Obsluha sice mírně dezinformuje, ale jinak vše zvládá s přehledem
Ve spleti uliček za Národní třídou, kde se to nejrůznějšími lokály jen hemží, najdete i rohovou restauraci s enigmatickým názvem H2O. Moderní, odlehčený interiér zdědil z minulých časů pár kuriózních oválných, takřka barokních oken, nyní členěných plastovými přepážkami. V souladu s názvem bychom očekávaly minimálně přítomnost akvária či zurčící fontány, avšak musíme vzít zavděk modře se vlnící mozaikou na baru a výstavou netradičních litrovek Evianu, k nimž se tu jako pozornost firmy údajně fasuje zrcátko. S přírodními tóny interiéru kontrastuje rozverná červeň polosplasklých balonků, které neúnavně hlásají, že Beaujolais Nouveau je tu, a připomínají vyčpělou atmosféru podnikového večírku. Před druhou je tu prázdno a éterem se nese angličtina. Jako první pomoc při studeném povětří za okny si u milé, exoticky vyhlížející dívky objednáváme pórkovou polévku z denní nabídky a minestrone, a abychom neurazily, krom dvou deci francouzského vína i dvakrát zdejší H2O.
Z pórkové polévky lžíce přímo trčí – je to hustý, nemixovaný krém, v němž kuchař ponechal kroužky pórku a navíc přihodil smažené krutony. Výsledkem je chutná zimní polévka, jež by vzhledem k množství použitého zahušťovadla s přehledem posloužila i jako samostatný pokrm. Od minestrone toho po dřívejších zkušenostech z jiných pražských podniků mnoho nečekáme. Avšak kuchař se zde skutečně předvedl: velká miska je plná na větší kousky pokrájené křupavé zeleniny a červených fazolí, polévka dochucená parmazánem má ten správný italský říz a výsledkem je jednoznačně nejlepší minestronka, jakou jsme kdy v Praze okusily.
Druhý chod jsme si usmyslely v podobě telecích scallopine v krustě z citronového pepře s jemnou smetanovou omáčkou a grilovanou marinovanou cuketou, a steaku ze sushi tuňáka s šafránovým italským rizotem a hráškovými lusky na másle s omáčkou z portského vína.V prvním případě jsou k nám na velkém bílém talíři poměrně záhy neseny tři střední řezy telecího, jimž se koří několik ogrilovaných plátků cukety v doprovodu jemné smetanové omáčky. Celou kreaci pak zdobí snítka rozmarýnu, radost pohledět. Nic netušící nůž hodlá nedbalým hrábnutím oddělit křehoučké vrstvy masa, když tu narazí na nečekaný odpor. První filet je rare do té míry, že prozatím zůstává v záloze, druhé dva se po tvrdé práci přece jen poddávají a dávají nám ocenit lahodnou chuť pepřové krusty s nádechem citronu. Odpočinek při pilování telecího průběžně skýtá vynikající cuketa plná šťávy, z níž kuchař vydobyl opravdu to nejlepší, co se dá.
Tři růžové plátky tuňáka v „rostbífové“ úpravě (ve středu téměř syrové) jsou korunovány kopečkem žluté rýže, s nimiž krásně kontrastuje zelený pruh hráškových lusků a červenohnědá omáčka z portského vína. Estetika na jedničku, avšak rizoto je pohříchu rozbředlé a chutná podivně - ze všeho nejvíc asi jako jódová tinktura. Tuňák je naštěstí skvělý a za doprovodu lahodných (byť trochu převařených) lusků a skvostné pikantní vinné omáčky si užíváme každé sousto.
Jelikož dezerty jsou vodou na náš mlýn, přiobjednáváme, ač víc než polosyty, crème brûlée a domácí sorbet zalitý sektem. Žluťoučký krém se objevuje v rozžhavené skleněné misce; karamelově zbarvené zrcadlo jeho povrchu neomylně vzniklo rozpečením vrstvy tmavého třtinového cukru. Chuť dobrá, jen konzistence krému příliš připomíná sraženinu. Sorbetu, jenž je podle sdělení obsluhy „asi“ citrónový, je pořádná porce, avšak první pohled není zrovna úchvatný: v kuchyni se sice patrně snažili o kopečky, ale protože je přemrzlý (nepříjemně velké krystalky ledu jsou toho jasným důkazem), výsledek nic moc. Medová barva a mírně exotická chuť prakticky beze stopy kyselosti v nás budí podezření, že se o citrón rozhodně nejedná. Nakonec nalézáme indicii - jemná vlákénka - a konečně se nám daří nevítanou záhadu rozluštit: máme patrně tu „čest“ se sorbetem mangovým, který ovšem kvůli vzhledu, konzistenci i nevalné chuti nezbývá než zařadit až kamsi do třetí kategorie.
Naše celková útrata včetně dvou skleniček vína a kvalitní kávy Illy činila 1010 korun. Kosmopolitní restaurace nabízí příjemné posezení, umocněné milou obsluhou, která sice mírně dezinformuje, ale jinak vše zvládá s přehledem, jídelní lístek má sympaticky široký záběr, jen v kuchyni jsou ještě rezervy. Přitom by stačilo tak málo…
H2O RESTAURANT A CAFE
Value for money: 6/10
Plus: minestrone a mile kosmopolitní atmosféra
Minus: sorbet a telecí jako houžev
Adresa: Opatovická 5, Praha 1
Tel.: 420 776 390 292, e-mail: info@h2ocafe.cz, www.h2ocafe.cz
- Otevírací doba: 07.00–24.00
- Počet míst: 46 + 7 u baru
- Druh kuchyně: mezinárodní
- Platební karty: Visa, Mastercard, American Express, JCB, Diners Club International
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 9 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 16 bodů z 20
Celkem 51 bodů z 60
Výběr z jídelního lístku :
Carpaccio z tuňáka s japonským nakládaným zázvorem a sezamovou zálivkou 145 Kč
Houbový millefeuille s kozím sýrem a malinovou omáčkou 75 Kč
Tartar z pravé svíčkové s křepelčími žloutky, topinkami a česnekem 215 Kč
Celá pečená pražma královská s citronem a olivovou tapanádou 235 Kč
Linguine s lososem, krevetami, rukolou, mascarpone a kaviárem z lososa 135 Kč
Grilovaná kančí kotleta s jalovcovou omáčkou a šťouchaným bramborem 235 Kč
Brownie se šlehačkou 45 Kč
Výběr z vinného lístku:
Rulandské bílé Kobylí 1996 pozdní sběr 495 Kč
Svatovavřinecké 2000 pozdní sběr 420 Kč
André 2002 Velké Pavlovice 185 Kč
Chardonnay-Terret Les Beteaux 355 Kč
Chablis Blanc AOC Chateau de Viviers 875 Kč
St.Emilion AOC Pavillon Cardinal 855 Kč
Brunello Montalcino Castello Banfi 1997 2900 Kč
Bear Crossing Chardonnay 615 Kč
