Na zisky si švédská společnost ještě alespoň rok počká
Situace je stejně pochmurná, jako by vypadla z filmu samotného Ingmara Bergmana. Zprávy o švédském megadodavateli telekomunikačního zařízení Ericsson se skoro každým dnem zhoršovaly. Minulý rok v urputné snaze snížit náklady propustil dvacet tisíc pracovníků, neboli pětinu všech svých zaměstnanců, a dalších dvaceti tisíc by se rád zbavil do roku 2004, přičemž pěti jenom ve Švédsku do konce příštího roku. „Jeden den potkáte známého, který dělá pro Ericsson, a druhý den je na dlažbě,“ popisuje situaci Christer Palmgren, generální ředitel švédského telekomunikačního start-upu Spinbox. Jak dodává manažer jedné stockholmské technologické firmy, „Prostě hrůza.“
Nebo spíš studená sprcha, která jasně ukazuje, jak hluboko švédská technologická hvězda klesla. Téměř nikdo nepochybuje, že Ericsson, jenž je hlavním holdingem v rozpínavém impériu švédského rodu Wallenbergů, patří k těm, kdo úpadek na globálním trhu telekomunikací přežijí. Investoři se nicméně i tak zamýšlejí, jak moc se ještě situace zhorší, než se firma odrazí ode dna. Letošní rok už teď vypadá dost neutěšeně. Ericsson 22. dubna oznámil nevalné výsledky za první čtvrtletí a generální ředitel Kurt Hellström ve stejný den předpověděl, že trh s mobilním vybavením se letos smrskne o více než deset procent. Na vině je do jisté míry neustálé oddalování služeb třetí generace. „Žádné zlepšení v blízké budoucnosti neočekáváme,“ říká Hellström. Jinými slovy, Ericsson letos pravděpodobně skončí stejně jako loni se ztrátou. Ta podle analytika Pera Lindberga z brokerské firmy Dresdner Kleinwort Wasserstein dosáhne 357 milionů dolarů při osmnáctimiliardových výnosech, což proti loňským šokujícím dvěma miliardám představuje jisté zlepšení.
Chmurné prognózy generálního ředitele jenom potvrzují obavy, že sužované telekomunikační firmy se letos ani příští rok ještě nevzpamatují. Vzhledem k obrovskému zadlužení, zpomalení růstu a konsolidaci v sektoru v současnosti telekomunikační společnosti „utrácejí co nejméně a jenom čekají a čekají“, jak dodává Christer Palmgren. Navíc příliš neinvestují do rychlých služeb třetí generace, alespoň ne tak svižně, jak se očekávalo. Operátoři jen v Evropě utratili za licence na vysílací pásma pro sítě třetí generace neskutečných 120 miliard dolarů a nyní se jim při pomyšlení na další investice ve výši 150 miliard na výstavbu sítí dělá špatně.
Takové otálení na sobě pociťuje nejvíce právě Ericsson. S třiatřicetiprocentním tržním podílem je totiž největším prodejcem drahého zařízení pro mobilní sítě na světě. Společnost předpokládá, že ze systémů 3G získá v roce 2002 pouhou desetinu svých výnosů. Nezbývá jí tedy než krátit náklady jako o život. Loni například propouštěla, převáděla vlastní výrobu na kooperaci a divizi mobilních přístrojů převedla na společný podnik s firmou Sony, v němž mají oba výrobci padesátiprocentní podíl. Díky těmto opatřením se jí podařilo ukrojit téměř dvě miliardy dolarů z režijních nákladů. Další dvě miliardy chce do roku 2004 uspořit pokračujícím propuštěním zaměstnanců, jak nedávno zveřejnila.
Není co závidět. Nicméně objevují se rovněž příznaky zlepšení. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku sice v prvním čtvrtletí poklesly dodávky zákazníkům o 26 procent, ale proti předchozímu kvartálu firma dostala o deset procent více nových objednávek na vybavení sítí 2G i 3G, což představuje vůbec první nárůst za posledních dvanáct měsíců. Společný podnik se Sony oznámil, že díky populárnímu mobilu T68 s bombastickým barevným displejem se mu podařilo zaplatit své náklady. Asi nejvýraznějším úspěchem Ericssonu je skutečnost, že se mu podařilo o čtyři procentní body zvýšit hrubé marže. Pokud by pokračoval ve stejném duchu, měl by se podle analytiků dostat během příštího roku zpátky do zisku.
