Menu Zavřít

S pohádkou i s netopýry

16. 2. 2012
Autor: Euro.cz

Nové dějiny hradu a zámku Staré Hrady začal psát inzerát, který do novin v roce 2006 umístili současní majitelé Petra a Rudolf Sukovi. Jeho prostřednictvím hledali „historicky zajímavý objekt, jehož stav ani cena nerozhoduje“. Nakonec skončili v historickém kraji nedaleko Jičína. Původní záměr byl přitom spíše praktického charakteru. „Řadu let jsme ve Dvoře Králové skladovali sbírku předmětů a mobiliáře z období vlády Františka Josefa I. Bylo to ale v naprosto nevyhovujících prostorách, například v bývalé velkoprodejně či po skladech. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli hledat historický objekt, kam bychom mohli tyto sbírky umístit a důstojně je představit veřejnosti,“ vysvětluje spolumajitelka zámku Petra Suková.
Už na konci léta roku 2006 ji a jejího manžela Rudolfa kontaktoval zastupitel Starých Hradů. A hned po první návštěvě zámku bylo jasné, že objekt zcela odpovídá jejich představám, takže začalo vleklá jednání s obecním zastupitelstvem o koupi. „Rozhodli jsme se také, že o našem záměru budeme informovat obyvatele obce, aby případně nedošlo k nedorozuměním. Na podzim roku 2006 jsme instalovali malou výstavu – jakýsi průřez naší sbírkou, abychom občanům Starých Hradů ukázali, co na zámku hodláme umístit. Jejich reakce byly smíšené. Některým se záměr líbil, dost hlasitě a agresivně se ale projevoval hlouček odpůrců prodeje,“ vypráví Petra Suková.

Třicet milionů podruhé

Když obec rozhodla záměr prodeje zveřejnit na úřední desce v listopadu roku 2006, přihlásili se Sukovi jako jediní zájemci. „V nabídce jsme respektovali všechny podmínky prodeje, to jest převzetí nájemní smlouvy s Památníkem národního písemnictví uzavřené do roku 2015, zachování přístupu pro veřejnost i zpřístupnění obřadní síně pro svatební obřady a zachování provozu restaurace,“ tvrdí manželé Sukovi. Za Staré Hrady nabídli 30 milionů korun. Jenže ze strany části místních obyvatel přišla zcela nečekaně odmítavá reakce. Nevoli místních doprovázela štvavá mediální kampaň zaměřená proti potenciálním majitelům. Sukovi se proto rozhodli, že od koupě odstoupí. „Bylo pro nás důležité, aby náš záměr získal u obyvatel větší podporu. Místo toho jsme čelili absurdnímu diskreditování našeho záměru. Lidé se báli, že zavřeme místní hospodu, že z objektu uděláme Disneyland nebo že jej ihned prodáme. Padla dokonce obvinění z nekalých praktik a korupce. Přitom o památku jim rozhodně nešlo, neboť bylo zřejmé, že tehdejší stav jí zcela nevyhovoval a škodil jí,“ vzpomíná Petra Suková.
Sukovi poté začali s obcí jednat alespoň o pronájmu prostor, ale i z této dohody sešlo. Hlavním důvodem bylo, že oboustranně neřešila problém nutných oprav památky. Nakonec se obec rozhodla znovu vyvěsit nabídku prodeje v dubnu roku 2007. Podmínky byly stejné pouze s tím rozdílem, že se jako zájemce přihlásil i stát. Za Staré Hrady ale nabídl pouze symbolickou korunu, zatímco manželé Sukovi opět 30 milionů. Téhož roku byla konečně uzavřena kupní smlouva, která byla právoplatně zapsána do katastru nemovitostí v Jičíně.
Ani po uzavření smlouvy si podle Petry Sukové starousedlíci na nové majitele nemohli dlouho zvyknout. Někteří z nich podali trestní oznámení na zastupitele i obec, a třebaže žádné u soudu neskončilo, problémy neutichly. „Lidé byli schopni se uchýlit i k anonymním udáním a stěžovali si na všech možných úřadech. My jsme se ale rozhodli nepřistoupit na jejich druh boje a na negativní apely jsme vždy odpovídali prací na přípravě expozic,“ říká Suková. Mnoho času i financí spolkla rekonstrukce a obnova původních prostor. Technicky náročná byla například výměna podlah. Také kameník pracoval asi půl roku jen proto, že musel očišťovat gotické portály, které byly zaházené maltou. Kromě historické expozice, která přibližuje život prostých lidí, měšťanů a šlechty v období vlády Františka Josefa I., se Sukovým podařilo představit i dva pohádkové okruhy, věnované především dětem. Nejprve zámecké pohádkové sklepení a o rok později i hradní pohádkovou půdu obsadilo na dvě stě padesát pohádkových bytostí – čarodějů, čarodějnic, kouzlobabek, vodníků, čertů, obrů a draků.

