Při příležitosti výročí vznikla také speciální expozice nazvaná S tradicí do
budoucnosti. A právě onen zlatý ingot, socha Mezi skicou a autem, je
ztělesněním tohoto hesla. Mladoboleslavští designéři se při tvorbě této studie
inspirovali aerodynamickými tvary předválečných vozů Škoda, ale zároveň v díle
rozvíjejí moderní designový jazyk současných modelů.
„Pro nás designéry je to součást hledání vyvážených proporcí a zachycení správných emocí. Socha nás inspiruje – a rodí se první nápady,“ vysvětluje v popisku exponátu šéfdesignér automobilky Škoda Oliver Stefani. „Sochu jsme získali od divize Škoda Design, nikdy předtím nebyla veřejně prezentována,“ připomíná kurátorka výstavy Andrea Loučová.
Muzeum zde v současné podobě, tedy v historických halách, kde se rodily i
první vozy Škoda, vzniklo už v roce 1995 s cílem ukázat zájemcům a fanouškům
značky průřez její historií. Stálá expozice si tento cíl zachovala dodnes,
dílčí výstavy ji však vždy o něco rozšiřují či doplňují. „Celá expozice muzea
je o historii naší firmy, snažili jsme se proto vymyslet koncept, v němž
nebudeme jen opakovat známá fakta. Vybrali jsme průřezová témata, na nichž
ilustrujeme, kam až se firma za 125 let své existence posunula – například
vývoj samotného výrobního procesu, tedy jak se vyrábělo tenkrát a jak to
funguje nyní,“ líčí pro týdeník Euro kurátorka hlavní cíl výroční expozice.
Zlaté české ručičky
Výstava v centrální části někdejší výrobní haly mimo jiné vyzdvihuje lidské příběhy zaměstnanců. Například tří generací Hrdličků, kteří se podepsali pod modely jako Popular či Favorit, a představitel té nejmladší dnes vede podvozkovou a agregátovou část technického vývoje. Expozice se dotýká rovněž motosportu, v němž se Mladoboleslavští nesmazatelně zapsali zejména legendární Škodou 130 RS, a připomíná i expedice fanoušků značky a jejich význam pro její věhlas. Jako příklad je zde popsán příběh Břetislava Procházky, který v původním modelu Rapid objel svět za 97 dní, přičemž USA projel za pouhých sto hodin.
Asi největším lákadlem pro návštěvníky muzea jsou ale automobily umístěné
netradičně v obřím regále nad sebou. To umožnila rekonstrukce haly z roku 2012,
která zvýraznila její industriální ráz a odhalila i původní kolejové posuvníky
pod betonovými stropy. Díky tomu se takto nad sebe mohlo naštosovat hned
šestnáct modelů ve čtyřech podlažích.
K vidění tu je vedle legendární sanitky v podobě Škody 1201 i takový unikát
jako model Trekka, který vznikl na Novém Zélandu pro tamní trh. Tohoto
předobrazu dnešních SUV výrazně připomínajícího původní land rovery se vyrobilo
na tři tisíce kusů. Tak alespoň praví velká interaktivní dotyková obrazovka v
patře, kde se lze s produkcí automobilky za celou historii podrobně seznámit a
o každém modelu – i těch neznámých či méně známých – se dozvědět potřebné
detaily.
Část stálé expozice se věnuje také problematice restaurování historických vozů. Návštěvníky seznamuje s nálezovým stavem automobilu a jeho složitou cestou až do inventáře muzea. V rámci letošního výročí pak nabízí také vizi městské mikromobility – elektrokolo Klement.
„Přestavuje návrat značky Škoda ke kořenům a je vizí udržitelné dopravy uvnitř i vně města. Cílem konceptu je ulevit od znečištění, hluku a dopravního ruchu,“ stojí u konceptu kola prapodivného vzezření bez mechanického pohonu, které má dosahovat rychlosti až 45 kilometrů a dojezdu kolem 60 kilometrů. K ovládání slouží pevné pedály, jejichž nakloněním vpřed či vzad kolo akceleruje či naopak brzdí.