Než se tak stane, rozhodl se Hellstöm pro kontroverzní krok, kterým chce vylepšit rozvahu společnosti. Generální ředitel totiž 22. dubna oznámil, že Ericsson hodlá do konce třetího čtvrtletí nabídnout stávajícím akcionářům nové akcie se slevou, a získat tak tři miliardy dolarů. Tyto prostředky nejsou zapotřebí pro financování běžného provozu, to už by byl opravdu stav nejvyšší nouze. Ericsson místo toho podle vlastního tvrzení navýší stav svých peněžních prostředků v současném objemu 5,5 miliardy dolarů a splatí své dluhy. Manažerům fondů však takové rozhodnutí dělá vrásky, protože s sebou přinese rozmělnění vlastního jmění společnosti. Kromě toho naříkají, že zvýhodněná nabídka akcií nijak nezlepší zašmodrchanou vlastnickou strukturu Ericssonu, v níž mají majitelé pouhých sedmi procent kapitálu, konkrétně Wallenbergovi a investiční divize bankovní velmoci Svenska Handelsbank, sedmašedesát procent hlasů. Hellström své rozhodnutí obhajuje tím, že se jedná o „obezřetný“ krok, jak vylepšit finanční situaci Ericssonu.
Už jenom to, že se musí zpovídat, je pro Ericsson bolestné zklamání. Vždyť ve své stodvacetišestileté historii byl dlouhou dobu vnímán jako jeden z korunních klenotů Švédského království. Země mu vděčí za deset procent svého HDP, na vrcholu tržní kapitalizace v březnu roku 2000 převyšovala hodnota společnosti 190 miliard a tvořila přibližně 37 procent celé stockholmské burzy. Od té doby klesla tržní kapitalizace na dvacet miliard dolarů. Není divu, že když se loni začaly akcie propadat volným pádem, otiskly jedny švédské bulvární noviny obrázek Hellströma jako hledaného desperáta. „Pro Švédsko je to opravdu rána,“ říká Magnus Melander, investiční manažer stockholmského rizikového fondu BrainHeart Capital.
Ani pověst samotného Hellströma nezůstala bez poskvrnky. Devětapadesátiletý ředitel strávil ve společnosti už osmnáct let a ve Švédsku byl za svůj příspěvek k hvězdnému růstu země během posledních dvou desetiletí považován za hrdinu. Připouští, že ho představenstvo muselo v roce 1999 trochu přemlouvat, aby neodcházel za dobrým místem do Hongkongu a přijal místo toho jmenování prezidentem. Do funkce generálního ředitele byl povýšen o sedmnáct měsíců později. Je to typicky rezervovaný Švéd, který má podle svých známých ještě dnes problémy vyrovnat se s tím, že je středem pozornosti. „Není to žádný takový ten typ, co si stoupne na barikádu a zavelí Za mnou!“ říká Ulf Avrin, bývalý manažer Ericssonu, který dnes ve Stockholmu provozuje mladou e-mailovou firmu Mobeon.
Hellström má v boji s nepřízní osudu nového partnera. V březnu totiž do funkce předsedy představenstva nastoupil bývalý ředitel firmy Electrolux, devětapadesátiletý Michael Treschow. V předsednickém křesle vystřídal Larse Ramqvista, který z funkce v říjnu odstoupil. Treschow, jenž má úzké kontakty s rodinou Wallenbergů, byl v Electroluxu natolik posedlý snižováním nákladů, že si vysloužil přezdívku Mike the Knife. Předpokládá se, že se stejnou strategií přijde i v Ericssonu.
Samotné snižování nákladů však firmě nepomůže. Podle pozorovatelů je Ericsson neskutečně pomalý, kdykoli je třeba o něčem rozhodnout nebo něco zavést. Například propouštění trvá často čtyři až pět měsíců, přičemž po celou dobu jsou zaměstnanci zbytečně frustrováni. Existuje také riziko, že by se to s krácením výdajů mohlo přehnat. Představitelé společnosti před analytiky prohlásili, že omezení nákladů na výzkum a vývoj se rovná svatokrádeži. Přitom však Ericsson následně snížil tyto výdaje o dvacet procent neboli 800 milionů dolarů ročně. Hellström tvrdí, že se jednalo o náklady na zbytné a zastavené projekty. Pokud ale Ericson hodlá pokles trhu přežít a navíc se také zocelit, nemůže si podobné riziko dovolit. Peklo, kterým prochází, ho jistojistě poznamená. Otázka je, zda z něj vyjde jako vítěz.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Ivo Večeřa
