Václav Klaus si umí vybrat. Tedy co se týká ducha krajiny. Štíty tyrolských Alp lemují obzor při horských túrách, Kitzbühel za rohem… a Kitzbühel, to není prosím pěkně jen slavný sjezd Hahnenkamm na šílené sjezdovce Streif, to je také neméně pověstný tenisový turnaj.
Kdyby toužil po diskrétní anonymitě, pak si ovšem Václav Klaus vybrat neumí. Majitel pětihvězdičkového hotelu Stanglwirt v tyrolském Goingu Balthasar Hauser se nenamáhá své hosty utajovat. Rovnou se pochlubí, že kromě českého prezidenta Klause sem pravidelně jezdil i tenista Ivan Lendl, někdejší ministr hospodářství Karel Dyba a že v hotelové restauraci při svých návštěvách zazpíval Karel Gott. Že ve Stanglwirtu přivítali Arnolda Schwarzeneggera, monackého prince Alberta, horolezce Reinholda Messnera, kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, někdejšího německého kancléře Helmuta Kohla, pilota F1 Ralpha Schumachera, exbrouka George Harrisona, fotbalistu Franze Beckenbauera, lyžaře Hermanna Maiera, boxerské hvězdy Muhammada Aliho a Vitalije Klička, a potom ještě Steffi Grafovou, Jevgenije Kafelnikova, Seppa Blattera, Ilieho Nastaseho… Nu, je to provoz. A je k němu dost důvodů.
Být Václavem Klausem, vyrazili bychom si do Stanglwirtu. Tak jsme tam vyrazili.
***
Stanglwirt. Seznamte se. Hotel s kapacitou tří set lůžek zaměstnává 220 (!) pracovníků, mimochodem hned tři sommeliéry. Vytížení hotelu dosahuje 85 procent, přičemž nevyužívá služeb cestovních kanceláří, všichni hosté přijíždějí na základě vlastní objednávky.
O golfové dovednosti hotelových hostů se stará pět profesionálních trenérů vedených hrabětem Johannesem Lambergem, který v letech 1992 až 1997 působil jako trenér reprezentačního rakouského golfového mužstva. Přidruženou tenisovou školu označil mezinárodní server www.tennisresortsonline.com v posledních třech letech za nejlepší tenisový kemp v Evropě, celosvětově byla loni třetí, a předloni dokonce druhá. Dětský statek patřící k hotelu otvíraly děti německého televizního moderátora Thomase Gotschalka. A hotelový kadeřnický salon vede trojnásobný evropský a jedenkrát i světový šampion v oboru Jochenem Schätz. A to nejdůležitější přitom o hotelu řečeno nebylo.
***
Název Stanglwirt nese dům od roku 1643 podle tehdejšího majitele Johanna Stangla a hostinské oprávnění získal ještě před třicetiletou válkou, v roce 1609. Sloužil jako výměnná stanice na koně a několik století poskytoval formanům a kočím i pohostinské služby. Ještě v roce 1964 byste tu nalezli zájezdní hostinec s pěti stoly. Toho roku zemřela Anna Hauserová. „Vždycky jsem chtěl být spíše sedlákem, myslel jsem, že dostanu polnosti a hospodu dostane sestra. Po otevření závěti jsem zjistil, že se budu muset naučit oboje,“ vzpomíná nynější majitel Stanglwirtu Balthasar Hauser (60). Anna Hauserová majetek nerozdělila a Balthasarovi odkázala polnosti včetně hostince. Bylo mu devatenáct a rodinný podnik se právě nenacházel v nejlepší kondici. „Hostinec byl poměrně dost zadlužený. Když jsem přišel do banky, řekli mi: Nejdřív splaťte staré dluhy a až pak vám půjčíme,“ říká Hauser.
