Jiří Šach (52) byl dlouholetý pracovník Uranových dolů Příbram, dnes je v hornickém důchodu. Pracoval jako údržbář těžního zařízení a na sklonku této kariéry vedl 65člennou brigádu socialistické práce vyznamenanou zlatým odznakem. Sportumilovné veřejnosti může být znám coby spoluhráč Bičovského, Melichara a spol., člen juniorské fotbalové reprezentace, která se v roce 1968 stala mistrem Evropy. Poté byl reprezentantem a trenérem v sálové kopané.
Konflikt.
V devadesátých letech začal Jiří Šach podnikat v kovovýrobě a zámečnictví a v roce 1998 se dostal do sporu s příbramským finančním úřadem. Šlo o to, že jeho firma Kovo Příbram koupila stroje a zařízení od spolumajitele Metalplastu Příbram a uplatnila nárok na vratku daně z přidané hodnoty ve výši 293 480 korun. Finanční úřad proti tomu zahájil vytýkací řízení a na jeho základě vydal platební výměr, z něhož vyplynulo, že na vrácení DPH nemá Šachova firma nárok, protože nešlo o pouhý prodej strojů, ale o prodej části podniku. Šach se proti tomu odvolal a vytvořil si tak příležitost k čilé korespondenci s pražským finančním ředitelstvím, ministerstvem financí i kanceláří prezidenta republiky. Ať ale soužil úřady jak chtěl, v jeho věci nebylo dodnes rozhodnuto.
Oříšek.
Po odborné stránce jde o zajímavý spor. Co je část podniku, to exaktně neupravuje žádný zákon. Z pěti daňových poradců, které jsme oslovili, čtyři zastávali názor, že jednotlivé stroje a zařízení nelze za část podniku považovat a odvolávali se na paragraf 5 obchodního zákoníku, který definuje podnik jako soubor hmotných a nehmotných složek podnikání, přičemž část podniku musí těmto požadavkům též vyhovět. Pátý poradce se naopak přiklonil k názoru finančního úřadu.
Pro zajímavost: Obdobný spor se vede kolem prodeje zdravé části Agrobanky GE Capital Bank. Ten byl s posvěcením ČNB deklarován jako prodej části podniku, ale menšinoví akcionáři argumentují tím, že transakce tyto parametry nesplňuje. S tím se patrně ztotožnil i pražský městský soud, protože zamítl žádost o zápis tohoto prodeje do obchodního rejstříku.
Vbrzku.
Ať už má ale pravdu pan Šach, anebo orgán daňové správy, záležitost se řeší tři a půl roku, aniž by dospěla k rozuzlení. Šéf odboru výkonu správy přímých a nepřímých daní Ústředního finančního a daňového ředitelství Stanislav Špringl v zatím poslední odpovědi na Šachovu opakovanou stížnost na zdlouhavost řízení loni v říjnu napsal, že „důkazy, jež byly zjištěny v doplněném řízení, budou neprodleně postoupeny odvolacímu orgánu, který v krátké době vydá rozhodnutí o Vašem odvolání a tím ukončí příslušné daňové řízení k předmětnému zdaňovacímu období roku 1998“. „Vzhledem k tomu, že správce daně důsledně postupuje v řízení v souladu se zákonem číslo 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bylo Vaše podání posouzeno jako neopodstatněné,“ napsal dále.
Vedoucí odboru nepřímých daní Finančního ředitelství v Praze Jana Bakovská nám odmítla poskytnout informaci s odvoláním na paragraf 24 zákona o správě daní a poplatků zavazující pracovníky správy daní k mlčenlivosti. Ředitel finančního úřadu v Příbrami Jan Strnad v telefonickém rozhovoru uvedl, že si na záležitost nepamatuje, nicméně podle jeho názoru už bylo odvolání vyřízeno. Aby se mohl vyjádřit, potřeboval by od pana Šacha zproštění mlčenlivosti. V dalším rozhovoru ale ředitel uvedl, že není oprávněn se k věci vyjadřovat, protože odvolání dosud nebylo vyřízeno. Podle jeho názoru by se tak mělo stát „v brzké době“.
Obezřetnost.
Samozřejmě, že věc není tak jednoduchá, jak jsme ve zkratce nastínili. Jiří Šach byl totiž majitelem společnosti Jericho Příbram, která ve finanční krizi roku 1997 přestala být schopna splácet bankovní úvěr a později zkrachovala. Šach uzavřel se spoluvlastníkem Metalplastu dohodu o odprodeji části strojů z majetku Jericha s tím, že jeho partner je použije jako vklad do firmy Kovo Příbram. Partner však od tohoto záměru na poslední chvíli odstoupil. Šach tedy od něho stroje pro Kovo Příbram koupil. Tato transakce mohla finančnímu úřadu připadat jako podezřelá, a také připadala. Šach byl v této souvislosti vyšetřován, ale státní zástupce řízení zastavil s tím, že v podnikatelově postupu neshledal trestnou činnost.
Chyba.
