Menu Zavřít

S láskou ke kávě a spravedlnosti

29. 12. 2011
Autor: profit

I po čtyřech letech jsou v Česku jediní, kteří dováží zelenou kávu v kvalitě fair trade, sami ji v Česku praží a prodávají.

Foto: Jakub Stadler

Řeč je o firmě Mamacoffee, která začínala jako e-shop a malá kavárna, později přidala pražírnu a další kavárny. Z malé rodinné firmy je nyní podnik s 60 zaměstnanci, ale stále si drží domáckou atmosféru.

Spojení kávy a principů spravedlivého obchodu čili fair trade manželům Kolským učarovalo. I když se k němu dostali tak trochu náhodou. Když vybírali destinaci pro svatební cestu, chtěli navštívit zemi, kde působí některá z českých neziskovek. A také mělo jít o místo, kam se pravděpodobně s dětmi už nepodívají. Volba padla na Etiopii. Tam se manželé seznámili s pěstiteli kávy. Slovo dalo slovo a první fairtradový obchod manželů Kolských byl na světě. Po návratu do Čech se rozhodli ve svém e-shopu nahradit konvenční kávu kávou ve fair trade kvalitě. I název, který pro firmu vybrali, odkazuje k Etiopii. „Této zemi se říká matka kávy, protože se tam pěstuje už od pradávna. Ze slovního spojení ‚matka kávy‘ vznikla firma Mamacoffee,“ vysvětluje původ obchodní značky Marta Kolská.

Fairtradová káva dostupná v té době na českém trhu pocházela od jiných evropských obchodníků. Čeští prodejci ji jen opatřili českou etiketou. Kolským vadilo, že na cestě od pěstitele ke spotřebiteli jsou další zbytečné mezičlánky. Navíc káva, která leží dlouho ve skladech, ztrácí chuť a vůni. „Věděli jsme, jak chutná čerstvě vypražená káva a chtěli jsme ji ve fairtradové kvalitě. Jenže to tu nikdo nenabízel. Nezbylo než se do toho pustit na vlastní pěst,“ vzpomíná na nákup pražírny Marta Kolská.

Na takový nákup ovšem neměli peníze. Od rodiny si proto půjčili 300 tisíc korun, z toho největší část stálo pražicí zařízení. Jenže to by bylo v provozu jen pro potřeby e-shopu tak jednou za týden, což by byl příliš velký luxus. A tak Kolští zbývající část půjčky investovali do rozjezdu první kavárny, která kávu z pražírny odebírala trvale.

Fair trade má smysl

Nejvíc se Marta Kolská zarazí při otázce na ekonomickou stránku rozvíjející se firmy a na to, zda se při rozrůstajícím počtu aktivit řídili pouze výnosností. „Každá z těch činností byla logickým krokem, ale ekonomický aspekt jsme téměř neřešili. Důležité bylo, že jsme viděli zájem ze strany zákazníků a přátel, kteří se ptali, kdy už budeme pražit kávu, kdy už otevřeme první kavárnu,“ vzpomíná Marta Kolská. „Byla v tom taková ta studentská lehkost, i když už jsme nebyli studenti. Říkali jsme si, že když to nepůjde, kavárnu i e-shop zavřeme a najdeme si nějakou normální práci.

Na jedné straně měli Kolští možná až lehkovážný pohled na podnikání, na druhé ale dokázali domluvit obchody přes půl světa způsobem, který v Česku není úplně běžný. „Princip fair trade nám přišel přirozený. To, že pěstitelé dostanou slušné peníze, by mělo být normální. Je to stejné, jako bych si řekl, že zítra v obchodě nezaplatím tolik, kolik za to chtějí, protože jsou ve srabu a budou mi vděčni, když jim dám polovinu,“ vysvětluje Daniel Kolský, proč Mamacoffee farmářům v zemích, jako je Etiopie či Honduras, platí víc, než je obvyklé při odběrech konvenční kávy. Podle něj se běžní obchodníci nestarají o to, jak se farmáři uživí.

