochybní: „Emitent jako Sazka má oproti ostatním emitentům v dlouhodobém horizontu jednu velkou výhodu - má totiž zajištěny příjmy alespoň ve srovnatelné meziroční výši. Nabízí lidem obchod s iluzí, s velkou iluzí, že za čtrnáct Kč zbohatnou. Je to lákavé, všichni vědí, že téměř nemožné a přitom nikdo nikomu nelže. Samozřejmě už se k tomu neříká, jak mizivá je pravděpodobnost výhry. Jenže to k tomuto typu obchodů taky patří. Lidé mají rádi iluze, i když se jim nakonec nesplní. Proto také Sportku a jiné hry provozované společností Sazka vsázejí lidé čím dál více a vsázet dozajista budou. Vždyť na rozdíl od politiků Sazka poskytuje lidem iluze, které se sem tam někomu dokonce splní.“
Podnikat v českém prostředí není nic jednoduchého. Autor poslední reakce upozorňuje na „nepřející“ prostředí a na skutečnost, že děj se co děj, ty proklaté stánky sportu a her tady zůstanou: „Hala Sazky vzniká za velkých emocí a s mediálním humbukem v zádech. Možná, že se někteří dokonce těší, že se vše nestihne a bude z toho průšvih. Úspěch se skutečně v Čechách neodpouští. Možná, že se nakonec přijde na nějaké problémy s financováním a pan Hušák na to nakonec „dojede“. Hala tady ale bude a zůstane. Je to stejné jako se stadionem Sparty. Naší nedávnou minulostí i současností prošlo hodně kontroverzních podnikatelů, ale po kterém z nich tady alespoň něco zůstalo? Nejsou podnikatelé natož politici, kteří by šli kvůli stavbě sportovního stadionu do osobního rizika. Pouze Mach a Hušák. Díky za to.“

Odpovídalo 100 manažerů