Když mocní tohoto světa přiletí soukromými nebo vládními tryskáči na svůj pravidelný sedánek v ultra nóbl zimním středisku ve švýcarských Alpách, nepůsobí pak výzva ke globálnímu soucitu, který na nikoho nezapomíná, příliš věrohodně.
Když otec-zakladatel Světového ekonomického fóra v Davosu Klaus Schwab přivádí k řečnickému pultíku amerického prezidenta Donalda Trumpa v tak dokonalém ztvárnění servility, že by mu i Uriáš Heep z Dickensova Davida Copperfielda záviděl, je skoro kumšt zdržet se cynických komentářů.
Jenomže nic naplat, Davos-Klosters je už přes třicet let místem výročního zasedání Světového ekonomického fóra, specificky zaměřeného právě na setkávání globálního byznysu se špičkovými politiky. Davosu by chtěl kdekdo konkurovat, ale dokonale vyplnil poptávku a fakticky jej nemá moc co nahradit.
Valné shromáždění OSN v New Yorku je totiž politické až moc, jsou tam sice skoro všechny politické špičky, ale prokazatelně to není vyhledávaná příležitost, kde by si s velkokapitalisty vyměňovaly rozumy a představy o světě. Kdo to chce, prostor pro setkání si snadno najde - na Wall Street se ze sídla OSN na břehu East River dostanete za chvíli.
Ani výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky nepředstavuje tu ideální platformu - tam jezdí centrální bankéři a ministři financí, a to jenom někteří. Éra, kdy se mezinárodní banky předháněly vtom, kdo bude mít jako vedlejší program tohohle srazu finančního světa lepší mejdan, zda Goldman Sachs, nebo Merrill Lynch, či snad Deutsche Bank, skončila někde v polovině 90. let.
Izolace není řešení. Merkelová varuje před novým nacionalismem
Česko tak mělo smůlu - sice získalo pro pořádání výročního zasedání v Praze prestižní a symbolické datum roku 2000, ale doba se změnila. MMF a Světová banka byly jako institucionální symboly globalizace a neoliberalismu trnem v oku všech jejich levicových odpůrců, kteří si dali v Praze dostaveníčko. Naopak mnohý prozíravý bankéř už tehdy raději „nechtěl být vidět“, natožpak dávat pořádáním opulentních večírků najevo moc a vliv. Během pár let se svět velmi změnil.
Hlavně neříkej, kde pracuješ
Ani na pravém okraji politického spektra ve Spojených státech nebyly OSN a její ekonomické odnože MMF a Světová banka dvakrát oblíbené. Jedna z prvních užitečných rad pro cesty po USA mimo metropolitní oblasti, kde významná část obyvatel nenáviděla nejen federální úřady, ale hlavně „světovou vládu“, byla tato: Hlavně nikomu neříkej, kde pracuješ. Mimochodem, všude, kde platila tahle výstraha před čtvrt stoletím, zvolili Donalda Trumpa s velkým náskokem.
Takže máte příležitosti, které se sice přímo nabízejí, ale z různých důvodů nenaplňují tržní niku v globálním ekosystému tak, jako se to podařilo Klausi Schwabovi, když svůj někdejší vynález v podobě Evropského manažerského fóra skromně přejmenoval v roce 1987 na Světové ekonomické fórum (WEF). Byl to geniální nápad. WEF má zajímavé iniciativy a produkuje hojně citované tematické zprávy a hodnocení - mimo jiné tradiční žebříček mezinárodní konkurenceschopnosti, ale také Index inkluzivního rozvoje, který přihlíží k dalším parametrům, včetně různých aspektů nerovnosti.
Žijeme si lépe než Britové. Světové ekonomické fórum seřadilo státy podle inkluze
Kdo brojí proti nevládním organizacím, ale v Davosu se ukáže rád, měl by vědět, že WEF je od samého začátku jednou z nejvlivnějších, pokud ne přímo nejvlivnější nevládní organizací na světě, která sdružuje tisícovku globálních korporací, jež platí mastné členské poplatky.
Také volba místa konání výročního zasedání se ukázala jako ideální pro naplnění svého účelu - místa pro nerušený „top level schmoozing“, jak zní technický termín v americké angličtině. Volně přeloženo do češtiny, luxusní horské středisko pro techtle mechtle na nejvyšší úrovni mezi politikou a byznysem za účasti lobbistů, mezinárodních médií a pozvaných pomazaných hlav všeho druhu.
Nedobytná pevnost
Protestovat se samozřejmě může, ale ne tady a teď. Tedy ne že by se na uvítanou třeba Donaldu Trumpovi nedělal virvál ve švýcarských městech (protesty byly v Curychu, Ženevě, Fribourgu, Bernu…), ale samotný Davos-Klosters hlídaly čtyři tisíce vojáků a tisícovka policistů a čistě z logistických důvodů není pro nezvané právě jednoduché do místa konání proniknout. Co se pamatuji, tak bezpečnostní opatření byla v Davosu již před čtvrt stoletím, kdy tam byl jedním z nejcennějších Schwabových hostů Václav Havel, opravdu velmi důkladná a letovisko připomínalo velice luxusní nedobytnou pevnost s několika perimetry obrany a kontrolních stanovišť.
Letos, po mnoha letech, mělo Česko v Davosu opět svého zástupce, neboť příležitost předvést se na mezinárodní scéně si nenechal ujít premiér v demisi Andrej Babiš. Přečtěte si na vládním webu jeho davoský projev o stavu Evropské unie.
S jeho hlavní myšlenkou, že kvůli migračním kvótám snad znovu nebudeme řezat Evropu napůl, lze jenom souhlasit.
Na Andreje Babiše perfektně sedí slova Patejdlovy písničky „vždycky som chcel byť prvý, som už taký“, ovšem ještě mnohem větším bourákem v téhle disciplíně je samozřejmě Donald Trump. Celou předvolební kampaň strávil hřímáním proti globalizaci, aby nakonec před natřískaným sálem plným globalizátorů zvolil na něj až velejemný tón. Podporuje volný obchod, který však nesmí být zneužíván, a nakonec by snad Spojené státy mohly vstoupit do Transpacifického partnerství (TPP), pokud by se podařilo dojednat pro USA výhodnější podmínky. Závěrem samozřejmě všechny pozval, aby se svezli svými investicemi na jím vytvořené vlně amerického růstu. „Marketer-in-chief,“ poznamenal jeden zúčastníků.
Čtěte také:
