Přebujelá byrokracie a nadměrný intervencionalismus Hollandovy vlády činí z Francie třetiřadého hráče
Je to již něco přes rok, co si Francouzi zvolili nového prezidenta Françoise Hollanda. On a jeho vláda sice zdědili velmi tíživou ekonomickou situaci, ale po více jak roce vládnutí nebyli schopni s hospodářstvím nic udělat. Naopak, došlo k výraznému zhoršení.
Hollande je podle průzkumů veřejného mínění nejméně populárním prezidentem za posledních 30 let. Není se čemu divit. Ekonomické ukazatele mluví samy za sebe. Nezaměstnaných je 3,2 milionu, výroba klesá, veřejný dluh je ve stratosféře a kupní síla obyvatelstva slábne.
Beznaděj po francouzsku Na tuto situaci reagují i mladí Francouzi, více jak polovina z nich přestává věřit v budoucnost Francie, a proto by rádi žili jinde, vyplynulo z únorového průzkumu institutu Viavoice. To nepřekvapí, jsou to právě oni, kdo bude muset platit obrovské dluhy, které nahromadily předchozí generace. Zvyšování daní a snižování sociálních dávek je nemine. Také demografický vývoj jim nepřeje, jejich kupní síla bude v lepším případě dlouhodobě stagnovat. Proto se i ve Francii může stát, že mladí budou emigrovat tak, jak se to nyní děje ve Španělsku, Portugalsku a Řecku.
Aby se tak nestalo, muselo by dojít ke změně. Francouzi by měli nastavit přátelské ekonomické prostředí, kde podnikatelé nebudou pronásledováni a schopní lidé penalizováni obrovskými daněmi. Součástí by měla být i změna na trhu práce, která by vedla k větší flexibilitě a tím i schopnosti generovat pracovní místa. Jinými slovy, stát by měl přestat podlamovat nohy hospodářství svými nadměrnými zásahy.
Níže se pokusím vyjmenovat několik ekonomických opatření či pokusů, kterými se „blýskla“ současná vláda. Možná jejich záměry byly a jsou dobré. Avšak z ekonomického hlediska se spíše jedná o neštěstí. Nicméně posuďte sami:
1) Daň ve výši 75 procent pro občany s ročním příjmem nad milion eur měla být již volebním trhákem. Ústavní rada (obdoba našeho Ústavního soudu) shledala Hollandův návrh protiústavním. Nicméně dobrá pověst Francie utrpěla. Například slavný herec Gérard Depardieu na protest proti novému zdanění usiloval o cizí občanství. Nakonec získal ruské z rukou samotného Vladimira Putina.
2) V červnu 2012 dosahovala nezaměstnanost ve Francii 10,2 procenta, což se vláda snažila řešit. Hlavní myšlenku vyjádřil ministr práce Michel Sapin tak, že záměrem vlády je vytvořit takové podmínky na trhu práce, aby propouštění bylo pro firmy natolik nákladné, že se jim nevyplatí. Výsledkem je postupné zamrznutí trhu práce a nezaměstnanost atakující historická maxima.
3) Dalším případem byla minulé léto kauza okolo výrobce automobilů společnosti PSA.
Výrobce vozů tradičních značek Peugeot a Citroën se rozhodl zavřít jednu ze svých továren, což by znamenalo propuštění 8000 lidí. To vzbudilo vlnu nevole ve vládních kruzích a majitelé, tedy rodina Peugeotů, se musela dostavit na kobereček před ministra reindustrializace, který je poučoval o vlastenectví.
Ministr prohlásil, že firma „nepatří“ jenom akcionářům, ale je součástí francouzské historie, jejího území a národního myšlení. Proto vláda společně s odbory požadovala, aby výroba byla zachována.
To však může fungovat jen krátkodobě, protože ztráty nelze nést donekonečna a je vysoká pravděpodobnost, že Peugeot úplně zkrachuje. Potom by o pracovní místa nepřišlo pouze 8000 lidí, ale všichni zaměstnanci, kterých je více než 200 tisíc.
4) Pak přišel na řadu výrobce oceli ArcelorMittal. Ten chtěl uzavřít dvě hutě z důvodu podlomené poptávky po oceli, o práci mělo přijít 600 lidí. Vláda vyložila trumfy a hrozila firmě znárodněním.
