Ještě ráno osmého listopadu loňského roku se zdálo, že jesličkám se Špidlovou vizí sociálního zázraku se i letos svorně pokloní všichni tři koaliční králové. Jenže šéfem lidovců se toho dne stal pravicově laděný Miroslav Kalousek a bylo po „cyrilovské“ idylce. Mudrcům Vladimíru Špidlovi a Petru Marešovi nezbylo, než během vánočního času usilovně rozjímat, jak by svému černému kolegovi vzadu přistřihli pragmatická křidélka pomocí tíživé ministerské funkce. Výsledek? Z Kalouska se možná stane vicepremiér a ministr zemědělství.
Naplní-li se tyto kuloárové předpovědi, bude to zcela proti Kalouskovým původním záměrům. Novopečený šéf KDU-ČSL přece ihned po svém zvolení jednoznačně prohlašoval, že do vlády vstoupit nemíní, protože mu současná pozice předsedy rozpočtového výboru sněmovny plně postačuje. Což byla jistě pravda, protože permanentní přítomnost mezi poslanci a prst na státních financích zaručují značný vliv. Existují však tři silné důvody, proč by pokušení s kabinetní umístěnkou nemusel nový lidovecký předseda odolat. Za prvé: Sociální demokraté a unionisté o udržení Kalouskovy strany ve vládě mimořádně stojí a je jim jasné, že za to budou muset dobře zaplatit. A právě obětováním ministerstva zemědělství by se premiér Špidla zároveň zbavil posledního „zemanovce“ ve svém týmu, ministra Jaroslava Palase. Ten je beztak zatížen několika podivnými kauzami, například účastí v odposlechové aféře ministra vnitra Grosse nebo neprůhledným působením svého někdejšího poradce a bývalého estébáka Vojtěcha Slówika.
Za druhé: Nabídka by se střetla s Kalouskovou poptávkou právě a zřejmě jedině v případě resortu zemědělství. Vyhovovala by po všech stránkách: Kalousek si na zemědělství políčil už ve svém programu Zelená pro venkov. Mezi zemědělci na jihu Moravy a ve východních Čechách má KDU-ČSL nejvíc voličů. Křeslo ministra zemědělců pomohlo vyhrát volby už komunistům v roce 1946 a lidovcům bylo nadmíru užitečné již za šestiletého působení Josefa Luxe. Na rozdíl od školství nebo zdravotnictví připomíná tento resort stát ve státě, říši s lenním systémem dotací, kde rolníci jako správní poddaní jsou ve značné míře závislí na politice, přízni a ochraně své „vrchnosti“. Po vstupu do Evropské unie potečou vládní branou do zemědělství částky, o nichž si ostatní správci vládních resortů mohou nechat zdát.
Není náhoda, že na zemědělství se od roku 1992 vystřídali jen tři ministři – Lux, Fencl a Palas. Navzdory haldám různých komodit, které sedláci při svých bouřích občas povinně vysypou před budovu úřadu, není křeslo rolnického krále vystaveno velkým politickým tlakům.
Má-li si Kalousek vybrat, jestli si o lákavý post říci už teď, nebo až po příštích volbách při koaličním vyjednávání se šéfem ODS, současný termín musí zvítězit. Mimo jiné i proto, že sociálním demokratům možná bude nutné recipročně přepustit jiné ministerstvo, a tak může padnout volba třeba na dopravu. Zrovna ministr Milan Šimonovský podporoval na lidoveckém sjezdu Kalouskova soupeře Cyrila Svobodu. Klidné spaní může mít naopak Kalouskův spojenec, ministr životního prostředí Libor Ambrozek.
Pochopitelně, vicepremiérství by asi přešlo z ministra zahraničí Svobody na Kalouska.
Třetí důvod pro vstup je objektivní: šéf koaliční strany prostě má být ve vládě. Není to tak dávno, kdy se pro předsedu někdejší ODA Michaela Žantovského vhodné místo v kabinetě nenašlo a tehdejší pravicové koalici to vyneslo jen umocnění vnitřních svárů. A existuje snad vhodnější resort pro Kalouska, než je zemědělství? Jaká oblast by byla přiměřená muži, jenž byl původní profesí chemikem? Nynější rozpočtový expert Kalousek by jistě uvítal ministerstvo financí, jako pragmatik však musí vidět, že baštu stoupající hvězdy Bohuslava Sobotky sociální demokraté jen tak nepustí. Návrat do resortu obrany by zase mohl Kalouskovi – bývalému kontroverznímu náměstkovi pro oblast hospodaření – uškodit u voličů. A tak by bylo ministerstvo zemědělství řešením nejlepším. Už dnes se také zdá být jasné, že Kalousek je politikem Luxova formátu, takže řízení strany i odborného ministerstva hravě zvládne.
Zbývá ještě otázka: co s Marií Součkovou? Bude premiér Špidla chtít neúspěšnou ministryni zdravotnictví vyměnit sólo, nebo její osud sváže s instalací Kalouska? Na jaře a ještě na podzim běžela fáma, že Součkovou nahradí lidovecká senátorka Zuzana Roithová a sociální demokraté za to dostanou křeslo ministra životního prostředí po Liboru Ambrozkovi.
Jistě by k tomu časem došlo, kdyby na lidoveckém sjezdu obhájil křeslo Svoboda. Jenže neobhájil. Králové Špidla a Mareš mají štěstí, že i když jejich kolega Kalousek vidí zářnou hvězdu na Východě i na Západě, dokáže odhadnout reálné rozložení sil a čekat, kterým jesličkám se nakonec pokloní. Špidla s Marešem ještě disponují šidítkem, jímž na čas zaujmou Kalouskovu pozornost. Ale dlouho to trvat nemusí.
