Udržovat kamarádské vztahy s politiky se nevyplácí. Mohla by o tom vyprávět - a pro týdeník EURO vyprávěla - podnikatelka Libuše Barková, známá z aféry kolem bytu expremiéra Stanislava Grosse. Zatímco na dodnes nevysvětlenou frašku s putovním milionem korun strýčka Vika se pomalu zapomíná, respektive vzpomíná jen jako na zvlášť trapnou etapu české historie, blondýnka zosobňující od té doby českému národu erotický byznys má problémy. Imunitou většinou chránění politici si po vládní rošádě jedou bez problémů v té či oné funkci dál, ale obyčejná smrtelnice musí čekat, zda se některý soudce nepokusí zalíbit vrchnosti nebo jestli popularitylačné nové špičky nebudou dodatečně žádat exemplární oběť. Tento týden totiž pokračuje soud, v němž Barková čelí podezření z osmimilionového pojistného podvodu a kde jde až o dvanáct let kriminálu.
Řekněme rovnou, že hvězda jarní bytové aféry strčila hlavu do oprátky dobrovolně. S Šárkou Grossovou se sice údajně seznámila ještě v době, kdy Gross nebyl víc než obyčejným, byť perspektivním poslancem, takže profit ani komplikace z toho moc nekoukaly, brzy však bylo všechno jinak. Už před dvěma lety se kamarádství mezi majitelkou nuselské nemovitosti s něvěstincem Escade a rodinou ministra vnitra stalo soustem pro média, Libuši Barkovou to však nevarovalo. Nemusela přátelství hodit přes palubu, stačilo je nezatěžovat podnikatelskými plány. Ona však začala s paní Šárkou chystat projekt výstavby luxusních bytů na pražském Proseku, kvůli čemuž se letos v březnu stala jednou z klíčových figur finančně-realitních otazníků kolem českého premiéra. Naznačuje-li dnes, že se spolu se svým byznysem možná stala nebo stane obětí politického boje, mohla to předpokládat
Jenže to je jenom „a“, potřeba je říci i „b“. Slova na jakousi obhajobu Barkové se nemohou týkat samotné kauzy jejího vytopeného nebo nevytopeného ranče Leon v Buzicích nedaleko jihočeské Blatné. To je věcí výhradně soudu. Řeč ale může být o nerovnosti zbraní politiků a lidí, kteří se s politiky zapletou. Zapomnělo se například, že Barková svého času chtěla vystoupit před plénem Poslanecké sněmovny a veřejně vysvětlit svoje konání či svůj pohled na vládní krizi. Dalo se tušit, že ví hodně. Ačkoliv jindy poslanci s proslovy nezvolených jedinců na své posvátné půdě nemají problém – a to ani u méně atraktivních nebo zasvěcených osob – Barkové promluvit nedovolili. Stejně tak podnikatelka už čtvrt roku marně čeká na vysvětlení poslance Miroslava Beneše z ODS, na základě čeho ji ve svém projevu během interpelací na bývalého premiéra Grosse napadl za to, že buzická farma byla finančně propojena s Nadací Diamant dětem Šárky Grossové. Bezbřehá imunita chrání politiky před možností je za jejich výpady ve sněmovně žalovat, ovšem není-li na stejném fóru možná ani obrana nebo věcná diskuse, je to hodně nefér. Dělá snad erotický byznys z podnikatele občana druhé kategorie? Více se evidentně vyplácí přístup, který zvolil Rostislav Rod: v době krize novinářům utíkal, teď své zážitky zpeněžil napsáním knihy.
Stejně tak není normální, pokud chapadla politického vyřizování účtů mohou sahat až do běžných lidských záležitostí, jako je třeba pojištění domu proti velké vodě. To je stejné, jako kdyby (čistě teoreticky) nějakému muži, jehož manželka chodí na kávu se ženou stínového ministra vnitra, jezdil za autem policejní vůz a šikanoval ho za každý sebemenší přestupek. Nelze samozřejmě bez důkazů tvrdit, že pojišťovna Kooperativa zažalovala Libuši Barkovou za údajný pojistný podvod jen proto, že v ní shodou okolností pracuje Jiří Růžek, někdejší ředitel Bezpečnostní informační služby, chráněnec expremiéra Špidly a úhlavní protivník Stanislava Grosse. Podezření však visí ve vzduchu. Přitom podivná angažmá bývalých šéfů rozvědek a kontrarozvědek jsou v Česku tématem léta připomínaným, ale neřešeným. Praxe bohužel dává za pravdu obavám Barkové, protože odcházejícím hlavounům tajných služeb nic nebrání ve spolupráci s politickými špičkami. Každý předseda partaje si sehnal nějakého bezpečnostního poradce, jméno Růžek se skloňuje podle vzoru Kalousek.
Tisíckrát zaznělo, že Libuše Barková neměla chodit na led s pánem politikem, protože právě jeho pád ji teď láme nohu. Ale zkusme to otočit. Podnikatelka údajně už dlouho před bytovou aférou Grossovi doporučovala, ať z politiky odejde. Celá trojice pak mohla vesele podnikat a nikomu by to dnes nevadilo. Kdo v minulých letech sledoval českou politiku, viděl, že Stanislav Gross se evidentně nechtěl tak brzy,s tak malými životními zkušenostmi stát předsedou ČSSD ani šéfem kabinetu. Proč se tedy nechal vmanévrovat do pozice, kdy oba posty po pádu Vladimíra Špidly nešlo odmítnout, aniž by se s politickou kariérou nerozloučil nadobro? Za vším hledej ženu, říká se. Možná to v případě Grossovy aféry a jejích dozvuků tak úplně neplatí, možná touto ženou nebyla Barková. Bylo by však nespravedlivé, kdyby někdo jiný než samotný soud zařídil, aby se paní Barková stala exemplární obětí.
