Sama sobě rizikem

Víc než o počet stran popsaných koaliční smlouvou jde o vzájemnou důvěru jejích partnerů

Minulé úterý při slavnostním jmenování nové vlády prezident republiky Václav Klaus pravil: „Máte největší podporu ve sněmovně, která nemá v historii obdoby. Přeji vám, abyste se rázně, rezolutně a odvážně pustili do potřebných reforem.“ O podpoře 118 hlasů, kterou disponuje Nečasova trojkoaliční vláda, se dosud žádnému českému premiérovi ani nesnilo. Jako premiér se v roce 1993 vrhal Václav Klaus do transformačních změn s většinou 105 poslanců, náležejících dokonce čtyřem stranám – ODS, KDU-ČSL, ODA a KDS. A počínaje volbami 1996 na tom byly všechny další vlády ještě hůř. Nečasův tým se může rázně pustit do reforem také proto, že „koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci“ je mimořádně podrobná a obsahuje prý pouze to, na čem se ODS, TOP 09 a Věci veřejné opravdu dohodly a co jsou připraveny uskutečňovat. Mimochodem „koaliční smlouva“ Topolánkovy vlády ODS, KDU-ČSL a zelených byla rozsahem zhruba poloviční a Špidlovy vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU ani ne čtvrtinová. Leč pozor! Více než o počet stran popsaných „koaliční smlouvou“ jde o míru a pevnost vzájemné důvěry koaličních partnerů.
Navíc každá „koaliční smlouva“ je pouze politickou proklamací, jejíž neplnění nelze – na rozdíl třeba od obchodní smlouvy – soudně vymáhat. Když na jaře 2005 padl premiér Stanislav Gross a nahradil ho Jiří Paroubek, ČSSD začala ve Sněmovně spolupracovat s komunisty, přestože byla i nadále vázána „koaliční smlouvou“ s lidovci a unionisty. Proč tedy superpodrobná „koaliční smlouva“? Inu ODS, TOP 09 a Věcem veřejným (VV) usnadní sepsat programové prohlášení vlády. Umožní však také koaličníkům lépe se vzájemně hlídat a rozpoznat, kdyby někdo udělal úkrok stranou, a poskytne jim „pro futuro“ alibi. Jaké? VV například svým voličům slíbily, že se zasadí o zavedení obecného referenda a přímé volby starostů. Zasadily se – obojí v „koaliční smlouvě“ je! S ODS a TOP 09 kompromisně dohodnutá cesta zejména k obecnému referendu se však jeví natolik složitou, že se obecného referenda téměř jistě nedočkáme.
Zmínivše se o VV, ocitáme se před jinou a vážnější slabinou Nečasovy vlády, jíž je vnitřní nesourodost koalice. Nikoli názorová, poněvadž společných názorů je mezi stroze pravicovou TOP 09, „bez přívlastku“ pravicovou ODS a populistickou, toho času středopravicovou stranou VV habaděj. Jde o nesourodost, řekněme, strukturální, spočívající ve spojení jedné strany skutečné (ODS), jedné, jež se časem možná stranou stane (TOP 09), a přesně nedefinovatelné množiny zvané VV. ODS má svou už téměř dvacetiletou historii a navzdory všem zvratům je její jednání předvídatelné. To neplatí o TOP 09. Ta existuje teprve rok jako spojité nádoby, z nichž jednu představují elity v čele s Miroslavem Kalouskem a předsedou-knížetem Karlem Schwarzenbergem, a druhou hnutí Starostové a nezávislí, které se postaralo o členskou základnu „tam dole“. Ze spojitých nádob by se musela stát nádoba jedna a spíše než Schwarzenbergova a Kalouskova autorita by v TOP 09 musely nabýt vrchu obvyklé procedury tvorby názoru, aby se časem stala standardní stranou.
Největší nestandard však v koalici představují VV, jež se z komunální straničky nepatrného významu staly celostátním fenoménem. A to způsobem připomínajícím úspěšný podnikatelský projekt. Předsedou VV je sice vicepremiér a ministr vnitra Radek John, leč za skutečného „ředitele VV“ bývá považován jejich mecenáš a nyní ministr dopravy Vít Bárta. Přitom všechna důležitější rozhodnutí si vedení VV nechává potvrdit internetovým referendem nejen od členů, ale i od registrovaných příznivců čili „véčkařů“, jichž je však mnohonásobně víc. A tady se skrývá pro koalici čertovo nikoli kopýtko, nýbrž přímo kopyto!
Reformy a jiné nutné změny nebudou populární. Lze očekávat, že rozladí značnou část voličů strany VV. Její volební program sice po změnách volal, ale na „krev, pot a slzy“, jež reformy přinesou, samozřejmě „nelákala“. Dojde-li však na ně, setrvají i pak VV v Nečasově vládě, anebo by z ní vycouvaly, poněvadž „véčkaři“ by si to tak odklikli? Mezitím bude také pokračovat soupeření ODS a TOP 09 o hegemonii na pravici. To, personifikované očekávanou Nečasovou a Kalouskovou rivalitou, může být pro koalici kamenem úrazu. Mnohem dřív, už letos v říjnu, však její pevnost prověří komunální a senátní volby. To, že TOP 09 nasadí jako kandidáta na pražského primátora váženého exguvernéra centrální banky Zdeňka Tůmu, je hozenou rukavicí ODS. Pokud Nečasova strana v Praze dovládne, nemůže se to nepromítnout do atmosféry v jeho vládě. Srdečnější by nebyla!