Největší investoři do dluhopisů britské těžební společnosti New World Resources sdružení pod skupinou AHG začínají tlačit na stát, aby jim zaplatil za vlastní hloupost. Jinak se totiž požadavek na to, aby stát sanoval plán na záchranu OKD nazvat nedá.
Skutečnost je totiž taková, že fondy, trusty a další investoři, kterým peníze spravovaly investiční společnosti Ashmore Investment Management, Gramercy Funds Management a M&G Investment Management nakoupili ve vidině vysokých výnosů dluhopisy NWR. A to v době, kdy už ceny černého uhlí byly na sestupné dráze a veřejně se psalo o neradostné situaci těžební firmy řízené výtečníky Zdeňkem Bakalou a Peterem Kadasem. Prudký pokles cen ropy a zemního plynu pak jen v posledních dvou letech jen urychlil zkázu NWR a její dceřiné společnosti OKD, které s obrovskými dluhy a bez rezerv nemohly obtížné podmínky na trhu ustát.
Bankrot OKD a NWR by znamenal, že investoři přijdou i o zbytek peněz, které do NWR vložili. Jen pro připomenutí: už před dvěma lety je Bakala & spol. pěkně oholil při restrukturalizaci dluhopisů.
Nyní se proto snaží investoři vytlouct ze současné situace co se dá a nerozpakují se tlačit na vládu. Přicházejí tak na scénu obvyklé postupy: studie „renomované“ společnosti Deloitte dokazující, že řízený útlum bude levnější, než krach. „Pokud by OKD zkrachovalo, o práci by přišlo naráz nejen přes třináct tisíc zaměstnanců, ale i dalších osm tisíc lidí v návazných profesích,“ tvrdí hlavní ekonom David Marek. Nějak „zapomněl“, že insolvence může skončit reorganizací, při níž firma může dál fungovat. Příkladem je společnost Kordárna. V minulosti pak úspěšným soudním vyrovnáním prošel brněnský Zetor a Vítkovice.
Podobné studie na zakázku navíc nemají ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěny. O tom se ostatně mohli přesvědčit rovněž investoři do NWR. Při úpisu akcií New World Resources totiž firma JT Boyd předvedla doslova poradenskou „lahůdku“, když do zásob společnosti zahrnula i polský důl Debiensko. Problém byl ovšem v tom, že důl tehdy NWR neříkal pane. Další potíž je, že NWR evidentně důl nikdy rozvíjet nechtěla, protože desítky miliard korun z emise akcií NWR a dividend šly do kapes Bakalovi & spol. a nikoliv na nákladný rozvoj těžby v polském dole.
Ale zpět k insolvenci. Ta by znamenala, že se společnost zbaví úvěrového zatížení a především nevýhodných smluv, což je jediná šance, aby OKD mělo šanci na přežití. V případě krachu navíc firma přejde pod taktovku insolvenčního správce. Vláda tak může zvážit, zda bude jednodušší spolupracovat se správcem, nebo investory.
Ke zvážení je rovněž to, že opačný scénář, že by investoři nabídli státu, že se s ním podělí o zisky, kdyby jejich investice do NWR nějakým zázrakem vyšla, by zcela jistě nevymyslel ani americký autor sci-fi. Zisky by bez mrknutí oka odplynuly na konta amerických, britských a jiných investorů.
Není proto jediný důvod, proč by měl stát pomáhat „„chytrákům ze City“, které napálili jiní finanční eskamotéři. A navíc: s vyděrači se nevyjednává. Stát má však zcela jistě pomoci horníkům, kteří by se krachem OKD dostali do těžké životní situace.
Čtěte také další komentáře redaktorů týdeníku Euro:
Petr Weikert: Ruce nahoru, smlouvy na stůl