Pohádkový marketing

Na rozdíl od mnoha státních památek je cesta ke Starým Hradům z hlediska orientace velmi přehledná. Prakticky už po sjezdu z liberecké dálnice se nacházejí směrovky a poutače. Také v turistických informacích okolních památek narazíte na poutavé informační materiály a prospekty ze Starých Hradů. „Spolupracujeme s řadou médií, investujeme do billboardů a reklamy v novinách, a když máme nějakou akci, tak ji prezentujeme i v rádiu. Lidé samozřejmě jezdí tam, kde se něco děje. Musejí se o tom ale pochopitelně nejdříve dozvědět,“ uvádí Petra Suková. Na Starých Hradech se návštěvníci podle ní nenudí. Vedle neobvyklých prohlídkových okruhů majitelé zavedli i několik tradic, které si rychle získaly své fanoušky. „Většinou to jsou akce, na které se těšíme a které nás baví. Pořádáme například Slavnosti vína anebo Valdštejnské slavnosti. Po celé léto tu máme středověké soboty, během nichž se hrad vrací o několik století zpět – jsou tu rytířské souboje, hudba, sokolníci a dobový jarmark. Pro děti pořádáme po celý rok pohádkové akce. Jelikož jsou Staré Hrady otevřeny celoročně, máme akce po celý rok,“ prohlašuje.
Jako majitelé soukromého zámku si manželé Sukovi nemohli dovolit ponechat ho jen nahodilým návštěvníkům a cílovou skupinu mají přesně definovanou. Neskrývají ani svůj podnikatelský záměr, jehož hlavním cílem je zdravá ekonomika. „Vše je dělané tak, aby to zaujalo děti i dospělé, zejména pak rodiny s dětmi. I při akcích jsou diváci často přímo vtahováni do děje, od půjčování zbroje až po verbování do armády,“ říká Petra Suková. A zatímco si děti po zhlédnutí pohádkových okruhů mohou dobrodružné příběhy zdejších pohádkových bytostí koupit ve formě knížek, dospělí ocení originální templářskou medovinu. I v jejím případě jde o promyšlený marketing legendy – o zámku se v minulých stoletích často mluvilo jako o jedné z utajovaných komend templářského rytířského řádu. Z výprav do východních zemí si prý přivezli sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti. Ty zde nechali zakopat a kopáče zaživa zazdili, aby nedošlo k vyzrazení místa úkrytu. Přestože tyto spekulace nebyly historicky potvrzené, zámek je veřejnosti poutavou formou připomíná, mimo jiné tím, že si templářskou medovinu sami nechávají speciálně vařit.

