Od Šiši vedly nitky k akademikům i k pasákům
Necháme preventivně vymalovat u prasoně. Z této podivné věty bývalého sekčního šéfa Národního bezpečnostního úřadů (NBÚ) Vladimíra Šiši, zachycené před dvěma lety policejním odposlechem, až mrazí. Šiša totiž možná skutečně neměl přímý vliv na bezpečnostní prověrky, jak se stále dušuje ředitel NBÚ Jan Mareš, zato měl evidentně přehled o „malířském“ kalendáři domovních prohlídek či o odposleších. Za úplatu na toto téma ochotně komunikoval s prorektorem soukromé Vysoké školy Karla Engliše v Brně Vladislavem Větrovcem (EURO 2/2006). Věta ze SMS od Šiši Větrovcovi ale prokazuje víc: vazbu obou mužů na podnikatele Igora Brdlíka, kterému - jak uvádí zdroj týdeníku EURO - se v podsvětí přezdívá „prasoň“. Brdlík je od loňska v teplické vazbě za kuplířství a spolu s Větrovcem měl být hlavním organizátorem kauzy podvodných konkurzů kolem ústeckého soudce Jiřího Berky.
Rozvadovská pračka.
Jestli měl kancléř NBÚ skutečně schopnost zařídit „šťáru“ u tak mocného severočeského bosse, jakým byl Brdlík, nemohl být malou rybou. Důvodem tehdejší plánované prohlídky u „prasoně“ měly být údajné neshody mezi Větrovcem a Brdlíkem. Oba prý peníze za konkurzy investovali do nevěstinců v západočeském Rozvadově, ovšem skrytě, nastrčenými osobami byli konkurzní správce Daniel Thonat či nájemce Petr Kubr. Od roku 2002 stačil kuplířský gang vydělat asi 70 milionů korun. Po zátahu loni 11. března uvízlo v policejní síti dvacet osob včetně elitního ústeckého policisty Ladislava Baumruka. Devětatřicetiletý Brdlík žijící v ústraní obce Tlučeň u Litoměřic, přitom patří mezi nejbohatší Čechy: původně zaměstnanec vojenské prokuratury figuroval od počátku 90. let v řadě firem, včetně později zkrachovalé České národní investiční společnosti Litoměřice. Po boku mu na začátku stáli mimo jiné podnikatelé František Chobot nebo Petr Sisák. Televize Nova uvedla, že někteří lidé kolem Brdlíka - a údajně i on sám - byli napojeni na náboženskou společnost Svědkové Jehovovi. Jenže Igor Brdlík si obstaral i seriózní tvář: je například spoluautorem publikace „Právní úprava vysokého školství“, která vyšla v Praze v roce 2003. Na textu se spolu s ním podílel jeden státní zástupce z Nejvyššího státního zastupitelství, Vladislav Větrovec, konkurzní správce Petr Tuhý (o všechny se zajímá policie) a Karel Schelle.
Že se Šiša stýká s problematickými lidmi, vyšlo najevo už na jaře 2004. Přesto ho šéf NBÚ Jan Mareš z úřadu vystrnadil až na jaře 2005, kdy se ředitel kanceláře dostal do podezření kvůli lichvě. Proč tak pozdě?
Hodinky pro Mareše.
Mareš minulé úterý před poslanci sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost uvedl, že policie ho sice obecně upozornila na výsledky prohlídek Šišova auta a kanceláře, ale slíbené podrobnosti včetně přepisů odposlechů neobdržel dodnes. „Požádal jsem pana Šišu, aby se mi písemně ke každému svému obvinění vyjádřil, a všechna tato vyjádření jsou založena v jeho bezpečnostním spise,“ tvrdí Mareš. Šišovu důvěryhodnost ohledně prověrek prý tehdy nezpochybnil ani nikdo z dotazovaných pracovníků úřadu.
