VICEPREZIDENT HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR JOSEF CÍLEK: Těžké chvíle nyní prožívá mnoho českých exportérů, orientovaných na trh EU. Po vstupu do Unie totiž musí vše přizpůsobit jejím obchodním a právním podmínkám. Jednotný trh má své výhody i rizika.
VICEPREZIDENT HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR JOSEF CÍLEK:
Těžké chvíle nyní prožívá mnoho českých exportérů, orientovaných na trh EU. Po vstupu do Unie totiž musí vše přizpůsobit jejím obchodním a právním podmínkám. Jednotný trh má své výhody i rizika.
O perspektivách českého zahraničního obchodu po vstupu do EU jsme hovořili s viceprezidentem Hospodářské komory ČR Josefem Cílkem, který má v komoře na starost právě zahraniční vztahy. Zkušenosti se zahraničním obchodem získal idíky dlouholeté praxi v oboru. V současnosti je generálním ředitelem akciové společnosti Technoexport.
Změnil vstup do EU podmínky pro český zahraniční obchod i jinak než jen novými celními sazbami či limity? O celních změnách se hovoří hodně - ať již to jsou nové sazby a limity či nová celní administrativa. V jejich stínu možná zůstávají další dopady, které jsou neméně důležité a týkají se nejen samotných výrobců, exportérů nebo importérů, ale také třeba bank. V některých směrech jsou podmínky pro vývoz obtížnější, v jiných směrech je vstup do Unie přínosem. V čem se změny v zahraničním obchodě týkají bank?
Banky musí respektovat předpisy Evropské unie a OECD. Ty jim mění podmínky i pro financování českého exportu. Mohu uvést konkrétní příklad situace, kterou právě řešíme. Máme kontrakt na dodávku cukrovaru do Egypta a tamější investor projevil zájem o úvěr od české banky. Ta ho musí poskytnout podle pravidel EU. Pravidla například stanovují, že banky ze zemí Unie mohou úvěrovat projekty, pokud splňují požadavky EU a OECD na ekologii. Nyní tedy zpracováváme dotazník, jehož součástí je ivyhodnocení vlivu na životní prostředí. Investice tedy musí splňovat taková ekologická kritéria, jako kdyby měla stát přímo v Bruselu či jiném velkém evropském městě. Potvrzení o ekologičnosti investice vyžaduje předložit také určité studie. Což něco stojí a zvyšuje tak náklady.
Podobně přísné požadavky se ale snad netýkají všech komodit.
Jistě, u spotřebního nebo potravinářského zboží budou jiná kritéria. Pro vývozy investičních celků, v nichž má ČR z minulosti tradici, je ale třeba vědět, že existuje seznam některých citlivých oblastí, které se zvlášť posuzují. Například se to týká výstavby dálnic, ropovodů, strojírenských podniků, vodohospodářských celků, těžby nerostů a dalších.
Existují i jiná rizika vstupu, odrážející se v českém zahraničním obchodě?
Evropská pravidla mohou být brzdou exportu či importu určitou dobu, než si na ně zvykneme. Spíše jde o možná skrytá nebezpečí z dlouhodobějšího pohledu. Do vstupu do EU byl náš zahraniční obchod z 80 procent orientován právě na země U nie. Ale orientace na jeden trh, byť nyní vnitřní, může činit naši ekonomiku zranitelnější, více závislejší na výkyvech tohoto trhu. Proto je potřebné více diverzifikovat, hledat nové zahraniční trhy a pronikat také na nové nebo staronové trhy a dobývat je. V tom nám může členství v EU výrazně pomoci.
Dostáváte se tedy k pozitivům. V čem je vidíte především?
Odpadnou některé limity, vývoz některých komodit bude jednodušší. Některé české výrobky budou více konkurenceschopné, protože získají image zboží z Evropské unie. A Made in EU má ve světě dobrý zvuk. Je třeba ale vidět, že image českého zboží sice stoupne, ale také budou vyšší nároky na české výrobce, budou muset být více konkurenceschopní.
Na jedné straně říkáte, že s visačkou Made in EU budou české firmy více konkurenceschopné, na druhé straně ale zase prohlašujete, že v tomto směru budou muset přidat. Jak tomu lze rozumět? Neodporuje si to?