V erbu netopýra

Staré Hrady jsou oproti ostatním objektům podobného zaměření výjimečné také tím, že se jejich majitelé starají o místní netopýry. „Od pracovníků svazu ochránců netopýrů jsme dostali speciální certifikát. Oni sem totiž jezdí několikrát do roka a počítají místní populaci vrápenců malých, která se nachází na hradě a v zámeckém pohádkovém sklepení,“ uvádí Petra Suková. Manželé Sukovi kvůli netopýrům na vlastní náklady vytápějí část hradních prostor akumulačními kamny, díky čemuž tam mohou vrápenci dál odchovávat mláďata i v nepříznivých chladných sezonách. Vhodná úprava návštěvnické trasy a nasvětlení infračerveným světlem navíc umožňuje lidem pozorovat vrápence přes sklo, aniž by je vyrušovali.
Při rekonstrukci pivovarských sklepů na pohádkové podzemí a obnově vinného sklepa byla provedena taková opatření, aby prostory sloužily nejen pro komerční využití, ale zároveň pro zimování netopýrů. Letící vrápenci jsou navíc součástí zámeckého znaku, což spolu s ostatními aktivitami pomáhá i celkové propagaci – nejen ochrany netopýrů, ale i zámeckého portfolia, do něhož patří i běžnější akce, jako je pořádání svateb či zvýhodněných pohádkových prohlídek pro děti z mateřských a základních škol.
O tom, že marketingová strategie Starých hradů funguje, vypovídají statistické údaje o návštěvnosti. „V roce 2010 jsme měli návštěvnost 85 tisíc, v roce 2011 se celkový počet blíží vysněným 100 tisícům. To je s ohledem na první roky, kdy k nám například za rok 2009 přišlo jen 60 tisíc návštěvníků, poměrně slušné,“ upozorňuje Petra Suková.

Historie Starých Hradů

MM25_AI

Komplex na demolici
První písemná zmínka o tvrzi Stará pochází z roku 1340 a najdete ji v závěti jistého Arnošta ze Staré. Na tomto místě se také pravděpodobně narodil jeho syn, budoucí první arcibiskup pražský – Arnošt z Pardubic. Své kořeny má v sídle ovšem i cimrmanovským divadlem zvěčněný Smil Flaška z Pardubic, což byl nejvyšší písař Království českého a autor alegorické básně Nová rada. Díky kontaktům s parléřovskou hutí vyrostly ve Staré pozoruhodné stavby – nynější kamenný hrad a také cenná kaple před zámkem.
Další významnou osobností, kterou Staré Hrady uchvátily, nebyl nikdo menší než vévoda Albrecht z Valdštejna. Zámek zakoupil v roce 1628 a připojil ho k rozsáhlým državám, které svojí obratnou a kontroverzní politikou získal po bitvě na Bílé hoře. Připojení tvrze Stará k Valdštejnovu území přezdívané Terra Felix (Šťastná země) bylo přínosné, protože mocný vojevůdce a geniální stratég dbal v době válečné obzvláště o to, aby se armády a nepokoje vyhýbaly právě jeho území. Valdštejn zajistil zámku i hradu prosperitu a klidný rozvoj.
Mnohem horší doba přišla po roce 1945, kdy se zámecký komplex stal majetkem československého státu. Nebyl nadále opravován, a tak i přes snahu především nadšených brigádníků bylo roku 1960 rozhodnuto o jeho demolici. Naštěstí se roku 1964 stal předsedou městského národního výboru učitel Vladimír Holman, který dal dohromady několik důchodců z obce i okolí, a zámek začal růst z trosek. Pomáhaly také trampské letní brigády. Jednou z podmínek obnovy bylo také vhodné využití objektu. Od roku 1969 má na Starých Hradech své sídlo Literární archiv Památníku národního písemnictví. Jsou tu depozitáře, studovny a ubytovna pro badatele. Přístupné pro veřejnost jsou pracovny Jaroslava Vrchlického, Elišky Krásnohorské a Aloise Jiráska. Od roku 1994 přešlo oddělením obce Staré Hrady od Libáně vlastnictví areálu hradu a zámku na obec Staré Hrady. Postupem doby bylo jasné, že peníze z pronájmu Památníku národního písemnictví na opravy a údržbu objektu nestačí. To bylo hlavním důvodem, proč se obec rozhodla zámecký komplex prodat.

  • Našli jste v článku chybu?