Co se tehdy jevilo jako zásadní překážka, ukázalo se nakonec být požehnáním. Rakousko včetně horských oblastí se prudce modernizovalo – tradiční dřevo a cihly začal nahrazovat beton a další nové stavební materiály. Hoteliéři v tomto duchu přestavovali tradiční domy za pomoci najatých architektů. Hauser ale úvěr nedostal, musel k výstavbě hotelu použít staré dřevo, kterého se ostatní zbavovali. A v tradičním duchu vystavěl kolem původního hostince apartmány. „Sám jsem byl architektem a moje stavby získávaly moji duši. Bylo to, jako když si pták staví hnízdo – potom hnízdo a on patří k sobě. Ten hotel získal zvláštní atmosféru, začali jej vyhledávat prominentní hosté a doporučovali jej dále,“ vypráví.
V hotelu narazíte na přírodní kaučuk, pálené cihly a dřevo, ale žádný beton, ocel či plast. Z přírodních materiálů jsou i koberce a hotelové vany, uvnitř matrací pak koňské žíně a ovčí vlna.
Dokonalé Tyrolsko. Hotelový bar se jmenuje Na mlatu. Zaměstnanci jsou oděni do tyrolských krojů. A v každé ložnici - funkční imitace venkovských kamen.
Že všechno až tak starosvětské není, zjistíme u protipožární ochrany. Dílem selská tradice: Pokoje jsou ze stavebního hlediska uzavřené a trámy z jednoho nepřesahují do druhého. Dílem 21. století: Automatická hasicí zařízení.
***
Ale pojďme s panem prezidentem na tenis. Ten totiž s prosperitou Stanglwirtu souvisí zcela zásadně. První větší mimohotelovou investicí Balthasara Hausera bylo totiž hned čtrnáct tenisových kurtů. Pronajal je místnímu rakouskému výrobci tenisových raket. Chytrý marketingový tah vyšel a do Stanglwirtu týdně mířilo až šedesát vyznavačů tenisu. Dnes tu působí tenisová škola provozovaná mezinárodní společností Peter-Burwash-International (PBI). Šest kurtů je krytých, z těch venkovních je zase ohromující pohled na Wilder Kaiser, jak se jmenuje část Alp, na jejímž úpatí hotel leží. Mimochodem nabízí více než 680 kilometrů sjezdových tratí, jenže pan prezident Klaus sem jezdí v létě.
V čele tenisové školy stojí český trenér Petr Klimek, který se osobně věnuje i prezidentu Klausovi. Václav Klaus vstává každé ráno brzy, kolem sedmé již snídá a nejpozději v osm je na kurtu, kde vydrží hodinu až hodinu a půl. „Pan prezident je s přihlédnutím k množství času, které může tenisu věnovat, poměrně slušným hráčem. Přestože styl jeho hry je poměrně účinný, nepatřil k nejpohlednějším. A jelikož hodně hraje na nejrůznějších exhibicích, zaměřujeme se především na techniku a vzhled jeho hry,“ říká Klimek. Byl to právě tenis, jenž Václava Klause do Stanglwirtu před osmi lety přivedl. Jako divák se totiž pravidelně účastní turnaje Generali Open v Kitzbühelu a přitom využívá služeb hotelu Stanglwirt. Po ranním tréninku na kurtu prý Klaus vyráží na turnaj a odpoledne tráví horskou turistikou. Ve Stanglwirtu se kromě července zastaví i v srpnu, kdy v nedalekém Alpbachu přednáší na ekonomickém fóru.
A pokud jde o tenisovou výuku, lze ve Stanglwirtu ledacos okoukat. Pravidelně tu trénuje Steffi Grafová, kurty hostily i Tommyho Hasse, Anke Huberovou, Jevgenije Kafelnikova, Andreje Medveděva, Miloslava Mečíře či několikanásobného rumunského vítěze Wimbledonu Ilieho Nastaseho.
Pokud by mělo jít o podnikání, lze zase okoukat produktivitu. Tenisová škola za třicet let „vyučila“ přes 25 tisíc hostů, přičemž přes léto zaměstnává šest trenérů a v zimě tři.
