Němci zaplavují Česko zbytky ze svých domácností
Modré německé plastové pytle s odpadky v českých příkopech bourají vžité představy o pořádkumilovných Němcích. Zaplavují Česko až hluboko do vnitrozemí, ale pro mnohé pohraniční obce se už staly vážným ekonomickým problémem.
Ovšem i motivy německých „pytlíkářů“ jsou ryze ekonomické. Když už se rozhodli zajet si k sousedům pro levnější benzin a levně při tom povečeřet, mají snad jezdit s prázdnou? Přihodí pytel netříděného odpadu, za jehož likvidaci by museli doma tvrdě zaplatit, a výjezd do Čech se jim vyplatí trojnásob.
I přes tuto nepříjemnou zkušenost je třeba německému odpadovému Dual systému přiznat velice výchovný účinek. Ekonomickými tlaky nutí lidi především vytřídit všechny druhy obalů, o jejichž další využití je bohatě postaráno z peněz jejich výrobců. Také třídění ostatního komunálního odpadu se rodinám vyplácí. Avšak za to, co se nevytřídí a co zbude v popelnici, se musí zaplatit. Velmi chytrý tah na to, aby lidi v ruce zvážili každou fólii, každý papírek, než se rozhodnou, do jaké nádoby co strčí. Kdo to nedělá dost důsledně, hodně platí a příště si možná dá větší pozor.
Nebo si zajede s pytlem do Česka. To je bohužel stinná stránka té tvrdé ekonomické výchovy. I dobrý systém dokáže lecjaký chytrák zneužít, otázkou je, zda mu k tomu dáme příležitost. A Česko samozvaným přeshraničním popelářům rozevřelo náruč. Děje se tak dlouhá léta, a tak se po otevření vnitroevropských hranic osmělují i ti, kteří se předtím zdržovali v síni. Celní služba, která má pravomoci k namátkovým kontrolám dovozů, se zdá být příliš zaneprázdněna podvody na tržištích. Vývozci modrých pytlů mají volnost.
V červenci na Ústecku konečně zasáhla cizinecká a pohraniční policie a z 2984 kontrolovaných aut 23 vrátila. Zpět na přechod řidiči mohli jen bez modrých pytlů. Škoda, že nejde zjistit, zda se těch třiadvacet přistižených v Německu zmohlo na to, co tak racionálně plánovalo za hranicemi: odhodit pytel do lesa. O zcela stejném přestupku totiž panuje u Česku a v Německu docela jiné povědomí. Vážnost úřadů by se zřejmě mohla vážit na modré pytle v příkopu – čím jich je více, tím je vážnost menší.
Troufalost německých „pašeráků odpadu“ přitom stoupá, modrý pytel už byl nalezen v městském parčíku přímo před obecním úřadem, týdny trůnil nepřístupnému místu na dálnici, nejeden skončil podél cest v Národním parku Šumava. Což napovídá, že ani občané Bavorska nejsou z jiného těsta a jev není jen pozůstatkem utržení se z „endéráckého“ řetězu.
Jakkoli je ta modrá záplava pytlů nepříjemným jevem, který prozrazuje neúctu souseda k sousedovi a pokřivený žebříček hodnot německých měšťáků, je to nic proti tomu, jaký odpad by z Německa rádi dováželi někteří čeští podnikatelé. Už dvakrát o tom jednal Parlament: předimenzované české spalovny, zejména ta liberecká, chtěly z Německa dovážet ke spálení celé kamiony. Evropský soudní dvůr však naštěstí pro Čechy rozhodl, že pouhé spalování tuhého komunálního odpadu není žádoucím termickým využitím. A většina Poslanecké sněmovny nedopustila zařazení výjimky. Třetina dovezeného odpadu by totiž v Česku navždy zůstala v podobě popela. K tomu popílek z filtrů jako vysoce nebezpečný odpad plný dioxinů.
I tak dovážejí víc odpadů z Německa Češi než Němci, přestože se to na první pohled ukrývá do věcí zdánlivě užitečných. Jako supi objíždějí našinci pravidelné akce, kdy němečtí občané vynášejí na chodník vše nepotřebné, a zásobují touto veteší různé burzy a bazary. Radní německých měst si uleví, protože vyřazené ledničky či televizory, které se nepodaří znovu zprovoznit, se stanou naším recyklačním problémem, ne jejich.
Neumějí-li se úřady drobným německým turistům postavit a probudit v nich respekt, jaký u nich má jejich policie a jejich celníci, pak bychom si měli odhlasovat svých sto volů. A za jejich cenu postavit na každém přechodu superkontejner, do nějž Němci budou své pytlíky při vjezdu bezplatně odkládat. Ušetříme.
A pak teprve uvidíme, že naše vlastní černé skládky se stejným obsahem jsou ještě větší a ještě bezútěšnější. Prý nelze odhalit jejich původce. Jediní strážníci z Ústí nad Labem jich usvědčili čtyřiadvacet. Všechno je relativní.
