Nesmrtelný moderátor * Nesrozumitelný soudce * Konfliktní šéfové BP * Násilnické ženy
Nesmrtelný moderátor
Česká televize nám každý týden připomíná, že totalitní východ i divoký západ mají oblibu v dlouhotrvajících kariérách protagonistů, kteří jsou vynášeni do nebes, i když už jsou dávno za zenitem.
Pouze některé země mají takové demokratické zvyky, že zastávané funkce limitují časem a umožňují konkurenci. U žárlivě střeženého monopolu, jímž jsou Otázky Václava Moravce, jde již spíše o moderátorovo promotion, okořeněné pozvanými hosty, které moderátor leckdy nenechá ani kloudně domluvit.
Otázky vypadají jako zprivatizované. „Děkuji, že jste přijal mé pozvání,“ vítá hosty moderátor, takže vzbuzuje dojem, že je zřejmě majitelem České televize. Pak začne opakovat, že by stranu, či dokonce vládu mohlo ohrozit, že někteří noví exekutivní činitelé předtím působili v jedné branži. Jiné branže, kde v minulosti společně působili jiní exekutivci jiných stran a vlád jsou samozřejmě zapomenuty. Moderátor shledává střet zájmů v tom, že na přípravě zákonů o bezpečnostních agenturách se budou podílet lidé, kteří v tomto oboru působili. Kdyby je dělali lidé, kteří o problematice nic nevědí, bude právem naříkat, jak je to nekompetentní. A k tomu všemu ještě blouzní, že vláda bude schvalovat zákony. Měl by si prostudovat, co dělá vláda a co parlament.
Nesrozumitelný soudce
Předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček v televizním debatním pořadu kritizoval, že každá polistopadová vláda vytvářela svoji koncepci soudnictví, a plédoval pro ustanovení Nejvyšší rady soudní moci, která by měla dostatek času a stability k vytvoření koncepce nezávislého soudnictví.
Soudce Sváček však v této souvislosti řekl něco velmi podivného. Teď prý vyhrály pravicové strany, takže budeme mít pár let soudnictví tak trochu pravicové. Kdyby vyhrála sociální demokracie, měli bychom soudnictví levicové. A kdyby vyhráli komunisté, měli bychom pravděpodobně soudnictví komunistické.
Jenže my chceme soudnictví spravedlivé. Těžko se k němu přiblížíme vytvořením sebesofistikovanější Nejvyšší rady soudní moci, když se – alespoň podle soudce Sváčka – zdá, že je to vlastně všechno jedno, protože se vítězné politické partaje chovají jako komunisté za komunismu.
Konfliktní šéfové BP
Co bude s Tonym Haywardem? Je jasné, že šéf BP nepůjde do vězení a neumře ani chudý, ale přece jen zbývá otázka, zda získá slíbený post ve vedení ruské společnosti TNK-BP. Hayward odchází z čela BP v říjnu a možná si myslel, že do Ruska pojede už na podzim. Jenže minulý týden se objevila zpráva, že Britové uvažují, že by podíl BP v ruské společnosti prodali, aby snížili rekordní ztrátu.
Ropný gigant TNK-BP vznikl v roce 2003 a dnes má významné pozice v Rusku a na Ukrajině. Prezidentem firmy se stal Robert Dudley, který nyní střídá Haywarda v čele BP. V roce 2009 pocházela třetina celkové těžby BP právě z této aktivity a společný podnik disponuje i slušnými zásobami. Ve firmě drží polovinu akcií BP, zbytek patří konsorciu AAA (se sítí autobazarů opravdu nemá nic společného), které je majetkem firem tří ruských miliardářů. Čtvrtina akcií náleží skupině Alfa Michaila Fridmana, dvanáct a půl procenta drží společnost Access Leonarda Blavatnika a stejný podíl získal i podnik Renova Group Viktora Vekselberga.
Po nástupu Vladimira Putina k moci se vztah BP a ruských oligarchů vyostřil natolik, že Dudley musel v prosinci 2008 po nesmírně hrubém válčení akcionářů post šéfa TNK-BP opustit. Prý doslova prchal ze země, Ruská média ho totiž popisovala jako emblematickou figuru západního vykořisťovatele.
Život píše zvláštní příběhy: Američany nenáviděný Hayward míří do Ruska a Rusy nenáviděný Dudley do USA. Good luck!
Násilnické ženy
Americká historička Wendy Lowerová, která žije v Mnichově, zjistila, že během holokaustu se dopouštělo brutálních zločinů mnohem více žen, než se původně myslelo. Několik tisíc německých žen totiž dobrovolně odešlo na území východní Evropy okupovaná nacisty, aby se účastnily „válečného úsilí“ známého jako genocida. Tato novinka sice zneklidňuje, ale překvapovat by neměla. Všichni, jež šokuje, že ženy mají stejnou schopnost jako muži chovat se nemorálně, zákeřně a násilně, zřejmě nevěnovali dostatečnou pozornost nočním událostem. Násilí žen je jen méně viditelné, spíše duševní než fyzické. Nejde o pěstní násilí, ale o zastrašování a zákeřnost.
Ženy na celém světě a zejména feministky by si měly přiznat, že mají stejnou schopnost páchat násilí jako muži. Například 48 procent amerických žen podporovalo vládu George Bushe mladšího, která zahájila preventivní válku v Iráku. Pokud by si ženy tento sklon k násilí přiznaly, možná by feministické hnutí konečně uznali i jeho zásadní odpůrci.