Vedle hlavních exponátů v podobě kol, motorek a modelů, jež spatřily světlo
světa byť jen v jediném exempláři (1000 MB Combi), z výstavy přímo sálá snaha
vyzdvihnout pověstný český „fištrón“ v podobě klíčových nápadů, patentů a inovací,
které v halách Škodovky v průběhu let vznikly. Kupříkladu tlakové lití
hliníkových bloků válců, které do sériové výroby motorů zavedla Škoda jako
první automobilka na světě.
Návštěvník se také dozví, že zakladatelé automobilky Václavové Laurin a Klement
nebyli spokojeni s patentovaným magnetickým zapalováním věhlasného Roberta
Bosche a jeho nápad raději sami přepracovali. Tak nějak ostatně vznikla i
samotná automobilka, na jejímž počátku stálo kolo. I tento příběh si lze v
rozlehlých, byť na potřeby muzea stále poněkud stísněných prostorech přečíst.
Nejisté začátky
Letošní rozšíření stálé expozice přitom nemělo zrovna snadnou cestu na svět.
„Je větší, obsáhlejší než všechny dosavadní výstavy, takže i příprava byla
náročnější. Navíc nám všechno ztížila situace, která tu byla na jaře, kdy jsme
ani netušili, jestli novou výstavu vůbec někdo uvidí – finišovali jsme v dubnu,
kdy bylo muzeum uzavřeno,“ poukazuje Loučová na vládní opatření kvůli pandemii
nemoci covid-19. A i když přesná čísla ještě nezná, už nyní si troufá
odhadnout, že loňskou návštěvnost letos muzeum nejspíše nepokoří. Loni jej
navštívilo 274 242 lidí z Česka i ze zahraničí. „Právě organizované zahraniční
skupiny nám tu nyní nejvíce chybějí,“ doplňuje kurátorka.
Současná neutěšená situace kolem koronaviru navíc výstavě neubírá jen na návštěvnosti, ale i interaktivitě. Zatímco za běžných podmínek by se mohli návštěvnici ve vybraných historických modelech virtuálně svézt, aktuální opatření to ne umožňují.
„Kolegové nám ku příležitosti 125. výročí vytvořili virtuální projížďku historií, kdy po nasazení VR brýlí a uchopení volantu se ocitnete ve voze Voiturette A, prvním automobilu značky, a po trase kolem vás probíhají dobové materiály, prospekty, fotky. A podle toho, jak projíždíte jednotlivými etapami, se pod vámi mění i auto,“ přibližuje Loučová jedno z lákadel expozice. Nebýt přísných hygienických požadavků, které nyní tento zážitek neumožňují, aktér by svou jízdu ukončil v nejnovějším modelu Enyaq.
Právě až přílišná statičnost je přitom to jediné, co by snad šlo celé
expozici vytknout. I když jsou zde obrazovky, displeje a u koutku věnovaného
motosportu i příslušná zvuková kulisa, interaktivních prvků, skrze něž se mohou
například děti seznámit s funkcí motoru, je pomálu.
„Průběžně se snažíme i tu stálou expozici obměňovat, v části restaurování
jsme například nyní v září instalovali dotykovou obrazovku s konfigurátorem
vozů, jak ho známe dnes, ale naroubovaným na modely z dvacátých a třicátých
let,“ popisuje Loučová.
Hlavní expozice, jež nyní láká také na fyzicky přítomný model Enyaq, nedávno
představený první ryzí elektromobil značky, se prý více či méně obměňuje co půl
roku. Co tak v muzeu nenajdete dnes, může být za pár měsíců jinak. „Myslíme na
to, aby i ti hravější návštěvníci měli na co vzpomínat,“ dodává na naši malou
výtku Loučová.
