(Prezidentské volby v USA)
Když Barack Obama konečně vyhrál demokratické primárky, část politické scény se domnívala, že by bylo strategicky rozumné nabídnout viceprezidentský post poražené Hillary Clintonové. Zdůvodnění znělo logicky – Clintonová měla za sebou nezanedbatelnou část demokratických voličů a v kampani by měla možnost „přitáhnout“ mezi demokraty nezávislé voliče, již se ještě nerozhodli, koho by volili; dále ženy a republikány, kteří nebyli nadšeni programem své strany. Podruhé v dějinách by tu existovala možnost zvolit do tak vysoké funkce také ženu – první byla Geraldine Ferrarová na kandidátce demokratů s Walterem Mondalem v roce 1984.
Obamovi poradci se snad právem obávali, že osoba tak ambiciózní, jakou Hillary Clintonová je, by lehce mohla méně zkušeného Obamu natolik zastínit, že svět by nevěděl, kdo je vlastně prezidentem a kdo viceprezidentem USA. Přesto Obamovu konečnou volbu Josepha Bidena na post „číslo dvě“ mnozí považují za promarněnou příležitost zajistit si hned na začátku poslední fáze kampaně vítězství.
Rozhodnutí svého oponenta využil John McCain a jmenoval do vlastního týmu Sarah Palinovou. Jeho volba byla v prvním momentu považována za brilantní politický tah a následující dny ukazovaly, že tím McCain získal neocenitelnou politickou výhodu nad svým soupeřem. K velkému zklamání však stačilo jen pár týdnů, aby se projevila skutečnost, že Palinová zdaleka nemůže splnit to, co se od viceprezidenta Spojených států očekává. Ve sportovní terminologii se dá říct, že si tímto rozhodnutím McCain vstřelil gól do vlastní branky.
Osmnáctého října bylo zveřejněno dlouho očekávané rozhodnutí Colina Powella, komu dá svůj hlas. Rozhodl se pro Obamu. Lidé myslící v rasových kategoriích budou samozřejmě tvrdit, že se tak stalo proto, že jsou oba tmavé pleti (kde vládne ideologie, tam často přestává platit síla logického argumentu – Powellovi rodiče emigrovali do USA z Jižní Ameriky, tudíž nejsou Afroameričané, a otec Baracka Obamy sice emigroval z Afriky, ale matka byla běloška z Kansasu, takže v těchto dvou případech běžné nálepky až tak stoprocentně nefungují).
Colin Powell je jeden z nejváženějších amerických občanů, voják, veterán vietnamské války, kde byl raněn, a státník. Nebýt jeho rozhodnutí nekandidovat na úřad prezidenta (z osobních důvodů), je velmi pravděpodobné, že mohl vstoupit do Bílého domu, který tak dobře zná, jako prezident USA. Powell a McCain jsou osobní přátelé 26 let. Obamu zná Powell dva roky. Nelze pochybovat o Powellových pocitech, když se rozhodl veřejně podpořit Obamu. Učinil tak bezpochyby jen s těžkým srdcem a po dlouhé úvaze. Rozhodujícím momentem – i podle něj – byla nešťastná volba Sarah Palinové, která by v případě republikánského vítězství zastávala post, v jehož popisu práce je okamžitá připravenost převzít úřad prezidenta USA.
Powell řekl, že si Palinové váží jako ženy, matky a schopné političky, avšak všechny klady dohromady podle něj nestačí na to, aby eventuálně mohla být fundovanou prezidentkou své země.
V době psaní těchto řádků zbývá do voleb týden. Pozorovatelé politického dění správně tvrdí, že taková doba ve vysoké politice znamená věčnost a leccos se může stát. Je však pravděpodobné, že nestane-li se něco vskutku dramatického a nepředvídatelného, Obama má – nejen podle mého názoru – volby „v kapse“. Avšak ani tento optimismus nenechává Obamu a jeho poradce v klidu. Jen v září přibylo do „kasičky“ demokratického kandidáta určené na volby 150 milionů dolarů, a kampaň senátora z Illinois tak má stále nevídaný „drive“. Jen na reklamách (většinou negativních na obou stranách) utrácí Obama v poměru k McCainovi tři ku jedné.
Stane-li se, že Obama ve volbách zvítězí, což předpovídají i poslední průzkumy veřejného mínění (Obama v nich vede nad McCainem o pět až třináct procent), pak bez ohledu na to, jestli to bude pro Ameriku a svět dobré, je jisté, že půjde opravdu o nový začátek.
Jak tato nová kapitola v dějinách Ameriky a světa bude vypadat, si dnes nikdo nedovede přesně představit. Je však zřejmé, že v tak vážné době, v jaké žijeme, bude pozornost světa zaměřena na Washington více než kdykoli předtím.
SOUVISLOSTI
Rodiče Colina Powella emigrovali do USA z Jižní Ameriky, tudíž nejsou Afroameričané, a otec Baracka Obamy sice emigroval z Afriky, ale matka byla běloška z Kansasu, takže v těchto dvou případech běžné rasové nálepky až tak stoprocentně nefungují.