Jiří Šach je přesvědčen, že ředitel Strnad po něm jde. Měl mu údajně říct, že Finanční úřad proti němu použije veškeré prostředky. Vzhledem k tomu, že nedisponujeme vyjádřením pana Strnada, pokládejme to za ničím neprokázaný dojem, motivovaný patrně důsledností, s níž příbramský finanční úřad vůči Šachovi postupuje.
Faktem ale je, že nárok Kovo Příbram na vratku DPH byl zamítnut až za rok po uplatnění – v srpnu 1999. Šach se přitom dopustil té nepředloženosti, že si nevrácenou pohledávku započetl proti jiné povinnosti vůči eráru. Vznikl mu tak nedoplatek, který si finanční úřad „vyzvedl“ u jednoho z klíčových Šachových odběratelů. Ten s Kovo Příbram okamžitě ukončil obchodní vztahy, protože nestál o tento způsob spolupráce s „berňákem“.
Řeči.
Faktem také je, že Jiří Šach byl v souvislosti s popisovanou kauzou obžalován z útoku na státní orgán, což je velmi závažný trestný čin se sazbou několika let nepodmíněně. Vzniklo to tak, že potkal na ulici sousedku a ta mezi řečí o tom, že počasí nestojí za nic, poznamenala: „A ty prý neplatíš finančnímu úřadu.“ „Jak jsi na to přišla?“ podivil se Šach. „Ale, zeť to povídal.“
„Tak mu vyřiď, ať se o mě nebaví, nebo mu nakopu zadek,“ uzavřel to Šach, který pro slova daleko nechodí. Druhý den ho z postele tahala policie, protože zeť byl vedoucím pracovníkem příbramského finančního úřadu. Nehledě na závažnost trestného činu byl ale Šach Okresním soudem v Příbrami odsouzen k peněžité pokutě dvou tisíc, alternativně k měsíci vězení. Šach i státní zástupce se proti tomu odvolali, ale státní zástupce u Krajského soudu v Praze odvolání stáhl a soud Šacha osvobodil.
Faktem též je, že Jiří Šach podal v roce 2000 na zmíněného pracovníka finančního úřadu, který nebazíroval na mlčenlivosti, trestní oznámení. O tom, co se děje s jeho podáním, však nebyl do dnešního dne vyrozuměn.
Nad vodou.
Tím upozorňujeme na to, že v malém městě, kde se hodně lidí navzájem zná a kde snáze než ve větší aglomeraci mohou vznikat lokálně silné zájmové skupiny, dostává úřední kauza zvláštní rozměry. Lidská dimenze spočívá v tom, že pan Šach je majitelem firmy s pětadvaceti zaměstnanci, vyrábějící krbová kamna a provádějící zámečnické práce pro větší odběratele. Jako většina drobných podnikatelů tohoto druhu není majitel za vodou, ale taktak z vody vystrkuje nos. Průměrný měsíční obrat kolem milionu korun napovídá, že tři sta tisíc korun je pro firmu podstatná částka.
Čtenáře, který se snadno dojme, je třeba upozornit, že Šach může, za prvé, firmu prodat. Pokud najde kupce. Za druhé, má hornický důchod. Co by bylo se zaměstnanci, to už je jiná otázka. Třeba mají také hornický důchod. Ale vzhledem k tomu, že se všichni touto činností zatím uživí, bylo by nejlogičtější nechat firmu žít, protože přispívá, byť nepatrným zlomkem, k celkovému ekonomickému výkonu české země.
Nerovnost.
Nechat žít neznamená vést ji mimo zákony. Když už jsou ty daňové tak složité, je to status quo, které v dané chvíli nezbývá než respektovat. Včetně toho, že nerovnost v právech a povinnostech orgánů daňové správy a poplatníků jde za rámec nezbytnosti a v případě malých poplatníků, neschopných čelit úřední moci masivním odborným odporem, může mít i fatální důsledky. Několikaleté řešení triviálního sporu je však – lhostejno kdo vyhraje – zjevně kontraproduktivní pro obě strany.
Na sklonku minulého roku se týdeník EURO ptal Yvony Legierské, náměstkyně ministra financí odpovědné za daňovou oblast, na to, zda souhlasí s názorem, že finanční úřady jsou na malé plátce přísnější než na „velké ryby“. Odpověděla, že „je to velice populistické tvrzení bez jakékoliv znalosti situace“. Z toho vyplývá, že letité řešení triviálního odvolání daňového poplatníka by mělo být něčím tak extrémním, až by to u zainteresovaných úřadů vzbuzovalo úžas. To si však může myslet právě jen člověk bez jakékoli znalosti situace. Všechno probíhá podle předpisů. Když finančnímu úřadu trvalo jedenáct měsíců, než vydal k té nešťastné DPH platební výměr, Stanislav Špringl se Jiřímu Šachovi „za takto dlouhou dobu řízení“ omluvil. „Tímto postupem však správce daně,“ upozornil dále, „platný právní předpis neporušil, neboť tento předpis lhůty pro tuto činnost nestanoví.“