Mareš ovšem v úterý také přiznal, že o Vánocích 2003 dostal od lidí kolem Šiši hodinky v dárkové kazetě. „Počátkem roku 2004 jsem je však vrátil, protože jsem nepovažoval za vhodné, abych tento dárek přijal,“ řekl lakonicky. Podezření to v něm zřejmě nevyvolalo, stejně bezelstně se dnes diví, za co vlastně Šiša přijal zjištěný úplatek v hodnotě 400 000 korun, když bezpečnostní prověrky prý ovlivnit nemohl. „Nevím, jak si mám konání pana Šiši vysvětlit. Znám znění jeho současného obvinění jen z tisku. Jak on mohl slibovat, že něco ovlivní?!“ ptá se.
Šišova role.
Šiša nastoupil do NBÚ k 1. prosinci 2001, tedy ještě za bývalého ředitele Tomáše Kadlece. Předtím působil jako řadový právník na ministerstvu obrany, Mareš ho prý v té době neznal. I v NBÚ pracoval Šiša zprvu jako řadový právník odboru právního a správního dozoru, ale jakmile Mareš vystřídal na podzim 2003 Kadlece, Šiša povýšil. „Pro jeho organizační a právní schopnosti jsem ho k 1. lednu 2004 jmenoval ředitelem Sekce kanceláře úřadu,“ uvedl Mareš. I na tak exponovaném místě Šišovi stále stačila prověrka jen na stupeň „důvěrné“. Už 1. října 2003 Mareš jmenoval, pravděpodobně na Šišovo doporučení, Vladislava Větrovce jedním ze členů rozkladové komise, která má na starosti námitky proti verdiktům úřadu.
Jenže zrovna v té době dovedlo vyšetřování kauzy podvodných konkurzů soudce Berky protikorupční policii až na NBÚ k Šišovi. Po odposleších následovala policejní prohlídka: 22. března 2004 byla v Šišově autě nalezena disketa s návrhem na jmenování Harangozza Šišovým poradcem (z 9. února 2004) a Větrovcovy a Harangozzovy fotografie včetně podkladů s osobními údaji. Trezor v Šišově kanceláři na NBÚ obsahoval hotovost 300 000 korun, šperky, jednu z variant vyhodnocení bezpečnostní prověrky tehdejšího poslance Jana Kavana a část spisů soudce Berky. „Berkův spis tam neměl co dělat, to máte pravdu. Ty peníze, to je také chyba,“ připustil Mareš před poslanci. Nešlo o pracovní, ale o soukromé materiály. Proti Šišovi prý z toho nic vyvodit nemohl, protože zaměstnanci NBÚ nejsou ve služebním poměru, nýbrž se řídí zákoníkem práce, vůči kterému se Šiša neprovinil. O možné snaze zajistit pro Větrovce a Harangozza snadný vstup do pražské centrály NBÚ prý Mareš nic neví.
Českolipská Octavia.
Mareš byl na jaře 2004 asi jediný, kdo se nepídil, co policie vlastně o Šišovi zjistila, ale spokojil se s jeho vysvětlením. „K otázce užívání osobního vozidla, patřícího podezřelému českolipskému podnikateli, mi Mgr. Šiša sdělil, že měl údajně o koupi tohoto vozu zájem a několik týdnů ho užíval, dokud se nerozhodl od rozjednaného obchodu odstoupit,“ napsal třeba Mareš v roce 2004 ve zprávě poslancům branného výboru. Aby nebylo pochyb, že Šišovi důvěřuje, doprovodil toto „objektivní“ konstatování emocionálním dovětkem: „Shrnu-li informace k Mgr. Šišovi a srovnám-li je s obsahem novinových článků, musím dospět k závěru, že jde jen o podivnou pomlouvačnou kampaň, uměle udržovanou při životě na základě zárodků informací poskytnutých z vyšetřovacího spisu.“ Poznatky policie jsou ale jiné. „Harangozzo a Větrovec poskytovali v době nejméně od listopadu 2003 do 17. května 2004 Šišovi finanční prostředky a jiné dary, zejména mu takto poskytli bezplatné užívání vozidla Škoda Octavia 1,9 TDI nejméně v době od 21. prosince 2003 do 24. března 2004, přičemž hodnota tohoto prospěchu činila nejméně 48 872 korun,“ píše se v policejním usnesení o zahájení trestního stíhání všech tří jmenovaných osob z letošního 16. ledna. Šiša byl s vozem evidentně spokojen, Větrovcovi se v telefonátu pochlubil, že je to „mašina jako kráva“. Spolu s autem měl Šiša obdržet mimo jiné také „maso a uzeniny“ v igelitce, což policie vyhodnotila jako šifru pro předání peněz. Inspirace je zřejmá: Auto patřící českolipské firmě Merkuria CL zapůjčil Šišovi prostřednictvím Větrovce její šéf Tomislav Procházka, který spolu s Větrovcem vlastní masokombináty v České Lípě a v Liberci.
