Audit potvrdil vážné ekonomické problémy nakladatelství
Asi nikdo by se rád nevzdával šafářování na sto milionech majetku bez povinnosti vytvářet jakýkoli zisk pro skutečného majitele. Jen málokdo z těch, kdo se k takovému kšeftu dostali, by však byl schopen vyvolat kolem svého odvolání takový hluk jako Vladimír Pistorius, bývalý ředitel nakladatelství Mladá fronta a člen představenstva stejnojmenné akciové společnosti. Výměna vedení akciové společnosti, která je ve vlastnictví Fondu dětí a mládeže, vyvolala odpor známých českých spisovatelů, odmítavými stanovisky nešetřili ani kulturní publicisté a přidal se i ministr kultury. Potrefení neváhají používat velmi silné argumenty včetně obviňování nových zástupců majitele z přípravy gigantického tunelu v prosperující společnosti, to vše bez jediného důkazu. Podřadná rasa. Ludvík Vaculík má nejvíce jasno. I on je spolu s Pistoriem v rukou banditů a zplozenců komunismu. „Příslušníci této podřadné rasy selhávají v normálních lidských funkcích: v přátelství, v pracovních a obchodních vztazích, v rodině. Jejich děti deformují atmosféru v mladé generaci, rozplevelují zlodějnu, hráčství, narkomanii, zištnost a hrubost. O koho jde, je jasné záhy v pasáži o novém představenstvu Mladé fronty, které nastoupilo, „aby zachránilo špatně hospodařící podnik, což není pravda, podnik je po celá léta ziskový, v roce 1999 šesti miliony korun . To píše renomovaný český spisovatel v Lidových novinách na konci března, aniž by se obtěžoval zabývat tím, že lidé, které bez jediného důkazu označuje za zločince a tuneláře, jsou bezúhonní občané, někteří z nich i v tak exponovaných funkcích, jako nový předseda představenstva Aleš Musil, člen rozkladového orgánu Komise pro cenné papíry. Domnělý zisk se rozplynul. Realita je velmi smutná. Ludvík Vaculík a ani další, kteří se vyjadřují k situaci v Mladé frontě, patrně netuší, že akciová společnost je trvale ztrátová a z majetku, který na konci loňského roku činil zhruba 76 milionů korun, dosud neodvedla svému majiteli ani haléř. Za službu dětem a mládeži je považováno vydávání časopisů, z velké části ztrátové. Samotné nakladatelství produkující krásnou literaturu přitom vykazuje zisk. Ten se však po prvním přezkoumání rozplývá. Sám Pistorius sice stále tvrdí, že jeho účty jsou jedině správné, ale to nestačí. V těchto sporech má nakonec navrch auditor. Například vykázaný zisk za rok 1999 ve výši 2,8 milionu korun byl vyroben přeúčtováním vysokých nákladových položek na jiná účetní střediska akciové společnosti v rozsahu téměř šesti milionů korun. Běžně se na jiná střediska účtoval třeba nákup automobilu či počítačů sloužících nakladatelství. Naopak tržby ze dvou ziskových prodejen jsou prezentovány jako zisky z vydávání knih. Objektivní výsledek nakladatelských aktivit za loňský rok je minus tři miliony korun. To by kromě toho, že jde o zkreslování účetních údajů před majitelem, ještě nebylo tak zlé. Celá společnost i podle auditu vypadá velmi zdravě. Vlastní jmění sice za poslední rok pokleslo ze 108 milionů na 76 milionů, zadluženost je však minimální a nedosahuje ani sedmi milionů korun. Jenže zásoby vzrostly od roku 1995 z 38 milionů na 50 milionů korun. Pistorius argumentuje tím, že krásná literatura se neprodává jako housky a musí se počítat s tím, že náklad se rozprodává více let. Jenže to, co firma nashromáždila ve skladech, odpovídá jejím tržbám za třicet měsíců. Takovou firmu, která by mohla po zastavení výroby prodávat ze skladu ještě dva a půl roku, těžko v této zemi najdeme. Vánoce tentokrát nevyšly. Dalším problémem je vývoj cash flow. Po řadu let nakladatelství financovalo svou činnost ze zisků dosažených na předvánočním trhu. Jenže loni dva tituly, které měly zajistit přísun prostředků na alespoň trochu postačující výši, přišly na trh až v polovině prosince a vánoční záchrana se nekonala. Firma proto od počátku roku hospodaří s mnohem nižší hotovostí než obvykle, a to nevyhnutně povede k nárůstu zadluženosti. Co bude nyní s firmou, záleží na schopnostech nového vedení. To musí snížit zásoby. Podle odhadu je jejich hodnota mnohem nižší než deklarovaných padesát milionů v prodejních cenách a dokonce méně než devatenáct milionů výrobních nákladů. Zároveň musí najít nového šéfa nakladatelství a obnovit vydávání knih. Bude muset také řešit po léta neřešenou situaci ve vydavatelství dětských časopisů, kde se generují další ztráty. Možná však bude vše jinak. Parlament bude projednávat záměr zrušit Fond dětí a mládeže. To je jistě racionální myšlenka. Likvidace fondů s rozprodejem majetku by byla tou nejlepší cestou, jak konečně uzavřít kapitolu mnohaletého tunelování pozůstatků po Socialistickém svazu mládeže. Jenže existují i jiné představy. Například ministr Pavel Dostál by rád učinil z Mladé fronty státní neziskovou organizaci. Byl by to pěkný dárek mládežnickým organizacím, které by přišly o mnohamilionový majetek, i českým nakladatelům, kteří se snaží vydávat krásnou literaturu na komerční bázi, jak je to ve světě běžné.