***
A jsme v kuchyni. Nemalá část servírovaných potravin pochází z vlastní produkce - k hotelu patří stohektarové pozemky, kde Hauserovi chovají vepře, ale i dvacet krav. Přes zimu jsou ustájeny přímo v hotelu a hosté je mohou pozorovat přes sklo jedné z luxusních hotelových restaurací nazvané Kuhstallstube (Kuhstall v němčině znamená kravín). Na léto krávy putují na horské pastviny, kde má Stanglwirt ve výšce přes tisíc metrů nad mořem vlastní salaš. Tam se ručně vyrábí stanglwirtský horský sýr, následně zraje v pět století starých důlních štolách. Nahoru nevedou cesty, takže sýr svážejí na koních a máslo snášejí v batozích na zádech. „Ročně spotřebujeme přes tři tuny vlastního sýra,“ vysvětluje ředitel hotelu Stocker. A poznamená: Právě stoupání k salaši je oblíbenou Klausovou horskou túrou. Vydává se na ni s celou rodinou, kromě Livie Klausové jej často doprovází i syn Jan a jeho žena.
Vlastní sýr, máslo a vlastní řeznictví už dnes není v případě biohotelu tak zcela unikátní. Jenže Stanglwirt má ještě jedno překvapení. Již jsme zmínili, že hotel zaměstnává tři sommeliéry. Jen dva se ale věnují vínu. Ten třetí má na starost oblast stolních vod. Nabízí jich dvaadvacet druhů, to je samo o sobě dost, ovšem kromě rakouských a importovaných značek z Itálie, Německa a Francie se ve Stanglwirtu napijete i jejich vlastní stolní vody. S jejím prodejem hotel započal před rokem a za půl litru si účtuje jedno euro. „Desetina výnosu jde na charitu, letos v létě pošleme do Etiopie a Súdánu přes deset tisíc eur,“ poznamená ředitel Reinhard Stocker.
Aby však selská idyla nebyla tak nechutně dokonalá… „Když nedávno došel italský parmezán, běžnou cestou by dodávka trvala příliš dlouho, takže pro velké balení za pět tisíc eur se letělo vrtulníkem,“ prozradil jeden z číšníků.
***
Úspěšný koncept Stanglwirtu upoutal světové podnikatele. Balthasar Hauser obdržel nabídky vybudovat podobná zařízení i jinde v Evropě. Například v Moskvě. „Pozoruhodný“ nápad Hauser odmítl s argumentací hodnou pana hoteliéra: „Chci být především hostitelem, a to není možné, máte-li více hotelů.“ Z příbuzného důvodu nechce ani zvyšovat počet lůžek. „Máme přísloví, které říká, že optima je dříve dosaženo než maxima. Pokud by počet lůžek rostl, stal by se hotel neosobním. Naopak nadále budeme stavět větší a luxusnější pokoje a menší místnosti slučovat do větších. Dnes každý chce k ložnici i obývací pokoj,“ míní Balthasar Hauser.
A přece ho dostali. Jedním ze stálých hostů Stanglwirtu je korejský finančník pan Li. „Náš hotel jej natolik nadchl,“ říká ředitel hotelu Reinhard Stocker, „že chtěl mít svůj vlastní. Najal amerického architekta, ale jeho plány se moc nepovedly. Nakonec jsme se panu Liovi rozhodli pomoci – pan Hauser sám návrhy přepracoval a výstavby i úprav interiérů korejského hotelu se účastnili řemeslníci, které využívá i Stanglwirt.“ Komu by se zrovna nehodily Alpy, nechť v jihokorejské lyžařské oblasti vyhledá Hotel Tirol, imitaci Stanglwirtu.