I když se to tak může zdát, rozpor v tom není. V prvním případě se jedná o získání lepšího jména. Ve druhém konstatování se odrážejí slabiny českého exportu.
Která z nich je největší? Na prvním místě bych jmenoval cenovou konkurenceshopnost. Ale vždyť právě ta, alespoň podle všeobecného mínění, zatím byla naší výhodou.
Tak úplně tomu není. I před vstupem do EU byla řada našich výrobků nekonkurenceschopná právě kvůli ceně. Neplatí to o všech komoditách - výroba spotřebního zboží je na tom obecněji lépe než strojírenský průmysl nebo oblast vývozu investičních celků. Společný problém je ale stejný: nízká produktivita práce. Tam, kde jsou nízké mzdy, se zatím nízká produktivita práce tolik negativně neprojevuje na cenové konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. To ale nebude trvat věčně.
Jiné výrazné slabiny český zahraniční obchod nemá?
Velkým problémem jsou finance. Většina českých firem je podfinancována. Těžko pak lze očekávat, že budou moci vynakládat potřebné prostředky na zahraniční aktivity. A ty jsou velké. Jeden člověk - zástupce firmy v zahraničí - stojí ročně od jednoho do tří milionů korun. Konkurence má v takových zahraničních kancelářích i více lidí. My si to nemůžeme dovolit. A přijet do dané země jednou za rok nebo za půl roku má spíše společenský charakter - můžeme tak sice získat nějakou zakázku, ale tamější trh dobudeme daleko hůře. Mnohdy nemají naše firmy peníze ani na samotnou výrobu pro export.
Firmy ale mohou využít půjčky od bank, třeba České exportní banky.
S úvěry to není tak jednoduché. Chybí například tzv. měkké úvěry, tedy s nízkými úroky, které poskytujeme do zahraničí našim odběratelům. N ejdřív nebyly projekty, které by se tímto způsobem daly financovat, nyní musíme respektovat předpisy EU a OECD na financování vývozu. K tomu se zatím nepodařilo prosadit do státního rozpočtu ani jedinou položku pro tyto účely, tedy pro předexportní financování.
Stát tedy export příliš nepodporuje?
Stát dělá v této oblasti poměrně slušné kroky. Největší pomocí exportu je určitě EGAP a Česká exportní banka. Sice to určitou dobu trvalo, než tyto státní instituce získaly dostatečné prostředky, ale dnes představují největší proexportní opatření vlády a fungují dobře. Je třeba zmínit také státní účast na vybraných zahraničních veletrzích a výstavách, které představují podporu prezentaci českých firem v zahraničí. Exportérům pomáhá i agentura CzechTrade, jejíž zahraniční zastoupení jsou takovými tykadly v asi 29 zemích světa. Otázkou je, jak je české firmy dokáží využít.
Jsou podle vás služby těchto zastoupení užitečné a kvalitní?
Jezdím dost po světě, a tak mohu posuzovat. A vidím, že kvalita lidí v těchto zahraničních zastoupeních se stále lepší. Je v nich dost mladých lidí, kteří v sobě mají potřebnou dávku entuziazmu, nadšení pro věc - tedy pro podporu českého exportu.
V podpoře státu je tedy vše v pořádku? Opravdu není co zlepšovat? Středně velké firmy by asi tak moc nesouhlasily…
Jen v superlativech samozřejmě hovořit nelze. Potřebná je lepší koordinace mezi státem a podnikateli. Podnikatelé by měli vládě říkat, kde nejvíce potřebují podporu, například v kterých teritoriích pociťují potřebu zastoupení CzechTrade.
**Neměla by o podporu zahraničního obchodu pečovat a usilovat také podnikatelská samospráva, tedy Hospodářská komora ČR?
Svoji roli tu hospodářská komora má. Jen namátkou připomenu již zmíněné konzultace s ministerstvem průmyslu a obchodu, ale také spolupráci s CzechTrade - pořádání konzultačních dní k jednotlivým teritoriím v krajích. Dále pak účast na podnikatelských misích nebo třeba ohromné množství snad denně aktuálních zahraničních nabídek a poptávek, které se k podnikatelům dostávají právě přes celorepublikovou síť hospodářské komory.