Thonat vypovídá.
O napojení Brdlíka a Větrovce v kauze Berka informoval policii konkurzní správce Daniel Thonat, který se po ročním pobytu ve vazbě rozhodl promluvit. Neověřená spekulace z kruhů blízkých policii říká, že Brdlík měl dle Thonata před třemi lety spolu s Větrovcem převzít v pražském hotelu Esplanade od podnikatele Františka Mrázka igelitovou tašku s dvaceti miliony korun jako objednávku na konkurs v Union bance. Thonat říká, že dopředu se prý počítalo s tím, že italští akcionáři banky budou donuceni k převodu akcií na lidi kolem Setuzy. Brdlík údajně asistoval i při domluvě na únosu předsedy představenstva Union Group Giuseppe Roselliho, který podepsal různé dokumenty a plné moci.
Chtěli Šiša s Větrovcem vymalovat u Prasoně právě kvůli rozepřím ohledně Union banky? Těžko říci, ale v této chobotnici sahající od akademických kruhů v Brně přes justici a NBÚ až po hambince kolem Rozvadova, je už možné čekat asi všechno. Naopak šéfovi NBÚ Marešovi se v úterý podařilo stabilizovat svou pozici. „Šiša prověrky ovlivnit nemohl, neměl k údajům o nich žádný přístup. Systém v NBÚ je natolik sofistikovaný a složitý, že ani ředitel úřadu není schopen tuto prověrku jakkoli ovlivnit a zmanipulovat,“ zopakoval poslancům výboru. Ti vzali jeho vysvětlení na vědomí a nechali se pozvat na exkurzi do NBÚ. Asi aby to hermetické těsnění spatřili na vlastní oči.
Neměl jsem informace, říká ředitel NBÚ Jan Mareš EURO: V autě Vladimíra Šiši našla policie v březnu 2003 disketu s uloženým návrhem jmenováním Jana Harangozza poradcem ředitele kanceláře NBÚ. Vy jste však později tvrdil, že NBÚ s Harangozzem žádnou dohodu neuzavíral. Jak to? MAREŠ: Vzhledem k tomu, že pan Šiša neměl personální pravomoc, tak ani svého poradce mít nemohl. Tato pravomoc je vyhrazena pouze řediteli úřadu. Pan Šiša si nemohl nikoho najmout.
EURO: Jenže dokument datovaný 9. února 2004 existuje… MAREŠ: Jestli pan Šiša něco takového udělal, tak překročil svou pravomoc.
EURO: Odposlechem telefonátů policie na jaře 2004 zjistila, že Šiša věděl o domovní prohlídce u „prasoně“, což je dle policistů přezdívka podnikatele Igora Brdlíka, který je v současnosti ve vazbě za kuplířství v Rozvadově. Přesto jste Šišu ponechal do loňského května na NBÚ. Vám to nepřišlo divné? MAREŠ: Vzhledem k tomu, že jsem tuto informaci neměl, mi to nemohlo připadat divné. Já žádné podrobné informace neměl.
EURO: Vy jste tehdy neznal obsah odposlechů? MAREŠ: Ne. A neznám ho ani dnes. Kdybych přepisy odposlechů viděl, tak se samozřejmě budu chovat jinak. Ale NBÚ žádné informace od policie nedostal.
EURO: Copak jste si styky pana Šiši dodatečně nijak neprověřovali? MAREŠ: Jak můžete dodatečně prověřovat styky. Nemůžete, nesmíte. Zákon nám to neumožňuje. Úřad může činit pouze to, co mu zákon dovoluje.
EURO: Takže jste se rizikovostí pana Šiši nezabývali? MAREŠ: Zabývali, samozřejmě. Ale žádnou informaci jsme v této věci od relevantních orgánů neobdrželi. Jednat jsme tudíž nemohli.