5) Letos v únoru generální ředitel americké společnosti Titan (výrobce pneumatik) zveřejnil dopis, kterým odpovídal ministru pro reindustrializaci na žádost, aby převzal skomírající továrnu firmy Goodyear ve městě Amiens. V dopise šéf Titanu píše, že továrnu několikrát navštívil. Pracovníci tři hodiny prožvaní, hodinu mají na oběd a pracují jen tři hodiny. „Jak hloupí si myslíte, že jsme?“ ptá se v dopise ministra. „Továrnu se snaží Goodyear zachránit již čtyři roky, ale kvůli odborům a francouzské vládě to není možné.“
6) V březnu dal francouzský telekomunikační úřad podnět k prošetření. Skype, který se nezaregistroval jako telekomunikační operátor. Důvody mohou být dva: jednak přinutit Microsoft (majitele Skypu), aby platil daně ze všech příjmů plynoucích Skypu z francouzského trhu. Druhým důvodem mohou být lokální operátoři (např. France Télécom), kteří nejsou schopni držet krok s konkurencí. V obou případech je výsledek pro konečného spotřebitele negativní.
7) V květnu představila vláda návrh na zavedení nové daně na chytré telefony a tablety.
Výnos jednoprocentní daně měl sloužit podpoře a ochraně domácí kultury. Kdo ví lépe, jak má vypadat kultura, než vláda, že!
Proto danit, danit a zase danit.
8) V červnu zaútočila francouzská ministryně kultury na internetového prodejce knih Amazon, který údajně provádí dumpingové praktiky a tím ohrožuje nezávislé francouzské knihkupce. Je jasné, že klasická knihkupectví nejsou schopna konkurovat novým technologiím a prodejním kanálům. Místo aby se vláda radovala z rozmachu nové technologie, která snižuje ceny knih pro konečného zákazníka, hází jí naopak klacky pod nohy, zvažuje-li Amazonu zákaz poskytovat bezplatně zásilky objednaných knih.
Je-li cílem vlády, aby lidé více četli, zdravý rozum říká, že by knihy měly být co nejlevnější a co nejvíce přístupné. Ovšem kroky ministryně kultury i celé vlády jsou opačné.
9) Evropská unie uvalila před měsícem antidumpingové clo na dovoz levných čínských solárních panelů. Se cly nesouhlasí více jak polovina zemí EU včetně Německa, Velké Británie a Česka. Levné solární panely by totiž mohly částečně vytrhnout vládám trn z paty, protože by mohly výrazně snížit výkupní ceny solární energie, které zdražují cenu elektřiny pro koncového spotřebitele.
Největším zastáncem cel na „soláry“ není nikdo jiný než Francie a evropský komisař pro obchod dal najevo, že nesouhlas většiny zemí EU ho nezviklá. Arogance státních byrokratů par excelence. Z pohledu spotřebitele opět dojde k újmě. Nejen Francouz si nebude moci koupit levný solární panel, ale nikdo v EU.
TŘeTÍ HousLe Těchto devět příkladů je pouze vrchol ledovce. Francouzské hospodářství za poslední tři dekády ztratilo konkurenční výhody snad ve všech směrech. Investoři se začínají Francii vyhýbat velikým obloukem, protože podnikat v této zemi je takřka nemožné. Do země tak neproudí investiční kapitál, rozvoj technologií je minimální a slovo inovace se ze slovníku francouzských podnikatelů vytratilo již dávno.
Nepružná legislativa, přebujelá byrokracie a regulace, diktování podmínek ze strany státu – nic z toho nemůže Francii z dlouhodobého hlediska udržet na současné hospodářské úrovni. Pokud v tomto kurzu setrvá, je pouze otázkou času, než Francie začne hrát „třetí housle“ a ne druhé, jako je tomu nyní.
Již nyní země přišla o nejlepší ratingové ohodnocení od společnosti S&P a Moody’s.
Nezaměstnanost se vyšplhala na 14leté maximum a trh práce začíná pomalu zamrzat.
Slavné motto revoluční Francie „Volnost, rovnost, bratrství!“ již vyšlo pravděpodobně z módy – přinejmenším v podnikání.
Francouzi by měli nastavit přátelské ekonomické prostředí, kde podnikatelé nebudou pronásledováni a schopní lidé penalizováni obrovskými daněmi.
O autorovi| MICHAL VALENTÍK • hlavní investiční stratég CP Invest