***
Jak žije rodina hoteliéra? Paní Magdalena Hauserová, žena majitele, šéfuje hotelové prádelně. „Ale soukromé prádlo pere a žehlí doma sama,“ poznamená Balthasar Hauser. „Dcera dělá na recepci, syn obsluhuje v restauraci. To je důležité pro zaměstnance, kteří vidí, že si na nic nehrajeme.“ Nejstarší syn sám provozuje dva malé gastronomické podniky v Kitzbühelu a nyní připravuje stavbu vlastního hotelu. Další děti se vydaly na zkušenou do Austrálie a Ameriky, kde studují a pracují v elitních hotelech a restauracích. A ve Stanglwirtu neměli už 250 let zavřeno.
Na zdraví, lipicáni!
V hotelovém baru Na mlatu se naskýtá i jiná zábava než pouze obligátní popíjení drinků. Hned vedle, oddělena jen prosklenou stěnou, se nachází rozlehlá hotelová jízdárna, takže větší část dne je možné obdivovat drezúru slavných lipicánů. Dvacítka bílých krasavců, které rodina Hauserů vlastní, představuje jediný soukromý chov lipicánů v Rakousku. Hotel samozřejmě nabízí kurzy jízdy na koni a lze si sem též přivézt a ustájit vlastního koně.
Mezi žraloky si odpočinete
Hotelové středisko Beauty and Spa na ploše 1200 metrů čtverečních poskytuje vířivky, několik druhů saun, řadu relaxačních místností a vnitřní bazén s vodopádem. Oblíbenou atrakcí je akvárium se dvěma žraloky v relaxační místnosti poeticky nazvané Dóza ticha. Kompletní servis kosmetických a rehabilitačních služeb doplňují i některé exotičtější: například havajské masáže lomi lomi nui či japonské shiatsu. Hotel zaměstnává rovněž odborníky na poradenství v oblasti výživy a zdravého životního stylu a také má vlastní tým specializovaný na populární indickou ájurvédu.
Děti patří do sena
Ve Stanglwirtu naleznou návštěvníci specialitu - dětský statek (Kinderbauernhof). Malí hosté se tam starají o poníky, králíky a slepice. Kromě toho si mohou něco vyrobit v malém stolařství nebo si jen tak skočit z výšky do sena. Pobyt na dětském statku je bezplatný. „Na statek mohou všechny děti – spolu s dětmi hostů si tam hrají děti našich zaměstnanců i děti z vesnice. Chceme, aby zde panovala přátelská atmosféra. Kdybychom někoho vyloučili, děti hostů by to okamžitě poznaly. V létě míváme na statku až stovku malých návštěvníků,“ říká Balthasar Hauser. Připustí ovšem, že dětský statek představuje koncept, jak si zajistit i hosty do budoucna. „Funguje to jako ve stáji, taky si vychováváme telata – je poměrně běžné, že jsou u nás ubytovány až tři generace jedné rodiny.“
Na horách vyhládne
Co znamená polopenze ve Stanglwirtu? Kromě snídaně a večeře například i odpolední svačinu podávanou mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední u hotelového krbu. U snídaně hosty čeká na stole kromě jídla leták „ranní pošty“, který informuje o denním programu, speciálních nabídkách pro hotelové hosty a aktuální předpovědi počasí. V „ranní poště“ se dočtou i menu večeře. Skládá se ze sedmi a více chodů. Příkladem budiž menu z 28. ledna 2006:
- Výběr z více než patnácti druhů salátů nabízených formou bufetu.
- Plněná vejce s kaviárem.
- Telecí vývar s knedlíčky.
- Langustové ragú.
- Zmrzlinový sorbet z manga jako intermezzo pro odlehčení.
- Hlavní jídlo: řezy z jesetera na zeleném chřestu s rizotem a kaviárovou pěnou nebo telecí filet v krustě ze smržů na pestré zelenině s nudlemi a omáčkou z portského.
- Výběr francouzských sýrů a ovoce.
- Parfait z vaječného likéru na marinovaných jahodách.