Takový přístup se může obchodníkům s kávou snadno vymstít. „Další rok se může najít někdo jiný, kdo sklizeň koupí místo nich, nebo zemědělci přejdou k jiné, výnosnější plodině. Já naproti tomu vím, že když jsem se s chlapíkem v Mexiku domluvil, že mi příští rok dodá tolik kávy a v takové kvalitě, tak to skutečně dostanu,“ dodává Kolský. Své farmáře Kolští znají. Jezdí za nimi buď sami, nebo posílají kmenové zaměstnance. Každá návštěva producentské farmy znamená nejen odběr vzorků, z kterých si pak Kolští vybírají kávu, ale také ujištění, že se farmářům daří. A to jak po stránce pracovní, tedy očekávané úrody, tak třeba i v tom, že posílají děti do školy.

Etnicky přátelská firma

Z byznysu, který šlo dělat jen ve dvou či s pomocí přátel, je po čtyřech letech firma s e-shopem, pěti kavárnami a 60 zaměstnanci. Pouze část z nich jsou kmenoví zaměstnanci, na které postupně přešla zodpovědnost za jednotlivé provozy. Kolským se vyplatilo, že tito lidé do podnikání víc vidí. Tím, že se část jejich platu odvíjí od prosperity kaváren, chovají se hospodárně a mají větší motivaci. Jinak než přenést část starostí na ostatní to ani nešlo. Kolští mají dva malé kluky, kteří Martu zaměstnají na celý úvazek. Za barem, kde před pár lety byla jako doma, tak musejí pracovat jiní. Jde většinou o studenty, kteří práci v kavárně berou jako brigádu. I díky nim se daří stále zachovávat v kavárnách přátelskou a domáckou atmosféru. „Tím, že jsou za barem jen na pár hodin týdně, je práce pořád baví, dokáží poradit s výběrem kávy podle chuti, dokáží ji dobře připravit. Možná kdyby trávili takto v práci osm hodin denně, byli by podobně otrávení, jako jsou občas číšníci v jiných podnicích,“ vysvětluje Marta Kolská jednu z výhod Mamacoffee.

Kromě studentů firma zaměstnává i tři ženy, které pocházejí z Etiopie, Nigérie a Kamerunu. Zatímco Marthu z Etiopie přivedla do Mamacoffee náhoda a setkání s Kolskými na oslavě etiopského nového roku, další dvě ženy se do kaváren dostaly přes Centrum pro integraci cizinců, když v Česku hledaly práci. Rovným přístupem k různým etnikům si Mamacoffee nedávno vysloužilo také certifikát Ethnic Friendly zaměstnavatele, který se uděluje firmám s rovnými podmínkami v personální politice a s rovným přístupem k různým etnickým skupinám. „Museli jsme projít auditem, kde se zkoumalo nejen to, zda jsou u nás pro cizince stejné pracovní podmínky, ale jak bychom reagovali na určité nesnášenlivé projevy uvnitř týmu zaměstnanců či z vnějšku,“ vysvětluje Marta Kolská.

Být vlastním pánem

MM25_AI

Před manželi Kolskými teď stojí otázka, jak dál firmu rozvíjet. Už poznali, že jejich názor na správné fungování firmy není snadno přenositelný na případné partnery. „Nedávno jsme museli vystoupit z projektů dvou kaváren, na kterých jsme se partnersky podíleli s dalšími společníky. Zjistili jsme, že se naše představy o tom, jak by to celé mělo vypadat, rozcházejí,“ vysvětluje Marta Kolská a dodává, že nejlepší je být vlastním pánem. Přesto se otázce, kam dál, nelze vyhnout. Na manžele se obrací řada lidí, kteří by pod značkou Mamacoffee chtěli otevřít fairtradovou kavárnu i jinde v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. „Něco lze ošetřit smlouvami, nejde ale přenést ten duch kavárny a atmosféru. Tu dělají lidé,“ říká Marta Kolská.

I kdyby kavárny Mamacoffee zůstaly výhradně v Praze, neznamená to, že v Česku kaváren s čerstvě napraženou fairtradovou kávou nemůže být víc. Stačí prý jen odvaha a osobní přístup. „Pokud člověk najde zajímavé místo pro kavárnu a dá do ní vlastního ducha, myslím, že šance uspět je velká. Pořád je tu totiž spousta otrávených číšníků, kteří vám berou drink, když ještě nemáte dopito,“ dodává s úsměvem Marta Kolská. Ostatní „hulvátské“ kavárny zkrátka tomuto jinému stylu podnikání jen pomáhají.

  • Našli jste v článku chybu?